Okultní praktiky a Boží měřítko

Je modlitba o uzdravení urážkou Boha?

Modlitba za zdraví  

Dejme tomu, že jste nemocni a přejete si, aby vám někdo pomohl tím, že se bude modlit o vaše uzdravení. Nahlas se pomodlí Otčenáš a potom ještě tiše vyzve na pomoc jiné síly. Jak můžete vědět, jaké síly o pomoc žádá? Kdo se modlí šeptem a dělá při tom ještě nějaké úkony, kterým nerozumíte, určitě před vámi něco skrývá. Není to však urážka Boha, když člověk vzývá někoho„jiného“?

Boží   stanovisko       

„Toto praví Hospodin, který to učiní, Hospodin, který vytvoří, co  zůstane nepohnutelné, Hospodin je jeho jméno. Volej ke mně a od povím ti. Chci ti oznámit veliké a nedostupné věci, které neznáš. Hle, jakou ránu zahojím a vyléčím, uzdravím je a zjevím jim hojnost pokoje a pravdy.“ (Jer 33,2.3.6)

Bůh nás chce a může uzdravit. Hledat pomoc u někoho jiného – to je hřích!

Amulet a talisman     

Jestliže někdo nosí nebo uchovává amulet nebo talisman, pak to činí proto, že si od nich slibuje ochranu. To jsou ovšem mrtvé předměty. Ve skutečnosti si naši důvěru zaslouží pouze Bůh. Není potom takové jednání urážkou Boha? První přikázání Desatera zní:

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh… Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“

Druhé přikázání varuje před uctíváním jakýchkoliv obrazů. Můžeme si dovolit tyto výroky a Boží přikázání lehkomyslně přehlížet?

Jsou věštění, vykládání karet a magická kouzla jen neškodnou zábavou?

Věštění, kartářství, hadačství

Jak se na to dívá Bůh: „Prováděli své syny a dcery ohněm, obírali  

se věštěním a hadačstvím a propůjčovali se k činům, které jsou zlé  

v Hospodinových očích, a tak ho uráželi.“ (2 Král 17,17)    

„Svého syna provedl ohněm, věštil z oblaků a obíral se hadačstvím, ustanovil vyvolavače duchů a jasnovidce; dopouštěl se mnohého, co je zlé v očích Hospodina, a tak ho urážel.“ (2 Král 1,6)

Je smutné, že velmi často čekáme pomoc nejprve od lidí a spo­léháme na jejich tajemné schopnosti. Proč se neobrátit přímo na Boha?

„Toto praví Hospodin: •Proklet bud muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina.“ (Jer 17,5)

Jak se dívat na užívání kyvadla a virgule?

Kyvadlo a virgule

Boží výpověď je jasná: „Můj lid se doptává svého dřeva, jeho hůlka mu předpovídá; tak jej zavádí duch smilstva. Smilstvím (modloslužbou) se odvrací od svého Boha.“ (Oz 4,12)

Boží hodnocení spiritismu

Co o sobě tvrdí spiritismus

O spiritismus se zajímá stále více a více lidí. Někteří se dokonce domnívají, že účast na spiritistických seancích je známkou příslušnosti k „lepší společnosti“. Co hlásá spiritismus? Tento pojem pochází z latinského slova „spiritus“ – duch. Spiritismus je učení o kontaktu s duchy. Spiritismus se pokouší dokázat, že člověk má „nesmrtelnou duši“, která přežívá tělo.

Bible: mrtví nevědí nic

Bible učí přesný opak:

 „Živí totiž vědí, ze zemřou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již             nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje. Všechno, co  máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky  ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.“ (Kaz 9,5.6.10)

Jak Bůh posuzuje „komunikaci“ s mrtvými?

„Kdyby se někdo uchyloval k duchům zemřelých a k vědmám, aby s nimi smilnil, proti takovému se obrátím a vyobcuji jej ze společenství jeho lidu. Mži či žena, v nichž by byl duch zemřelých nebo duch věštecký, musejí zemřít.“ (3 Moj 20,6.27)

Můžeme si dovolit považovat za neškodné a bezpečné to, co Bůh pokládá za hřích?

Znaky upřímné lítosti

Hřích z Božího pohledu

Duch svatý mi dává jednak možnost, abych poznal svůj hřích, a potom mne vede k upřímné lítosti nad spáchaným zlem. Dívám-li se na hřích z Božího pohledu, pak si musím uvědomit, že svým špatným jednáním nesu podíl viny na Ježíšově smrti.

