Život bez odsúdenia a viny

Naše chyby a zlyhania z minulosti nás dokážu veľmi dlho držať v pocite viny, hanby a neodpustenia. Tento stav má vplyv aj na kvalitu našich vzťahov a nášho života. Potrebujeme odpustiť svojmu najväčšiemu vinníkovi – samým sebe a zároveň uveriť Božiemu odpusteniu a prijať Kristovu spravodlivosť. To nás prepustí do života, v ktorom budeme prinášať úctu a dôstojnosť v prvom rade sebe, ale aj našej rodine, či ľuďom okolo nás.

Zdroj : YouTube

Viac na: www.abba.school

Měli bychom mít odvahu udělat velký krok dopředu, že se vrátíme zpátky

Max Kašparů 4. díl: Měli bychom mít odvahu udělat velký krok dopředu, že se vrátíme zpátky, jak to máte v názvu. Vrátit se do minulosti a poučit se z toho, co bylo dobré.

V minulém, třetím díle rozhovoru s profesorem Maxem Kašparů, jsme se bavili o budoucnosti a takové téma se samozřejmě neobejde bez toho, že bychom mluvili o dětech. O jejich výchově, schopnostech, o rodičích i škole. A pan profesor doslova řekl: „Jedna učitelka mi nedávno řekla, že má ve třídě 27 děti a z nich sedm s ADHD. Ať se na mě nezlobí lékaři, psychologové, rodiče ani učitelé, ale já na tuto diagnózu prostě nevěřím. Mladý chlapec, kterého se nedotkla výchova, který nedostal žádné přirozené základy chování, který neví, co se má a nemá, neumí rozlišovat mezi dobrem a zlem, se chová uzurpátorsky a nevychovaně. A protože nemůžeme říci, že je nevychovaný, tak mu dáme nálepku ADHD. Čili on není nevychovaný, ale je nemocný – a tak mu nasadíme léky na uklidnění. Tím jsme ale vůbec nic nevyřešili.“ Jsou to závažná slova. O to závažnější, že pan profesor hovoří z pětačtyřicetileté zkušenosti dětského psychiatra. A v debatě o dětech budeme pokračovat i dnes, samozřejmě opět s profesorem Maxmiliánem Kašparů.

Celý rozhovor, včetně textového přepisu, na: https://www.kupredudominulosti.cz/kas…