Proč je pro křesťany tak těžké se modlit? D.Wilkerson

(Why Is It So Hard for Christians to Pray?)


11. května 1998
__________

Nějakou dobu jsem v rozpacích ohledně problému, který v církvi přetrvává roky – hluboce mě to znepokojuje. Ten problém je – proč je tak těžké pro křesťany modlit se?

Písmo říká jasně, že odpověď na všechno v našich životech je modlitba smíšená s vírou. Apoštol Pavel říká: „O nic nemějte starost [nebuďte úzkostliví], ale za všech okolností své žádosti skrze modlitbu a prosbu s díkůčiněním oznamujte Bohu“ (Filipským 4:6). Pavel nám říká: „Hledej Pána ve všech oblastech svého života. A děkuj Mu dřív, než tě vyslyší.“

Pavlův důraz je jasný: Vždy se nejprve modlete! Nemáme se modlit až v krajním případě – jít nejprve k našim přátelům, potom za pastorem, a až nakonec skončit na svých kolenou. Ne – Ježíš nám říká: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a toto vše vám bude dáno“ (Matouš 6:33). Máme jít nejprve k Bohu – přede vším ostatním!

Je srdcervoucí číst dopisy zaslané naší službě od množství zlomených křesťanů. Rodiny se rozpadají, manželé se rozvádějí, lidé, kteří po léta chodili věrně s Kristem, žijí ve strachu a porážce. Každý z těchto lidí je něčím přemožen – hříchem, depresí, světskostí, chamtivostí. A rok za rokem se zdá, že se jejich problémy zhoršují.

Ale co mě v jejich dopisech nejvíc šokovalo, je, že velmi málo z těchto křesťanů zmiňuje modlitbu. Obracejí se ke kazetám, knihám, na advokáty, poradce, na volání do show, k terapiím všeho druhu – ale zřídkakdy k modlitbě. Každý den procházejí v obavách, trápení, žijí s chmurami, mrakem, co jim visí nad hlavou, protože nemají odpověď na své problémy.

Proč je pro křesťany tak těžké, aby v čase krizí hledali pro své beznadějné potřeby Boha? Nakonec Bible sama je jako jedno velké svědectví, že Bůh slyší křik svých dětí a odpovídá jim s něžnou láskou:

  • „Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich“ (Žalm 34:16).
  • „Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje“ (verš 18).
  • „A toto je ta smělá důvěra, kterou máme k němu, že o cokoli bychom prosili podle jeho vůle, slyší nás. A víme-li, že nás slyší, když o cokoli prosíme, víme, že prosby, které jsme mu předkládali, máme naplněné“ (1. Jan 5:14–15).
  • „…Vroucí modlitba spravedlivého zmůže mnoho“ (Jakub 5:16).
  • „A všechno, o cokoli byste prosili v modlitbě, dostanete, když budete věřit“ (Matouš 21:22).
  • „…modlitba upřímných líbí se jemu“ (Přísloví 15:8).
  • „…Hospodin… modlitbu spravedlivých vyslýchá“ (verš 29).
  • „Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich“ (Žalm 102:18).

Poslouchej Davidovo velké vychloubání: „Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou“ (Žalm 138:3). David říká: „Vyzkoušel jsem tě, Hospodine! Ve všech mých zkouškách jsem se neobrátil k nikomu jinému. Hledal jsem jedině tebe – a tys mne slyšel, odpověděl jsi mi, a dal jsi mi sílu k boji, kterému jsem čelil!“ „V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě…“ (81:7).

Tato zaslíbení a svědectví jsou ohromujícím důkazem Boží péče. Jsou tak rozmanitá, hluboká, vážná, a je jich mnoho. Nepochopím, jak je může nějaký křesťan minout!

