Děkování, chvála, uctívání

Povolání do uctívání nemají jen hudebníci. Jsme do něj povolání všichni podobně jako máme všichni hlásat dobrou zvěst. Někteří lidé mají speciální povolání do chval a uctívání. Nejlepší ctitelé jsou lidé, kteří chválí na základě hlubokého vztahu s Bohem, milují Boha, jsou plní vděčnosti a chvály, žijí pravdivý a upřímný život s Bohem před lidmi.

Děkování

Vstupujte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu. (Ž 100,4) Děkováním uznáváme Boží dobrotu, chválou uznáváme Boží velikost a uctíváním vstupujeme do Boží přítomnosti, uznáváme jeho svatost.

Vděčnost či děkování je prvním krokem, pokud chceme vstoupit do uctívání. Děkujeme Bohu za všechny dary, za jeho péči apod. Lidé, kteří jsou plní kritiky a nespokojenosti maximálně nakouknou do brány a dál nevejdou. Proto chraňme naše srdce, aby ho nepřemohl negativismus. Rozhodujme se pro vděčnost a prosme Pána, aby nám dal tu milost chodit ve vděčnosti, když se nám postoj děkování vytrácí. Člověk, který je plný kritiky, je jako člověk plný trní. Boží přítomnost už v jeho srdci nemá místo. Vděčnost je spojená s životem v milosti. Ten, komu bylo hodně odpuštěno, hodně miluje a děkuje. Život ve výkonu nás dovede k nevděčnosti vůči Bohu, projeví se pýchou sám na sebe. Takový člověk Boha nepotřebuje, vše si udělá sám.

Chvála

Chválíme Boha za to, jaký je – veliký, mocný, silný, vznešený… Pojďme, jásejme Hospodinu, hlaholme skále své spásy! Vstupme před něj s chvalami, hlaholme mu písněmi! Vždyť Hospodin je velký Bůh a velký král nade všemi bohy. (Ž 95,1-3) V tomto žalmu vidíme, že chvála je radostná, jásavá. Při chvále s nadšením vyvyšujeme Boha za to, jak vše učinil, jak nás vede apod. Součástí chvály je také zvedání rukou, tanec a křik. Když zvedáme ruce, vyjadřujeme touhu po všem, co pro nás Bůh připravil. Také vztahujeme ruce vzhůru jako vyjádření děkování za vše, co pro nás Bůh připravil. Ruce také zvedají děti ke svému otci. My můžeme také pozvednout ruce a ukázat tak Bohu Otci, že po něm toužíme.

Uctívání

Děkování a chvála jsou především verbální reakcí na Boží dobrotu a velikost. Zpíváme je, říkáme, můžeme i křičet, tancovat… Uctívání není hlavně verbálním projevem, je to postoj člověka či styl života, kdy uznáváme Boží svatost. Je to zřejmě nejvznešenější činnost, kterou můžeme jako lidé na zemi dělat. Uctíváním uznáváme Boží svatost.

Pokračuj v čítaní

Tvoje chvála je setbou, která vzejde

Bůh nás vyvádí ze soběstřednosti do našeho poslání. Pomazává nás svým Duchem, abychom své poslání mohli naplnit. Jsou to jeho schopnosti, nápady, moudrost, zjevení, síla, odvaha atd., kterými nás vyzbrojuje. Pokud nepřijmeme toto poslání ke službě druhým, něco podstatného bude v našich životech stále uzavřeno. Ohromný potenciál ukrytý v nás je totiž uvolňován skrze dávání. Skryté poklady jsou připraveny k objevení pro ty, kteří chtějí být požehnáním pro své okolí.

Duch Panovníka Hospodina je na mně, protože mne Hospodin pomazal. Poslal mne přinášet radostnou novinu pokorným, ovázat rány zlomeným v srdci, vyhlásit zajatcům propuštění a vězňům otevření žaláře; vyhlásit rok Hospodinovy přízně a den pomsty našeho Boha; potěšit všechny truchlící; zajistit pro truchlící na Sijónu, aby jim byla dána čelenka místo popela, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha malomyslnosti. Budou nazváni: Duby spravedlnosti, setba Hospodinova, aby byl oslaven. (Iz 61,1-3)

Bůh nás potěšuje, uzdravuje a vyvádí z různých spoutaností, abychom to mohli dávat dál. Když to děláme, vstupujeme do stále větší svobody. Bůh nám dává skrze Kristův kříž svoji záměnu: místo zahanbení okrasu, místo truchlení radost a místo malomyslnosti závoj chvály. Ve víře máme tuto záměnu přijmout a chodit v ní.

Zastavme se u ducha malomyslnosti a závoje chvály. Jsou to protiklady, které se navzájem vylučují. Když jsi vděčný a chválíš Boha, duch malomyslnosti nemůže ve tvém životě působit – nesnese chválu a vděčnost. Tento oděv chvály postupně zahaluje celou tvoji osobnost. Chvála a vděčnost osvobozuje tvoje myšlení, pocity, vůli, vzpomínky, představy i výhledy. Začíná to v malém, často bez jakýchkoli libých pocitů, děkuješ za drobné věci okolo sebe, ve svém životě i v životech svých bližních. Nakonec děkuješ i za zkoušky, kterými procházíš, i za své nepřátele, protože víš, že ti vše napomáhá k dobrému.

Ježíš řekl velmi důležité prohlášení o době, ve které se nacházíme: Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě. (J 4,23-24)

Pokračuj v čítaní

Modlitba chvály – životný štýl

    Boha je potrebné chváliť aj mimo zhromaždenia. Chvála by sa mala stať naším životným štýlom. Neznamená to neustále opakovať: „Chválim ťa, Pane! Chválim ťa, Pane! Chválim ťa, Pane!…“ Znamená to, že by sme mali žiť na chválu Boha, prežívať s Ním náš každodenný život. Svojím životom hovoríme, či Boha milujeme alebo nie. Kamkoľvek ideme, mali by sme ísť s Ním a žiť ako Jeho veľvyslanec na tejto zemi.

Chvála by nemala trvať 1 krát do týždňa alebo raz denne. Je nemožné prežiť týždeň bez Boha, a potom prísť na chvály a chcieť, aby ma On okamžite naplnil svojím Duchom a konal vo mne veľké veci. V takom prípade nemôžem Bohu

úprimne spievať v zhromaždení piesne o tom, že ho milujem, a že je Pánom môjho života. On videl posledných 7 krát 24 hodín, či bol skutočne na prvom mieste v mojom živote alebo nie.
Spomenuli sme tu dva rozdielne postoje, ktoré môžu mať ľudia, prichádzajúci na chvály. Duchovné dôsledky týchto dvoch prístupov môžeme vidieť na dvoch veľkých postavách Starého zákona

Pokračuj v čítaní