Upřímná lítost, kterou Bůh ve mně působí, není zaměřena na následky špatného činu, ale především mě vede k tomu, abych se díval na hřích Božíma očima.

Z tohoto hlediska není hřích nikdy bezvýznamnou „maličkostí“. Když poznám, že jsem svým hříchem urazil Boha a způsobil mu bolest, pak se musím štítit každého hříšného způsobu chování. Rozhodně nemohu mít radost z toho, za co musel Boží Syn zaplatit životem.

Jestliže se otevřu vlivu Ducha svatého, pak mě odvádí od špatného jednání a já mám sílu s Boží pomocí dělat to, čím Bohu působím radost.

„Zármutek podle Bozi vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.“ (2 Kor 7,10)

Proč je tak důležité vyznání hříchů?

Vysoká cena za hřích

Upřímná lítost vede vždy k vyznání. Ježíš Kristus čeká na vyznání našich hříchů. On za lidské hříchy zaplatil nejvyšší cenu. Také váš hřích ho stál život. Nabídka, kterou Bůh dává, je skutečná. Každý
mu smí vyznat svůj hřích.

„Víte přece, ze jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On byl k tomu jako beránek bez vady a bez poskvrny předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.“ (l Petr l, 18-20)

Ježíš čeká na vaše vyznání hříchů

Jsou dvě možnosti: Buď žijete se svým kontem hříchů dále, anebo své hříchy Ježíši vyznáte a obdržíte úplné odpuštění. Ježíš Kristus vám však nemůže odpustit vaše chyby automaticky, aniž byste mu je vyznali. Chci vás povzbudit: Řekněte Ježíši o všech svých hříších – také o těch okultních. Proč byste se Ježíši neměli „vyzpovídat“? Neodkládejte a otevřete mu své srdce? Ježíš na vaše vyznání čeká! Vyznejte mu svou vinu nahlas a konkrétně.

Generální zpověď

Ježíš Kristus je tím nejlepším zpovědníkem. Vyzpovídejte se mu. Možná se vám bude zdát moje rada naivní, ale ve vlastním zájmu učiňte jedno: vezměte kus papíru a sepište všechny své hříchy, na které si vzpomenete a které jste Ježíši ještě nevyznali. Na všechny si pochopitelně vzpomenou nedokážete. Proto se nezneklidňujte hříchy nevědomými nebo těmi, na které jste už zapomněli. Pokud vám ovšem Duch svatý po vaší „zpovědi“ připomene některé další hříchy, pak je opět Ježíši vyznejte. Nenoste je v sobě ani o den déle. Až Ježíši všechny své hříchy vyznáte, pak papír s vašimi poznámkami zničte, protože nikdo jiný o nich nemusí vědět.

Tajemství hříchu

Pro každý hřích a každé bezpráví je příznačné jedno: chtějí zůstat v tajnosti. Kdopak rád mluví o svých chybách? Který účetní by měl zájem, aby se zveřejnilo jeho stotisícové manko? Který úředník nebo ministr přijme úplatky, a pak se k tomu dobrovolně veřejně přizná? Kdo rád mluví třeba o svém mimomanželském vztahu? Kdo se jednou uchýlil ke lži nebo polopravdě, udělá vše pro to, aby to nevyšlo najevo.

Hlasité vyznání zlomí tajemství hříchu

Tajemství hříchu prolomíme jen vědomým hlasitým vyznáním svých vin. Když své hříchy postupně a nahlas vyznáme, dostanou se – obrazně řečeno – z našeho nitra na povrch. Své hříchy přineseme tam, kam patří – k Ježíši Kristu, který zemřel za všechny hříšníky. Hřích nesmí zůstat v našem srdci. Jedině tak ho Ježíšova odpouštějící moc může zrušit. Jestliže však své hříchy nevyznáme, budou mluvit proti nám na posledním soudu. Ne­dopusť, aby právě tobě Ježíš Kristus musel říci: „Tolik jsem si přál, abych ti mohl odpustit tvé hříchy. Čekal jsem jen, že mi je vyznáš, ale tys to neučinil.“ Ježíš Kristus ti potom nemůže dát věčný život, protože jsi nepřijal jeho nabídku odpuštění. Proto je lépe oddělit se od hříchu, než aby nás hřích oddělil od Ježíše, našeho Zachránce.

Nesmíme zamlčet ani jeden vědomý hřích. Musíme zajít k Ježíši na „generální zpověď“. Jestliže nevyznáme vědomý hřích, zůstane utajen. Jak dlouho ho ovšem budeme skrývat, tak dlouho nás bude ovládat satanova moc a kdykoliv od nás bude moci žádat svou cenu, protože jsme jeho dlužníky.