Přesto, pokud jde o modlitbu, dává nám Bible víc než zaslíbení. Varuje nás také před nebezpečím zanedbávání modlitby: „Jak potom unikneme my, zanedbáme-li takovéto spasení…“ (Židům 2:3). Řecké slovo pro „zanedbávat“ zde znamená „malý zájem, brát na lehkou váhu“.

V kontextu tohoto verše je diskuse o věcech spojených s naším spasením – a modlitba je samozřejmě jednou z nich. Bůh se ptá: „Jak můžeš očekávat, že unikneš zkáze a zpustošení přicházejících temných časů, když ses nenaučil se mnou rozmlouvat v modlitbě? Jak poznáš a rozlišíš můj hlas v ten den, když ses ho nenaučil slyšet ve skrytu svého pokojíku?“

Věřím, že Bůh je hluboce zraněný ze zanedbávání modlitby mezi jeho dnešním lidem. Jeremiáš píše: „Zdali se zapomíná panna na ozdoby své, a nevěsta na tkanice své? Lid pak můj zapomněl se na mne za dny nesčíslné“ (Jeremiáš 2:32).

Zde je můj velký dotaz – jedna věc, které nemohu porozumět: Jak mohou Boží vlastní lidé – kteří jsou neustále pod útoky z pekla, kteří čelí na všech stranách problémům a pokušením – jít týden za týdnem, aniž by Ho hledali? A jak mohou prohlašovat, že Ho milují a věří v Jeho zaslíbení, když se ještě nepřitáhli blíž k Jeho srdci?

Pisatel Židům nás vyzývá: „Přitáhněte se k Bohu!“

Židům 10. kapitola obsahuje neuvěřitelné zaslíbení. Říká, že Boží dveře jsou pro nás vždy otevřené a dávají nám úplný přístup k Otci:

„Máme tedy, bratři, smělou důvěru k vstoupení do nejsvětější svatyně skrze Ježíšovu krev, tou novou a živou cestou, kterou pro nás otevřel, skrze oponu, tj. jeho tělo. Máme také velikého kněze nad Božím domem, a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou“ (Židům 10:19–22).

O pár veršů dále jsme varováni, že Boží den se rychle přibližuje: „A neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku, ale napomínejme se, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den“ (verš 25). Bůh říká: „Ještě teď, kdy se přibližuje čas Kristova návratu, musíte hledat mou tvář. Je čas jít do skrytu svého pokojíku a poznat mě!“

Věřím, že již vidíme znamení dokazující blízkost rozplynutí našeho finančního systému: Násilí a nemorálnost vzrůstají. Naše společnost je šílená prostopášností. Falešní proroci – „andělé světla“ – podvedli mnohé svými démonickými doktrínami. A každou chvíli můžeme očekávat, že uvidíme hodinu soužení, která způsobí, že lidská srdce propadnou strachu. A přece, než se to všechno stane, říká pisatel epištoly Židům:

„Nedovol, aby se od tebe vykradla pravda. Buď bdělý a ostražitý. Máš otevřené dveře do Boží svaté přítomnosti – tak jdi k Němu s plnou jistotou víry, že bude tvá žádost známa. Kristova krev pro nás vždy udělá cestu – a nic nestojí mezi tebou a Otcem. Máš vždy právo přijít do svatyně svatých, abys přijal všechnu pomoc, kterou potřebuješ!“

Bereme-li lehkovážně Ježíšovu oběť – kterou dal, abychom měli přístup k Otci pro všechny své potřeby – potom „opovrhujeme“ Boží milostí a provokujeme Jeho hněv!

Přes všechna tato mocná varování o nebezpečí zanedbávání modlitby křesťané stále pokládají za těžké modlit se. Proč? Věřím, že pro to existují čtyři důvody:

  1. Někteří křesťané se nemodlí, protože jejich láska k Pánu je vlažná!

Když používám slovo „vlažný“ pro lidskou lásku k Ježíši, nechci říct, že jsou chladní k Pánu. Spíše mám na mysli, že jejich láska je „nepříliš drahá“ – nenákladná. Dám vám příklad:

Když Ježíš oslovuje církev v Efezu ve Zjevení 2, nejprve je pochválí za všechno, co dělají. Uznává, že pracují pilně ve víře – nenávidí hřích a kompromis, odmítají přijmout falešné doktríny, nikdy neumdlévají ani se nevzdávají, když je pronásledují, vždy stojí na straně evangelia.

