Narcismus v politice

Představa laika o narcismu se omezuje na člověka, který touží po obdivu. Zdá se pochopitelné, že se narcisové objevují hojně v politice. Narcismus ale patří mezi nejhlubší poruchy osobnosti a nejde zdaleka jen o vyžadovaný obdiv.
Narcismus je v psychologii velmi široký koncept, který popisuje určitý způsob narušení osobnosti člověka. Jedná se zároveň o jednu z nejtěžších poruch s minimální šancí na změnu v průběhu života. Má svůj původ ve velmi raném dětství, kde mohla být matka, která nedokázala
svému dítěti zprostředkovat jemné předivo lidským pocitů a emocí. Když dítě pláče, dostane od takové matky namísto pohlazení a vlídných slov rohlík. Někdy ale může jít pouze o delší odloučení malého dítěte v podobě hospitalizace, nebo matka chybí zcela a nebo naopak mohla zahlcovat až ničivou pseudoláskou. Osobnost, která se pak v takovém člověku vytvoří, postrádá dobrý obraz matky, uvnitř je prázdno, mrtvo.

Upírské vztahy
Narcistický člověk je jako upír, který žije životy druhých lidí. Nemá přístup k vlastním niterným potřebám, není mu dostupný stav, že by opravdu po něčem toužil, poznává přání až v přáních druhých lidí. Nemůže být proto sám, chce být držitelem věcí, po kterých touží druzí lidé. Potíž je v tom, že jakmile něčeho dosáhne, ztrácí to svoji cenu. Kráčí stále po okraji propasti prázdnoty, velké narcistické deprese, která se může dostavit kdykoliv. V takovém okamžiku vše ztrácí smysl, zbývá jen nuda, nicota, úvahy o sebevraždě. Všechno je znehodnocené, ohrožené a nenachází nic nového. Je to pro něj absolutní konec. Narcis politik se bude křečovitě snažit, aby se o něm psalo, mluvilo, aby na něj útočili nebo ho oslavovali. Nezájem je nejhorší trest, upír bez krve druhých nepřežije. Proto porušuje hranice mezi sebou a druhými, hranice slušnosti a hranice osobního prostoru, předvádí se, upozorňuje na sebe, ale za tím vším je zároveň skrytá prázdnota.

Selfies ako nová forma závislosti

MUDr. Olena Maidanevych, MUDr. Oleksandr Semerenko, Odborný liečebný ústav psychiatrický, n. o., Predná Hora
Práca sa zameriava na aktuálny problém nazývaný „selfies“, ako na novú formu nelátkovej závislosti u mladistvých, na utváranie skupín selfie závislých osôb. Zaoberá sa základnou klasifikáciou, tvorbou a šírením selfie, jej spoločnými znakmi so závislosťou od psychoaktívnych látok. Hľadá vhodný prístup k diagnostike, uvádza aktuálne trendy liečby selfies závislosti.

„Prosím, nerobte selfies. Nám stačia aj iné epidémie.“ Maxim Kononenko (1)

Cieľom práce je priblížiť odbornej verejnosti nový druh závislosti − závislosť od selfies (po-slovensky napr.: „patologickú potrebu vytvárať si „svojky“, „chorobné sebafotografovanie“), po-ukázať na jej vznik, rozvoj, na komorbiditu pri selfies-závislosti, na patológiu sebaidentifikácie v súvislosti s patologickým vývojom osobnosti, ale aj na dôsledky tejto závislosti, či na problémy jej diagnostiky a liečby.

Autori upozorňujú na aktuálnosť problému vo svetle integrácie IT technológií v bežnom živote jednotlivcov, najmä mladých ľudí. Kladú dôraz na aktuálnosť problému a na potrebu špecializovaných skupín zameraných na komplexnú psychoterapiu týchto pacientov.

Materiál a metodika: podkladom na vypracovanie referátu bola publikovaná odborná literatúra a údaje z internetu.
Celúý referát si môžete prečítať tu:
Štúdia – Selfies
 
Zdroj:
http://www.solen.sk/pdf/c206671a1f429bac50547e31dfd3844d.pdf

Selfies na sociálnych sieťach milujú samoľúbi!

Narcisti doslova zahlcujú sociálne siete svojimi selfies. A veľmi sa im páči, keď na ne ľudia reagujú. To, čo si ostatní už dávno mysleli, sa rozhodli preskúmať tentoraz vedci.
Niektorí ľudia zdieľajú s inými na sociálnych sieťach prakticky každý krok svojho života. Je na návšteve posilňovne, je v reštaurácii, je na koncerte či je u kaderníka… O všetko sa musia podeliť s verejnosťou! Vedci tvrdia, že na to treba nielen kus poriadneho sebavedomia, ale aj samoľúbosti – ináč to nefunguje.
Odborníci v rôznych častiach sveta potvrdili celou sériou štúdií, že narcisticky založení ľudia sú na sociálnych sieťach neporovnateľne aktívnejší ako tí, čo samoľúbosťou netrpia. Vytvárajú si celé série fotografií, na ktorých prezentujú výlučne seba.
 