Jaký rozdíl je mezi hříchem a vinou?

Hřích je věc minulosti

Dejme tomu, že jsme udělali něco špatného – urazili jsme Boha, a tím jsme se provinili. Jak dlouho trvá spáchání hříchu? Krádež, manželská nevěra, vykládání karet, spiritistické seance, magické zaříkávání trvají třeba jen několik minut; v každém případě je trvání špatného činu poměrně krátké.

Vina je věc přítomnosti

Jak dlouho trvá vina? – Ta platí stále. Následky viny ovšem neseme často cely život.

Každý dlužník má věřitele, kterému dluží nějaký obnos nebo službu. To, co nás tíží, není ani tak hřích nebo špatné jednání, které mělo jen krátké trvání. Daleko intenzivněji nás sužují následky hříchu; trpíme vinou a výčitkami svědomí.

Ježíš bere vinu na sebe

Dobrá zpráva Bible zní: Ježíš Kristus nám odpouští nejen hříchy, které ho doslova „udusily“, protože ho stály život, ale on je schopen zrušit v našem životě také vinu. Takovou zkušenost prožil král David, a proto vyznal:

Vyznání krále

„Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepřičítá, v jehož duchu není záludnosti. Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysychal mně morek jako v letním žáru. Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: ‚Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.‘ A ty jsi ze mně sňal nepravost, hřích můj.“ (Žalm 32,1-5)

Satan dluhy vymáhá

Za každou pomoc, kterou lidem poskytne Boží protivník, si nechá zaplatit. A nejbolestnější je, že dluhy neplatí jen ten, kdo pomoc využil, ale velmi často je platí lidé i za své předky. Satan stanovuje ceny a lidé pod tíhou jeho požadavků trpí, protože následky viny mají vždy negativní dopad.

Omluva hříchu není řešením

Každý hřích s sebou nese nepříjemnosti. Proto se snažíme najít pro sebe nějakou omluvu. Místo přiznání viny ji potlačujeme a stá­váme se tak mistry v sebeospravedlňování.

Hřích musí na světlo

Je jenom jedna cesta k osvobození. Hřích a vina musí ven. Obojí musí být jmenovitě vyznáno Ježíši. On jediný odpouští hříchy a osvobozuje od důsledků jakékoliv viny. Jestliže to učiníme, pak už satanu nemusíme splácet žádné dluhy.

Překážka osvobození

Nikdy nezapomenu na jednu věřící ženu, která trpěla depresemi a sebevražednými myšlenkami. Věděl jsem, že si jednou nechala vyložit karty a vyčíst z ruky budoucnost. Měla velkou radost, když se dozvěděla, že Ježíš ji může plně osvobodit od všech důsledků

okultismu, a tak nahlas vyznala Ježíši všechny své hříchy. Odevzdala mu svůj život a satana výslovně odmítla. Přesto neprožila osvobození, po kterém tolik toužila. Proč? Během hloubkového pastoračního rozhovoru se mi přiznala, že jeden hřích Ježíši záměrně zamlčela. Měla velmi negativní postoj k jedněm lidem, kteří jí ukřivdili. Dosud se s nimi nesmířila a zatím k tomu ani nejevila ochotu. Poznal jsem, že pro ni bylo velmi trapné dát celou záležitost do pořádku.

Žena z rozhovoru pochopila, že za svou nesmířlivost musí platit vysokou cenu. Za prvé byla oddělena od Ježíše, a za druhé mohl satan dál trvat na splácení dluhu, protože hřích nebyl dosud smazán. Teprve když prosila Boha o sílu k odpuštění a byla schopna upřímné odpustit a smířit se, prožila úplné duchovní osvobození. Věřím, že nikdy nezapomene na chvíli, kdy všechno dala do pořádku, když Ježíši vyznala onen utajovaný hřích.

Hřích musíme v každém případě vyznat

Vyznání hříchů a jejich odpuštění osvobozuje, zatímco hřích zatěžuje! Nesmírné ovšem zapomenout, že jakmile opět uděláme něco zlého, dostáváme se do nebezpečí, že ďábel od nás bude znovu svou cenu požadovat. Satan si dává velmi záležet, aby našel způsob, jak na nás zaútočit, aby nám ztížil život. Když však pokaždé využijeme příležitost, abychom Ježíši své hříchy nahlas vyznali, satan ztrácí nad naším životem nadvládu.

 

Celý článok na:

https://docs.google.com/file/d/0BzLgQVb3GeO_Rnp2V196RU8yMk0/edit

Comments are closed.