Ale Kristus říká, že má proti nim jednu věc: Opustili svou vášnivou, horoucí, drahou lásku k Němu! „Ale mám proti tobě, že jsi opustil tu svou první lásku“ (Zjevení 2:4).

Nějak uprostřed všech jejich dobrých činností zapomněli na své milující ukázněné chození s Ježíšem. Ježíš neoslovuje mrtvé, chladné, nominální křesťany, kteří Ho nikdy nemilovali na prvním místě. Spíše říká: „Je možné, že někdo, kdo měl pro mě kdysi srdce plné lásky, se stal vlažným ve své horlivosti. Věrný služebník, který mě denně utíkal hledat ve skrytu svého pokojíka, se zřídka vůbec modlí!“

Možná říkáš, že Ho miluješ – ale jestli se nikdy neukážeš, abys byl s Ním, dokazuješ tím, že Ho vůbec nemiluješ. Takové chování by nikdy nepřerušil jiný milovník. Kdybys řekl své přítelkyni, že ji miluješ, ale viděl ji jen jednou týdně – právě tak dlouho, abys jí řekl: „Ahoj, zlato, miluji tě, tak sbohem!“ – asi by to nesnesla. Proč by to měl snášet Ježíš, který dal své všechno – svůj dokonalý život – za tebe?

Nezáleží na tom, jak hlasitě chválíš Pána v církvi, jak moc říkáš, že Ho miluješ, jak moc slzí proléváš. Můžeš štědře dávat, milovat druhé, nenávidět hřích, kárat provinilce – ale jestliže tvé srdce není neustále taženo do Pánovy přítomnosti, tak Ho prostě nemiluješ. Bereš modlitbu na lehkou váhu, zanedbáváš ji – a podle Ježíšových vlastních slov to dokazuje, že jsi opustil svou lásku k Němu.

Všechna naše práce je marná, dokud se nevrátíme k naší jasně hořící lásce k Ježíši. Musíme si uvědomit: „Milování Ježíše není jen činění věcí. Zahrnuje denní disciplinu v udržování vztahu. A to mě bude něco stát!“

  1. Někteří křesťané se nemodlí, protože převrátili své priority!

Priorita je důležitost, kterou něčemu uděluješ. A křesťané, kteří zanedbávají modlitbu, převrátili své priority.

Mnoho věřících slibuje, že se budou modlit, jestliže a až si najdou čas. Přesto se každý týden stává hledání Ježíše pro ně méně důležité než mytí auta, uklízení domu, návštěva přátel, večeře venku, cesty za nakupováním, sledování sportu. Prostě si neudělají čas na modlitbu.

Lidé za dnů Noeho a Lota přece nebyli jiní. Jejich nejvyššími prioritami bylo jídlo a pití, nakupování a prodávání, ženění a vdávání a starání se o jejich rodiny. Neměli čas naslouchat zprávám o blížícím se Božím soudu. A tak nebyl nikdo připraven, když soud nastal!

Zjevně se po celá staletí nic nezměnilo. Pro mnoho Američanů zůstává Bůh na spodu seznamu priorit. A na vrchu jsou příjem, bezpečnost, požitky, rodina. Samozřejmě mnoho Američanů dosud Boha na seznam nedalo. Ale to skoro nezarmucuje Boha tolik jako to, že je tak málo ceněn svými vlastními dětmi!

