Spôsobilosť asertívnej komunikácie

Asertivita  znamená  osobovať si niečo, tvrdiť a vyhlasovať sa považuje za významnú možnosť ako utvárať primerané, ústretové, bezkonfliktné medziľudské vzťahy.

Pojem asertivita je označením pre priame, primerané sebapresadzovanie ako spôsob sebauplatňujúceho a sebapresadzujúceho správania. Asertivita znamená nekonať na úkor druhých, ale tiež nepripustiť správanie druhých  na svoj účet. 

Asertivita je schopnosť jasne, primerane, slušne vyjadrovať svoje želanie, myšlienky, názory jak pozitívne, tak aj negatívne, aby neboli porušované vlastné potreby (pasivita) a súčasne neboli porušované  potreby druhých ľudí (agresivita).

Asertivita nie je prirodzený spôsob správania sa – treba sa asertivnej komunikácii učiť, učiť sa ako vyriešiť konflikt a zlepšiť vzťahy medzi ľuďmi. Je to spôsob správania, ktorý je demokratický, presadzuje vlastné práva a neporušuje práva druhých, pokiaľ nie je ohrozený fyzický život – existencia a psychický život – sebaúcta.

Pokračuj v čítaní

Jak na pasivní agresi

Pasivně agresivní člověk se snaží, aby ostatní trpěli stejně jako on. Nedělejte mu tu radost.

Ignoruje váš dospívající potomek všechno, co říkáte, a když už reaguje, tak odmlouváním? Dělá vám váš soused naschvály? Odvádí kolega na společném úkolu špatnou práci, zdržuje a za zády vás pomlouvá? Nebo sami na sobě pozorujete, že velice často trousíte sarkastické poznámky a sabotujete dohody, které jste uzavřeli? Pravděpodobně máte co dělat s pasivně agresivním chováním.

U dospívajících je podobné chování běžné. Připadají si nepochopení, mohou mít tendence být surově upřímní, nedělat věci, protože se od nich očekávají. Chtějí se chovat „nezávisle“, ale nejsou schopni se prosadit vůči dominantnímu rodiči či jiným dospělým, které zatím musejí poslouchat. Toto chování vytváří frustraci na všech stranách.

Pasivní agrese je dále typická u lidí, kteří jsou v blízkém vztahu nebo dokonce ve vztahu závislém, kdy jeden prosazuje své potřeby pomocí síly či převahy a druhý se cítí být nedoceněný, zbytečný či nepochopený, ale nedokáže ze vztahu odejít nebo energii ve vztahu vyrovnat.

Pasivně agresivně se k sobě mohou chovat partneři, sousedi nebo třeba kolegové v práci. Tomuto chování jsme se podrobněji věnovali v samostatném článku. Dnes se zaměříme na to, jakým způsobem pasivní agresi řešit, ať již u sebe, nebo u druhých.

Pokračuj v čítaní

Pasivita, agresivita, manipulace a asertivita

Komunikací rozumíme všechny cesty, kterými dáváme druhému najevo svoje pocity, přání, požadavky nebo prosby. Komunikace má být otevřená, jasná, přehledná a vstřícná. Můžeme rozlišit chování pasivní, agresivní a asertivní. Uveďme si příklady:

Pasivní chování se vyznačuje bezbranností vůči požadavkům druhých. Pasivnímu člověku chybí sebejistota. Ustupuje ostatním. Je nejistý. Stále se omlouvá. Vyhýbá se výměně názorů. Někdy je nadmíru a nepřirozeně snaživý, aby ho druzí nekritizovali. Jindy se vyhýbá sociálním kontaktům. Obviňuje okolí z agresivity. Má pocit, že ho druzí využívají. Často také využíván je. Někdy si pak vybije vztek na někom ještě slabším.

Agresivní chování vede k prosazování sebe na úkor druhých. Zraňuje druhé. Nedbá na jejich práva. Ponižuje je. Agresivní člověk si myslí, že pravdu má jen on. Rád druhým káže, vyčítá nebo moralizuje. Neumí si přiznat vlastní chybu. Často zaměňuje upřímnost s útočností. Přehnané sebevědomí a útočnost mohou být zástěrkou komplexů, které jsou agresivitou kompenzovány. K agresivnímu chování patří nejen hrubá slova, křik či moralizování, ale také sarkasmus, ironie, značkování a významné mlčení.

Pokračuj v čítaní