Byliny, čaje, aromaterapie

Dobrý den,
zajímalo by mě, jaký má církev názor na používání vonných olejů, aromalamp, vonných tyčinek a používání sušených bylin – ať už v podobě bylinných čajů a směsí s někdy podivnými názvy jako např. čaj „pro štěstí“, „depresi“, „spokojený život“ nebo používání sušených bylin v polštáři jako pomoc při nespavosti. Nevím co si o tom všem myslet….

Kam směřujeme své naděje?

Je třeba řídit se podle křesťanských principů. Nejprve k aromaterapii. Je normální, že máme rádi různé vůně, vždyť snad každý občas více či méně použije nějakou voňavku atd. Takže vůně není problém – je to obyčejná chemie a tu popřít nemůžeme.

Problém je ale v tom, že některé tyto praktiky jsou spojené s jinými náboženstvími a ti, kdo je distribuují, jsou často vázání na léčitelství či praxi východních náboženství. Produkty pak mohou být zaříkané. Často je jim přisuzována léčivá moc a nikdo neví proč. Vonné tyčinky bych nikdy nepoužil pro jejich aplikaci jako projev úcty božstvům ve východních náboženstvích. Podivné aromatické léčebné prostředky (bez empirického podkladu proč to funguje – zkušenost mi nestačí) též ne. Takže musíte sledovat, aby to, co užíváte, nemělo jiný náboženský podtext. Pokud ho má, tak se tomu vyhněte.

Pokračuj v čítaní

Může křesťan chodit k léčitelům?

V minulých otázkách jsme si blíže nastínili, co se skrývá na pozadí populárních metod alternativní medicíny. Ukázali jsme si, že se velmi často nejedná o přírodní či vědecky uchopitelné metody, nýbrž o čistokrevné náboženství a praktické aplikace různých spirituálních filozofií. A právě takové metody používají mnozí léčitelé.

Pro ilustraci si uveďme, jak může taková návštěva léčitele probíhat. Po příchodu jste nejprve nějakým způsobem diagnostikováni (pomocí rukou, kyvadla, zhodnocením stavu vaší aury, rozhovorem apod.). Nezřídka kdy obdržíte o vás samotných nějaké pravdivé informace, které léčitel nemohl sám ze sebe znát, čímž si získá vaši důvěru. Poté dochází k samotnému léčení. Je-li potřeba, docházíte častěji, nebo vás léčitel uzdravuje na dálku. Léčitelé své schopnosti často dědí po svých předcích, což je ve své podstatě tzv. generační prokletí. Čím delší rodinná léčitelská historie, tím hlubší démonická svázanost a následkem toho také účinnější schopnosti.

Jak to funguje z křesťanského pohledu?

Aby satan mohl získat vliv na naši mysl, musí si nás něčím získat. Nemá právo vstupovat do našich životů jen tak, kdykoliv se mu zachce. Od narození je každý člověk pod relativní boží ochranou. To je problém, se kterým démoni nejvíce zápasí. Pod moc okultismu se zpravidla nedostaneme, pokud se boží ochrany z vlastní vůle nevzdáme (byť ve většině případů nevědomky). Celý tento proces může trvat i mnoho let. Abychom se jí zřekli dobrovolně, musíme z toho mít zpravidla nějaký zisk. Satan proto často prokazuje i zdánlivé dobro a nabízí reálné výsledky. Ostatně – jinak by k léčitelům nikdo nechodil. Ať se však jedná o uzdravení, vzrušení, neobvyklé schopnosti nebo prestiž, přicházíme pro uzdravení či moc k nečistému zdroji. Tím si odnášíme démonický duchovní vliv na naši psychiku, charakter i život. Když potom člověk od léčitele odchází, nebo třeba s léčitelskou praxí přestává, spustí tím velmi často sérii velmi zvláštních „náhod“ a negativních následků ve svém životě. Je to tím, jak se dostává do hlubšího duchovního svázání – ti, kteří svazují, jej nechtějí pustit ze své moci…

Pokračuj v čítaní

Léčitelé – ano, či ne?

Jednou za mnou přišli milí, mladí, vzdělaní vě­řící křesťané značně zneklidněni. Bydleli totiž v domě, který měl velmi pohnutou historii pokud šlo o obyvatele a různé počestné a nepočestné úče­ly, k nímž byl dům v posledním století využíván. Měli děti a ty měly nějaké vleklé zdravotní pro­blémy. Jejich známý lékař je navštívil, pochlubil se svými mimořádnými schopnostmi a začal nakazo­vat: „Do tohoto kouta si nesedejte, jinak brzy ze­mřete!“ „Nemocné dítě nesmí dostat k jídlu nic bílého – tedy ne mouku, cukr, …atd!“ A dál vydá­val příkazy a hrozil smrtelnými nemocemi, pokud neuposlechnou. Až když nad nějakým dalším problémem utrousil, že se musí zeptat hlavního čaroděje, začalo všechno být těm rodičům divné a tak začaly naše kontakty.

Pokračuj v čítaní

OKULTISMUS V MEDICÍNĚ – II. část

Psychotronická diagnostika

Nejstarším postupem byla jasnozřivost, existovalo i „jasnočichání“. Někteří ze senzibilů byli totiž údajně schopni pomocí čichání k moči zjistit přesnou diagnózu. Jiní také „jasnoslyšeli“. Dnes se ale k diagnostice nejčastěji využívá aura.

Už Indové se domnívali, že prána, energie, sídlí v sedmi centrech, čakrách, a odtud vyzařuje z těla ven v podobě aury. Ta obklopovala tělo v několika vrstvách. Vnitřní leží přímo na povrchu těla a jsou v ní uloženy akupunkturní body, vnější zasahuje do délky několika centimetrů nebo – u jogínů – několika metrů. Existenci aury údajně prokázal Semjon Kirlian, elektrikář z Krasnodarska. Když položil ruku přes fotografický film na desku, spojenou s vysokofrekvenčním polem, na filmu se objevil zajímavý obraz: z povrchu ruky vyzařovaly jakési záblesky, které se měnily v závislosti na psychickém stavu. Například po cvičení jógy byl obraz jasnější. Podle psychotroniků je Kirlianův fenomén obrazem aury a podle jeho barvy a tvaru lze diagnostikovat choroby.

Pokračuj v čítaní