Dnes tisíce křesťanů cestují napříč zemí, jen aby se za ně modlil nějaký služebník, prorok nebo evangelista. Tito věřící chtějí cítit Boží dotyk a mít extatický prožitek Jeho přítomnosti. Ale i když dostanou, co hledali, zážitek trvá jen krátký čas. A je ironické, že celou dobu, kdy cestují a hledají Boží dotyk, nestráví ani pět minut v modlitbě!

Milovaný, Pán nechce tvé zbytky – ty malé kousíčky a částečky času, kdy máš jen chvilku, abys nahoru vyhodil svůj modlitební požadavek. To není oběť modlitby. To je chromý dar – a znečišťuje Jeho oltář!

Prorok Malachiáš píše: „Nebo když přivodíte slepé k obětování, což to není nic zlého? A když přivodíte chromé aneb nemocné, což to není nic zlého? Daruj je medle knížeti svému, zalíbíš-li se mu tím, a přijme-li tvář tvou, praví Hospodin zástupů“ (Malachiáš 1:8).

Malachiáš říká: „Přinášíš jen nějaká stará hospodářská zvířata, abys obětoval v Boží přítomnosti. Ale to jsou lajdácké, nedomyšlené dary z druhé ruky. Zkus dát takové oběti svému vládci. Vyhodil by tě ze své přítomnosti!“

Bůh očekával, že jeho lidé půjdou skrze svá stáda pečlivě, budou zkoušet každé zvíře, vyberou nejdokonalejší výstavní kus mezi nimi, aby ho Bohu obětovali. Podobně dnes Bůh očekává totéž od nás. Chce náš kvalitní čas – čas, kdy nebudeme chvátat ani mít naspěch. A tento čas musí být naší prioritou!

Kdysi jsem se setkal s pastorem jedné z největších amerických církví. Tento muž byl jeden z nejzaměstnanějších lidí, jakého jsem kdy viděl. Řekl mi bez omluvy: „Nemám žádný čas na modlitbu.“ Opravdu tím mínil: „Nedávám žádnou prioritu modlitbě.“

Když jsem navštívil jeho sbor, necítil jsem ve shromáždění žádný pohyb Ducha svatého. Skutečně to byla jedna z nejmrtvějších církví, ve které jsem kdy kázal. Jak by tam mohl být nějaký život, jestliže se pastor nemodlí?

Faktem je, že žádný křesťan nedá stranou čas pro modlitbu, pokud se stala jeho první prioritou v životě přede vším ostatním – před rodinou, kariérou, volným časem, vším. Jinak je jeho oběť zvrhlá!

  1. Někteří křesťané se nemodlí, protože se naučili žít bez modlitby!

Mnoho křesťanů si myslí, že všechno, co se od nich vyžaduje, je, aby chodili do církve, uctívali, poslouchali kázání, odolávali hříchu, dělali své nejlepší, a vše bude pro ně dobré. To je oběť, kterou přinášejí Bohu – a myslí si, že Ho tím potěší!

Trávil jsem čas u postelí umírajících křesťanů, kteří byli věrní v chození do církve přes více než padesát let. Tito lidé nikdy nevynechali shromáždění. Byli to dobří, rodinní lidé a mohli mluvit o každém duchovním tématu. Ale neměli naprosto žádný modlitební život. Trávili hodiny se svými rodinami, nebo sezením před TV, nebo prací na svým zálibách – ale neměli žádný čas, kdy by byli sami s Kristem.

Může to pro tebe znít drsně, ale věřím, že tito lidé vstoupí do věčnosti, aniž by znali Pána. Bůh se k nim nikdy nepřiblížil – protože oni se k Němu nepřiblížili!

