Pravdivé a mocné svědectví bývalého čaroděje, který se obrátil ke Kristu.

Kapitola 1

Útěk do „nového života“

Můj příběh začal před dvaceti dvěma roky v malé vesnici zvané Amerie Iriegbu Ozu Item v místním státě Bende. Moji rodiče neplatili za bohaté, přesto však měl můj otec tu výsadu, že od mého dědečka zdědil 42 hektarů půdy – požehnání, které se dnes obrátilo v jedno z největších neštěstí v historii naší rodiny. Vzdálení i blízcí příbuzní mému otci velmi záviděli. Myslím, že mu záviděli právě tuhle zděděnou půdu.
Byli jsme šťastná rodina, rodiče měli čtyři děti: Love, Margaret, Emmanuela a Chinyere. Poté, co rodiče měli dvě dcery, čekali celých 14 let, než jsem se narodil já (jediný syn) a později moje mladší sestra Chinyere. To přineslo do naší rodiny opravdu velikou radost, která ovšem trvala jen krátkou dobu. Pak přišla první tragédie. Moje milovaná matka zemřela. Údajně kvůli čarodějnictví a o čtyři roky později zemřel otec, znovu údajně kvůli působení „juju“ proti němu. Dva roky po smrti rodičů za tajuplných okolností zmizela moje nejstarší sestra Love, a Margaret, druhá dcera mých rodičů, duševně onemocněla. Byl to řetězec tragických událostí v životě pokorné a jinak šťastné rodiny. Spolu s mladší sestrou jsem byl poslán k našim prarodičům. Tam jsem dokončil své základní vzdělání a později mi bylo umožněno vstoupit na vysokou školu v Itemu. Dostal jsem se až do třetí třídy, ale pro nedostatek financí na zaplacení studia jsem byl propuštěn. Krátce na to zemřeli i moji prarodiče. Po všech obvyklých pohřebních obřadech si Chinyere vzal s sebou jeden neznámý příbuzný a dodnes nevím, kde je jí konec. Týráním mě přinutili, abych se vrátil do domu svého otce, a tam jsem ve věku 13 let žil sám. Jak se může 13leté dítě postarat o obživu uprostřed nepřátel otce a potom i mezi svými vlastními nepřáteli? Jak jsem se bál! Tyto události způsobily, že život na této zemi pro mě přestal mít jakoukoli hodnotu. Byl vůbec někdo, komu by na mně záleželo? Byl někdo, kdo by se zajímal o „neštěstí malého chlapce?“


Jednoho dne jsem potkal přítelkyni Chinedum Onwukwe, kterou jsem znal dobře již ze základní školy. Chinedum mě velmi milovala a poté, co se dozvěděla, co se mi přihodilo, mě vzala ke svým rodičům, kteří mě ochotně vzali k sobě jako svého druhého syna. Znovu jsem žil jako předtím. Dobře se o mě starali. Opět jsem byl šťastný: byl jsem přesvědčen, že ten Bůh, ke kterému se modlila moje matka, když ještě byla naživu, se o mě nějak stará, protože mi opatřil nové rodiče. Tohle jsem si myslel. Užíval jsem si tohoto dobrodiní zhruba dva roky a poté ďábel znovu udeřil.
Chinedum cestovala se svými rodiči do Umuahia a jejich auto vjelo do náklaďáku se sklápěčkou, který vezl laterit (načervenalá půda). Chinedum i její rodiče na místě zahynuli! Když jsem se to dozvěděl, tak jsem se zhroutil. Můj zármutek byl nepředstavitelný. Při pohřební hostině jsem udržoval oheň, a když to skončilo, vrátil jsem se do domu svého otce, kde jsem vykonával podřadnou práci, abych se uživil.
Pracoval jsem na farmách, v zahradách, chodil jsem rybařit se staršími vesnice, až jednoho dne mě jeden muž z naší osady najal na práci na své farmě za 50 k. Na farmě mě několikrát vyslýchal. Nejdříve mě požádal, abych mu ukázal půdu svého otce; za druhé po mě chtěl, abych tuto půdu přenechal jakémusi muži bez ohledu na to, jak blízký měl vztah k naší rodině. Žádnému z jeho požadavků jsem nevyhověl, a on se urazil. Poté se zapřísahal, že mě zabije v lese. S hrůzou jsem utíkal a křičel o pomoc. Jelikož hustý les byl daleko, nikdo mi nepomohl. Pomoc nakonec přišla od Boha. Muž utíkal za mnou s nožem v ruce, ale protože jsem byl rychlejší, měl jsem náskok. Při útěku jsem najednou upadl do jámy téměř dva metry hluboké, ve které jsem ležel zcela přikrytý trávou. Hledal mě, a po nějaké době to vzdal. Usiloval jsem se z jámy vyprostit, a když se mi to povedlo, tak jsem se do vesnice vrátil jinou cestou. Oznámil jsem tu příhodu starším v naší osadě, ale nic nepodnikli – šlo o běžnou stížnost sirotků. Tato příhoda roznítila v mém mladém srdci opravdovou nenávist – nikdo mě neměl rád, nikdo se o mě nestaral. Přemýšlel jsem, proč by někdo chtěl zabít chlapce, který nemá rodiče. Život byl plný utrpení. Dnes už vím, že Bůh ve své milosti nedopustil, abych začal uvažovat o sebevraždě. Obrátil jsem se na církev a stal jsem se aktivním členem „Assemblies of God“ v naší vesnici (a dosud jsem), avšak žel, nikdo se o mě nestaral, i když někteří členové sboru byli s mou situací obeznámeni. Zde je důležité poznamenat, že jsem se stal aktivním členem církve, aniž bych poznal Ježíše Krista. Nikdy jsem nevěděl, co to znamená být ZNOVUZROZEN! Pokud jste v církvi Ježíše Krista a nacházíte se ve stejné situaci jako tehdy já, odevzdejte svůj život Pánu Ježíši Kristu. Písmo říká: „Uvrhněte všechnu svou starost na něj, neboť on se stará o vás.“ (1. Petrův 5,7 NBK).

Celú knižku si môžeš stiahnúť tu:

http://knihy.own.cz/jakobova-studna/cs/Vysvobozen.pdf

alebo skrátenú verziu čítať na:

https://zivotvjezisi.webnode.cz/news/vysvobozeni-z-moci-temna-/

 

Comments are closed.