Boží uzdravovatelé nebo okultní svůdci

Ježíš vyslal svých dvanáct apoštolů (vyslanců, poslů) s jasným úkolem. Čteme o tom u Lukáše 9,1-2: Svolal si Dvanáct apoštolů a dal jim sílu a pravomoc nad všemi démony i k léčení nemocí. Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat nemocné. Apoštolové Ježíše poslechli a vše dělali tak, jak jim přikázal: Vydali se na cestu a procházeli jednotlivé vesnice, hlásali evangelium a všude uzdravovali. (L 9,6)

 Pak Ježíš vyslal jiných sedmdesát učedníků do měst se stejným posláním: Uzdravujte nemocné v nich a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám království Boží.’ (L 10,9)

Nakonec Ježíš po svém zmrtvýchvstání posílá všechny věřící stále se stejným úkolem: Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a ti se budou mít dobře.“ (Mk 16,15-18)

Učedníci v prvotní církvi tomuto úkolu dobře rozuměli, poslání bylo stále stejné. Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi a potvrzoval slovo znameními, která je doprovázela. (Mk 16,20) Evangelium – dobrá zpráva o záchraně v Ježíši Kristu vždy souvisela s uzdravováním duše i těla. Nemocné uzdravovali nejen apoštolové (Sk 2,43), ale i prostí učedníci – například Štěpán (Sk 6,8), Filip (Sk 8,5-7) nebo Ananiáš (Sk 9,17-18).

Uzdravování skrze Ježíše a jeho učedníky bylo skutečné, nebyly to pouze obrazy jakéhosi duchovního uzdravení. Nevěřící člověk nepotřebuje uzdravit ducha, je v něm totiž mrtvý duch pro jeho přestoupení a hříchy (Ef 2,1-3). Duch je tou nejvnitřnější složkou člověka, která komunikuje s Bohem a může být místem přebývání Ducha svatého. Mrtvolu nemůžeme uzdravit, můžeme ji jedině vzkřísit z mrtvých. Také mrtvý duch může být jedině vzkříšen – Ježíš to nazývá znovuzrozením (J 3,1-21). Skrze pokání a víru v Ježíše Krista se můžeme znovu narodit do Božího království. Učedníci po zmrtvýchvstání Ježíše vedli druhé k znovuzrození ducha a k uzdravení těla a duše.

Pokračuj v čítaní

Uver a nasleduj slobodného Ježiša

Uver a nasleduj slobodného Ježiša

Ján si zavolal dvoch zo svojich učeníkov a poslal ich k Pánovi s otázkou: „Ty si ten, ktorý má prísť, alebo máme čakať iného?“
Keď muži k nemu prišli, povedali: „Poslal nás k tebe Ján Krstiteľ a pýta sa: ‚Ty si ten, ktorý má prísť, alebo máme čakať iného?‘“
Práve v tú hodinu uzdravil mnohých z neduhov, chorôb a od zlých duchov a mnohým slepým daroval zrak. A tak im odpovedal: „Choďte a oznámte Jánovi, čo ste videli a počuli: Slepí vidia, chromí chodia, malomocní sú čistí, hluchí počujú, mŕtvi vstávajú a chudobným sa hlása evanjelium. A blahoslavený je, kto sa na mne nepohorší.“
(Lk 7, 19-23)

Ján Krstiteľ sa pred sklonkom svojho života potreboval uistiť, že Ježiš, jeho príbuzný, o ktorom na začiatku  povedal „Hľa, Baránok Boží„, je naozaj tým prisľúbeným Mesiášom. Mohli by sme sa opýtať, prečo Ján potreboval toto uistenie? Možno mal inú predstavu o Mesiášovi a Ježišovo konanie nezodpovedalo úplne jeho idylke o Vyvolenom. Ježiš bol radikálny a rúcal akékoľvek konvencie: mal dôverný vzťah s verejnými hriešnikmi, kritizoval vtedajších duchovných predstavených, ale na druhej strane učil s mocou a robil zázraky, ktoré boli dovtedy nevídané. Ján mal pochybnosti, potreboval sa uistiť a znovu uveriť. Ježiš mu ako odpoveď posiela zoznam zázrakov, parafrázovanie mesiášskeho konania z Izaiáša a dodáva, aby sa nepohoršoval.

