V tejto závažnej a veľmi dôležitej oblasti výchovy sme neustále celý život všetci žiakmi. A preto sa všetci musíme učiť odpúšťať. Odpúšťať by si mali manželia navzájom, deti rodičom i rodičia deťom. Keď proces odpustenia deti vidia a cítia vo vlastnej rodine, to je ten najlepší živý príklad. Deti majú zážitok, že sa im odpúšťajú ich nedostatky, takto sa učia aj ony odpúšťať, pretože niečo podobné zažili na vlastnej koži. Keď sa naučia odpúšťať v rodine od svojich rodičov či starých rodičov, neskôr vedia odpúšťať v škôlke, v škole i na pracovisku.
5 spôsobov, ako najčastejšie riešime konflikty
00:00 Ako vznikajú konflikty?
01:11 Treba toľko emócií?
02:07 Kto má pravdu?
03:44 5 spôsobov, ako riešime konflikty
06:02 Tunisko alebo Tatry?
Viac v relácii Viera do vrecka: Konflikty, žiadna tragédia https://www.youtube.com/watch?v=5-Bhh…
Max Kašparů 1. díl: Láska se vrací k tomu, kdo miluje – a obohacuje ho, i když není opětována Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jen dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím, obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl i tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všechno, co mám, ano, kdybych vydal i sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí. Láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždy se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Milí posluchači určitě jste všichni poznali snad nejcitovanější pasáž Nového zákona z Prvního listu Korintským apoštola Pavla. Jen těžko bychom mohli zvolit lepší citát na zahájení rozhovoru v den, který patří k těm nejkrásnějším v roce, tedy na vánoční Štědrý den. A koho jiného si k těmto tématům pozvat, než kněze, profesora Maxe Kašparů.
„Vychovávame si zo svojich detí princov a princezné. Poskytujeme im neprimeraný servis. Tak ich pripravujeme na život v dospelosti spôsobom, že by si mali platiť personál.“ Známa česká klinická psychologička Lidmila Pekařová, autorka knihy Ako žiť a nezblázniť sa.
Naši predkovia, podľa spomínanej psychologičky, vedeli vychovávať svoje deti priam brilantne. Sedliaci nechodili po prednáškach a nečítali množstvo odborných článkov, a predsa vedeli svojich potomkov pripraviť na život. Deti vedeli, že keď prídu zo školy, majú jasne stanovené povinnosti. Jedno dieťa išlo zbierať klásky, ďalšie nakŕmilo králiky a tretí súrodenec išiel pozbierať vajíčka.
Dnešné deti sa venujú len škole a krúžkom. Domácnosti sa venujú len rodičia. Prečo je tak dôležité, aby na začiatku školskej dochádzky prvák vyniesol kôš, vyrovnal v predsieni topánky alebo si upratal izbu? „Samozrejme, že my to urobíme lepšie a rýchlejšie. Lenže my potrebujeme naše deti aj za niečo pochváliť,“ upozorňuje Lidmila Pekařová. Dieťa, keď vie, že je v domácnosti potrebné, stáva sa aj spokojnejším. A hlavne vtedy, keď sa mu nedarí v škole, je potrebné, aby sa pre dieťa domov stal miestom, kde má úspech.
Když někdo někoho nenávidí, stává se v jistém smyslu závislým na nenáviděné osobě.
Když jí však odpustí, osvobodí se od ní.
Když někoho nenávidíte, když někomu neodpouštíte, jste k nenáviděné osobě připoutaní a tato osoba vás v myšlenkách neustále pronásleduje a soustavně citově týrá. Když jí však odpustíte, rozvážete negativní pouto, které vás s ní svazovalo a už vás citově nezraní. Když tedy odpouštíte, je to spíše pro vaše osobní dobro než pro dobro osoby, kterou nenávidíte.
S lidmi můžete být spojeni pozitivně nebo negativně. Pozitivní závislost nastává tehdy, když milujeme určitou osobu, například přítele. Pozitivní závislost v nás vyvolává pokoj, vyrovnanost a radost. Když je však pouto mezi osobami negativní, závislost vnáší do našeho života smutek a nevyrovnanost. Proto je třeba odpouštět. Když odpouštíme, od dotyčné osoby se odpoutáváme.
Proto nám Ježíš říká: “Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar” (Mt 5,23-24). Je to velmi zvláštní. Dokážu pochopit, že když udělám něco zlého určitému člověku, půjdu za ním a poprosím ho za odpuštění. Ale Ježíš říká: “Když ti někdo udělal něco špatného, ty jdi za ním a odpusť mu.” Ne proto, že bych byl vinen, ale protože jsem na této osobě negativně závislý. A Ježíš chce, abych byl svobodnou osobností.
Když člověku odpouštím, dělám něco, z čeho mám větší užitek já než osoba, které odpouštím. Více pomáhám sobě, protože se odpoutávám od něčeho, co v mém životě bylo překážkou.
Viem skutočne odpúšťať? Dokážem odpustiť všetko a každému?
Relácia TV LUX:
V SAMÁRII PRI STUDNI (189) ODPUSTENIE AKO CESTA
Odpustenie v rodine, medzi manželmi, deťmi a rodičmi ale i odpúšťanie sebe samému. Aj tieto otázky budeme spoločne rozoberať v najbližšej relácii V Samárii pri studni.
Hostia:
Marek Ján Chryzostom Vadrna, brat tešiteľ z Getsemán
prof. Jozef Mikloško – Úsmev ako dar
psychologička Lucia Drábiková
Link pre pozretie relácie:
https://www.tvlux.sk/archiv/play/19335