Strachuji se o každého křesťana, který se naučil žít pohodlně bez každodenního modlitebního života – který nikdy neměl rostoucí vztah s Bohem. Tito lidé skončí jako cizinci pro Pána. A budou mezi těmi, kterým Kristus v soudném dni vyčiní: „Ano, udělal jsi mnoho velké práce – uzdravoval jsi lidi, prováděl jsi zázraky, přinášel jsi hodně do mého království. Ale já tě nikdy neznal. Odejdi ode mě, cizinče!“

Jak můžeme uniknout Božímu hněvu a nemilosti, jestliže zanedbáváme jeho velký dar spasení? Jak se před Něj můžeme odvážit v soudný den, kdy budou otevřeny knihy, aby zjevily, že jsme s Ním netrávili žádný čas? Můžeme odpovědět: „Pane, zjišťuji, že jsem si na Tebe udělal velmi málo času. Celý jsem ho trávil sám se sebou, se svou rodinou, s mou kariérou. Ale teď jsem připraven trávit věčnost poznáváním Tebe.“ Myslíš, že o to bude stát? Ne – nikdy!

Faktem je, že můžeš snadno strávit celý život bez modlitby. Skutečně, znám několik velmi „úspěšných“ pastorů a evangelistů, kteří se naučili sloužit zcela bez modlitby. Oni tě mohou bavit, vyprávět ti velké příběhy a rozesmát tě. Ale nemohou tě usvědčit, změnit nebo tě přimět, abys hledal Boží tvář!

Za chvíli upadnou tito muži do hluboké beznaděje, zoufalství. Proč? Stanou se víc a víc závislí na svých tělesných pažích spíše než na Pánu. A jejich životy budou ve všech oblastech plné zmatku. Nemodlící se kazatelé jsou bezmocní kazatelé!

Jako nemodlící se křesťané jsou slabí ve své víře, snadný terč pro falešné učitele, rychle odvedeni z cesty pravdivého evangelia. Takoví křesťané se stále „učí“ – ale nikdy nedozrají, nikdy nedospějí.

  1. Někteří křesťané se nemodlí, protože nevěří, že Bůh slyší jejich modlitby!

Během času je mnoho věřících odrazeno nezodpovězenými modlitbami – a nakonec to jednoduše vzdají. Myslí si: „Možná mám jen nedostatek víry. Všechno, co vím, je, že pro mě modlitba nefunguje. A proč bych se měl modlit, když to nefunguje?“

Izraelité za časů Izaiáše měli stejný přístup. Izaiáš napsal: „Jakkoli každého dne mne hledají, a znáti cesty mé jsou chtiví, jako by byli národ, kterýž spravedlnost činí, a soudu Boha svého neopouští. Dotazují se mne na soudy spravedlnosti, blízcí Boha býti chtějí. A říkají: Proč se postíváme, poněvadž nepatříš? Trápíváme duše své, a nechceš věděti o tom?“ (Izaiáš 58:2–3).

Tito lidé vyčítají Bohu, že zanedbává své děti! Říkají: „Miluji Boha – činím dobře a vyhýbám se hříchu. A donedávna jsem byl věrný v tom, že jsem Ho hledal na modlitbě. Ale víš co? On mi nikdy neodpověděl! Tak proč mám před ním dále trápit svou duši? Nikdy si nevšímal mých proseb!“

Mnoho neprovdaných křesťanských žen má tendenci si to tak myslet. Říkají: „Po léta jsem upřímně hledala Pána a žádala jsem Ho, aby do mého života přivedl zbožného muže. Modlila jsem se přes deset let. Ale nic se nestalo!“ Tak zkoušejí uskutečnit manželství po svém – a následuje katastrofa.

Nedávno mi jeden pastor napsal alarmující dopis: Řekl: „Bratře Wilkersone, minulý týden jsem zavřel církev, kterou jsem několik let pastoroval. Prostě jsem rozpustil shromáždění a opustil kazatelnu. Po léta jsme se modlili za probuzení – ale nestalo se nic. Modlili jsme se za budovu – nikdy se to neuskutečnilo. Během let jsme se zmenšili na třicet lidí. Nefunguje to. A teď odcházím hledat jiné zaměstnání.“

Je mi líto tohoto sklíčeného muže. Přesto souhlasím – potřebuje jiné zaměstnání, protože pravděpodobně není povolán, aby na prvním místě sloužil. Víš, naše povolání není vidět, že nastalo probuzení, mít novou církevní budovu nebo mít úctyhodný počet lidí ve shromáždění. Ne – je to věrně sloužit Pánu – a to zahrnuje náš modlitební život.