Mali by sme zamyslieť, či sa aj my nesnažíme Pána Boha škatuľkovať.

Keď koná iným spôsobom, ako očakávame, sme trochu vyvedení z miery a pochybujeme. Ježiš je dokonalým vzorom mužnosti, jeho sloboda voči ostatným a zároveň poslušnosť Otcovi je fascinujúca. My to žiaľ často robíme opačne: bojíme sa ľudí, robíme kvôli nim kompromisy a Bohu sme neposlušní.

Ježiš je kreatívny a je stále ten istý včera, dnes a naveky. Nemali by sme byť prekvapení, ak koná v našich životoch ináč, ako si predstavujeme. Spomeňme si na to, že keď uzdravoval slepých, stále to bolo iným spôsobom. Potrebujeme Ježišovi nanovo uveriť, nanovo mu odovzdať život a povedať „dôverujem ti Ježiš„.

My muži stále túžime po slobode, mnohí z nás milujú pocit narážajúceho vetra na tvár pri jazde na motorke či koni. Máme radi prechádzky po lese bez chodníčkov, milujeme divočinu a nespútanosť. Marketéri vedia, že keď spravia reklamu šitú na pocit slobody, budú mať u mužov úspech. Pravá sloboda je však sloboda od  hriechu, mienky ľudí a sloboda mysle.

Buďme pripravení na zmenu, naplnime plachty a poprosme Ducha Svätého, aby vanul. Nechajme sa unášať Ježišovou slobodou.

Pokračuj v čítaní

Cesta osvobození

Osvobození Ježíšem Kristem: Ježíš je vítěz!

JEŽÍŠ nás miluje!
JEŽÍŠ nenávidí naše hříchy.
JEŽÍŠ za naše hříchy zaplatil svým životem.
JEŽÍŠ svou smrtí zajistil odpuštění našich hříchů.
(Ef 1,7.8)
JEŽÍŠ nabízí své úplné odpuštění každému jako dar.
(Řím 3,23.24)

JEŽÍŠ neodpouští automaticky. Jeho odpuštění musíme osobně přijmout.

Proč je důležité vyznat své hříchy jmenovitě? Jmenovitým vyznáním svých hříchů Ježíši vyjadřujeme:
  1. Své poznání o Bohu:

Bůh je svatý. Jeho přítomnost nesnese žádný hřích. Hřích nás dělí od Boha i od lidí. Hřích je vzpourou proti Bohu.

  1. Své poznání o sobě:

Jednali jsme špatně. Jsme hříšníci. Naše hříchy nás dělí od Boha. Náš hřích není maličkost. Jsme spoluvinni za smrt Ježíše. Díváme se na hřích z Ježíšova pohledu. Své hříchy nemůžeme oddiskutovat. Nemůžeme se od svých hříchů osvobodit. Jako hříšníci si zasluhujeme smrt. (Řím 6,23)

Pokračuj v čítaní

Stačí, když se přestaneme zabývat okultismem a zřekneme se satanovy pomoci?

Stačí, když se přestaneme zabývat okultismem a zřekneme se satanovy pomoci?

Satan se jen tak  rychle nevzdává

I když satana rozhodně odmítneme, on se k nám přesto ještě ochotně vrací. Pokud jsme mu dali sebemenší podnět, nedá nám pokoj. Jen plné osvobození Ježíšem Kristem nás cele zbaví satanova nároku. Chceme-li být skutečně svobodni, musíme projít „cestou osvobození‘.

Odpustí Ježíš při našem znovuzrození i naše okultní praktiky?

Hříchy nejsou odpuštěny automaticky

Ježíš Kristus svou smrtí odpustil předběžně i se zpětnou platností všechny naše hříchy. Boží Syn nemusí stále umírat, aby mohl odpouštět. Přesto však naše hříchy nemohou byt odpuštěny   automaticky. Teprve když své hříchy Ježíši jmenovitě vyznáme, můžeme přijmout Boží odpuštění.

Pokračuj v čítaní