Modlitba chvály

22.4.2017

Modlitba chvály, která vyrůstá ze zkušenosti s Bohem, je darem Ducha svatého a není pro nás vůbec samozřejmá. Bůh opravdu přebývá ve chvále svého lidu a když Pána chválíme, on je reálně a zakusitelně přítomen mezi námi. Podstatou modlitby chval je úžas nad tím, jaký Bůh je, nad jeho láskou a dobrotou…a protože nám nad Jeho velikostí dochází slova, snažíme se písněmi a žalmy zpřítomnit činy velikého Božího milosrdenství.

Jedině Duch svatý nás odvádí od nás samotných k pohledu na Krista a k úžasu z Ježíše. Je to také tentýž Duch, který jediný může naší společné chvále dát jednotu. Neznamená to, že jsme jeden jako druhý, že děláme při chválách to samé nebo dosáhneme nějaké technické dokonalosti při hře a zpěvu. Opravdovou jednotu dává Bůh tam, kde jsou lidé poslušni Božímu vedení.

Církev žije autentické křesťanské společenství pouze tehdy, když má Ježíše natolik ve středu, že je Jím samotným zcela fascinována. Proto vstupme do chvály kvůli Ježíši. Kvůli tomu, který za nás dal všechno. S vděčností za každý projev Jeho lásky a slitování, abychom mu vyzpívali chválu. Je to příležitost, jak dát Pánu jedinečným způsobem najevo, že mu patříme, že jsme šťastní z Něj a z Jeho přítomnosti.

Promluva zazněla o víkendu chval na Velehradě v březnu 2017 a můžete si ji poslechnout zde.

 

Požehnání a prokletí (2.část)

2.5.2017

Princíp autority

Jedním z důležitých faktorů ovlivňujících přítomnost požehnání nebo naopak kletby v našem životě je princip autority. Tento princip byl do našeho života dán Bohem právě pro předávání života, lásky a požehnání. Absolutní autoritu má pouze Bůh a předal ji do rukou Ježíši. Je to moc lásky, která byla Kristu vrácena poté, co svou smrtí za nás a svým zmrtvýchvstáním vytrhl jednou provždy nás i celý svět z moci ďábla. Boží autorita, jak nám ji zjevuje Písmo, je tedy autoritou lásky, služby a požehnání. A Pán právě tuto autoritu dále deleguje na nás.

To, že je někdo pověřen autoritou, ale neznamená, že je více než ostatní a že vše rozhoduje. Naopak v Božím řádu ten, kdo stojí v autoritě, v ní stojí pro dobro těch druhých, ať už je to kněz ve farnosti nebo otec v rodině. Sám Ježíš při poslední večeři záměrně a dobrovolně dělal práci otroka – umýval učedníkům nohy. Čím výše je člověk v autoritě postaven, tím větší zodpovědnost má vůči těm, kteří mu byli svěřeni. Když je řád v autoritě narušen a ten, kdo má druhým sloužit, působí útlak a zneužívá svého postavení pro své zájmy či dokonce zlořečí a proklíná, dojde k chaosu. Ti, kdo mají být autoritou chráněni, chráněni nejsou, a stávají se tak snadným terčem působení Božího nepřítele.

Cesta ven z těchto našich narušených vztahů však existuje skrze Ježíše Krista a jeho oběť na kříži. Jsme děti Boha, který je milosrdný a všemohoucí Otec, jsme určeni pro věčnou radost a věčnou lásku, máme nekonečnou budoucnost. Jen je třeba chtít naučit se žít v blízkosti našeho Boha, prosit o Ducha svatého, aby nám dával sílu milovat, odpouštět a žehnat.

Přednáška zazněla na Setkání modlitebních společenství v Rožnově pod Radhoštěm 11.3.2017 a můžete si ji poslechnout zde.

Zdroj: http://www.vojtechkodet.cz/temata/okultismus/pozehnani-a-prokleti-2cast.html