Jakub píše, že Bůh neodpovídá na modlitby těch, kteří žádají věci jednoduše pro vlastní uspokojení: „Prosíte, avšak nedostáváte, protože prosíte zle, abyste mohli utrácet na své rozkoše“ (Jakub 4:3). Jinými slovy: „Neprosíte podle Boží vůle. Nejste připraveni podrobit se všemu, co chce. Spíše mu zkoušíte diktovat ty věci, které by uspokojily vaše srdce!“

Nemyl se – náš Bůh je naprosto věrný. Pavel píše: „…Ať je však Bůh pravdomluvný a každý člověk lhář…“ (Římanům 3:4). V podstatě zde říká: „Nezáleží na tom, zda slyšíš miliony hlasů křičet: ‚Modlitba nefunguje. Bůh mě neslyší!‘ Ať je každý člověk nazván lhářem. Boží slovo trvá – a On je věrný a slyší nás!“

Ježíš řekl: „A všechno, o cokoli byste prosili v modlitbě, dostanete, když budete věřit“ (Matouš 21:22). Jednoduše řečeno, Ježíš říká: „Jestli skutečně věříš, budeš ochotný čekat a očekávat odpověď od svého nebeského Otce. A nezáleží na tom, jak dlouho to potrvá. Drž to vírou a věř, že On ti odpoví!“

Jestliže Bůh otálí se zodpovězením tvé určité modlitby, můžeš si být jist, že testuje tvou víru. Chce, abys mu důvěřoval, když se zdá, že mlčí. A testuje tě, zda tě uvidí říci: „Vzdávám to. Neodpovídá!“ Konečně On chce, aby tvá víra vystoupila do popředí tak čistá jako zlato – pak budeš vybaven přijmout mnoho odpovědí, jak pro tebe, tak pro ostatní! Kdysi jsem četl příběh zbožné svaté – drahé starší sestry, která chodila věrně s Ježíšem po mnoho let. Její modlitební život byl tak mocný, že ji lidé všude žádali, aby se za ně modlila. Jednoho dne ji napsala přítelkyně dopis se žádostí, aby se za ni modlila, a žena souhlasila.

Za několik týdnů dostala tato zbožná žena další dopis od té samé ženy, kde bylo napsáno: „Děkuji ti za modlitby – byla jsem uzdravena!“ Ale ta zbožná žena si uvědomila, že se zapomněla modlit! Radovala se, že její přítelkyně byla uzdravena, ale divila se: „Pane, říkala, že její víra je tak slabá. Proč jsi ji uzdravil, když jsem se zapomněla modlit?“

Bůh jí odpověděl: „Uzdravil jsem ji, protože tys mě poznala. Přiblížila ses ke mně tak blízko, že jsem uspokojil skutečnou touhu, kterou jsi měla pro svou přítelkyni – dokonce bez modlitby.“

„Ó jak veliká je dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými“ (Žalm 31:20). „…ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém“ (34:11).

Choď do svého pokojíka pravidelně a hledej Ho celým srdcem. To je tvá odpověď na uzdravení manželství, nespasené členy rodiny, na každou potřebu ve tvém životě. Tvé odpovědi možná nepřijdou přes noc. Přesto Bůh vykoná svou práci v Jeho čase a Jeho způsobem. Tvá část je věřit, že je věrný, aby odpověděl – protože ty jsi Jeho milované dítě!


Použité s povolením, které je uznané společností World Challenge, P. O. Box 260, Lindale, TX 75771, USA.

Zdroj: http://www.tscpulpitseries.org/czech/ts980511.html

Comments are closed.