Pandémia narcizmu

Sedem manipulatívnych hier človeka s narcistickou poruchou osobnosti podľa Dr. Lesa Cartera

Základným modusom bytia narcisa je, že svojím správaním ubližuje a je mu jedno, ako sa pri tom jeho okolie cíti. Za emócie, ktoré vyvolá, nepreberá zodpovednosť, pretože „to“ už nie je jeho problém. Americký psychoterapeut Dr. Les Carter opísal sedem základných manipulatívnych stratégií narcisa, podľa ktorých ho môžete rozoznať.

1. „Nauč sa mi veriť.“
Na prvý pohľad sa zdá, že narcis je extrémne vnímavý, citlivý, vzbudzuje dojem nesmierne empatického človeka. Môže to byť šarmantný, vtipný, zábavný spoločník, obľúbený v spoločnosti. Bude vás pozorne počúvať a vy po chvíli nadobudnete presvedčenie: „Fíha, to je teda super parťák!“ No nedajte sa zmiasť. Je to len jeho hra v štýle: Povedz mi, ako sa cítiš, a ja si to detailne zaznamenám (aby som to raz mohol použiť proti tebe). Prvým poznávacím znamením, že máte do činenia s narcisom, je, že zatiaľ čo vy sa mu v dobrej viere zdôveríte, on vám o sebe nepovie takmer nič.

2. „Otvor mi svoje srdce. Vyrozprávaj mi všetko.“ A potom sa to začne – zničujúca kritika…
Druhým krokom manipulatívnej hry narcisa je, že ak sa mu raz zdôveríte, spustí sa jeho podprahová a premyslene zacielená kritika vašej osoby, správania, vzhľadu, názorov, konania a všetkého, čo je na vás jedinečné.

3. Pracuje so strachom
Ruka v ruke s bezbrehou a zraňujúcou kritikou prichádza narcisova najsilnejšia zbraň – strach, ktorý narcis prenáša na svoje obete. Ide o extrémne zákernú hru, keď sa človek, ktorý sa stýka s narcisom, bojí vysloviť svoj názor, ktorý sa nemusí nevyhnutne zhodovať s názorom narcisa. Je to podvedomý strach prejaviť svoju jedinečnosť, slobodnú vôľu a názor (to prekáža narcisovi asi najviac zo všetkého). Tretím poznávacím znamením, že sa skutočne stýkate s narcisom, je, že akýkoľvek iný názor vyvolá v narcisovi hnev. A keďže nechcete mať problémy a vyvolávať konflikty, budete v komunikácii s takouto osobou radšej mlčať.

4. Svoju obeť sabotuje a ohovára za chrbtom
Ľudia s narcistickou poruchou osobnosti sa snažia izolovať svoje obete od okolia, rodiny a najbližších priateľov. Postupujú spôsobom veľmi sofistikovaného ohovárania za chrbtom v štýle: „Viem, že ste boli Danielkou vždy nadšení, veď ona vie byť aj milá, ale toto a toto o nej neviete…“ Je to nebezpečná hra, prostredníctvom ktorej sa narcis dostane do nadradenej pozície a z nej svoju obeť najlepšie ovláda a psychicky týra.

10 Ways Narcissistic Leaders Can Devastate a Church (10 spôsobov, ako narcistický vedúci môžu zničiť cirkev, spoločenstvo)

Twenty or more years ago, when someone was mean, we called him mean. When someone was self-centered, we called her that. When we saw egotism, we knew that person had an inflated ego. Even when we recognized someone as having an evil and manipulative heart, we knew they weren’t following Jesus or His loving ways. But we didn’t use the term “narcissistic” to describe all of these character traits in just one person.
Narcissism has become a very popular word in the last five or more years. And now we’re seeing it more and more in the Church as well – the end times are near. That’s why it’s so important we keep talking about this topic so we can recognize the narcissist’s folly and don’t get ensnared. 

The Definition of Narcissism and How it Shows Up in Leaders:
The definition of narcissism is having a grandiose opinion of oneself (lover of self), lacking empathy for others (brutal and without love), and the constant need for admiration (boastful, proud and conceited).
According to Psychology Today, “Narcissism and leadership have been widely studied, and there is some evidence that narcissists succeed in attaining leadership positions. This makes sense, because they are confident, assertive, and focused on self-interests. They know what they want (to be the leader), they believe they are the best person for the job, and they have no doubt that they should be in charge.”

Život s narcisom. Nežijete vo vzťahu, ale v hre. Narcis je parazit, nevie konať inak

„Som presvedčená, že na Slovensku dnes 80 – 90 % ľudí nevie, čo narcistická porucha osobnosti reálne znamená,“ hovorí Zuzana Zacharová.

„Na psychickom týraní je najnebezpečnejšie to, že človeka vedie k deštrukcii, kde sa na konci vzťahu cítite ako bezcenný človek a nemáte chuť žiť alebo vás to poznačí natoľko, že sa stanete inou osobou,“ rozpráva v otvorenom rozhovore o svojej skúsenosti s človekom s narcistickou poruchou architektka Zuzana Zacharová.

V situácii pandémie, kde dnes agresor na svojich najbližších uplatňuje doma väčšiu kontrolu, vzrástlo násilie v rodinách o 30 až 40 %. Násilie, ktoré nemusí mať iba fyzický rozmer.

Zuzana Zacharová (52) rozpráva o tom, ako v spolužití s narcisom už neodlišovala klamstvá a realitu, o narastajúcom pocite viny, ktorý vedie až na kraj priepasti, ale aj o momente, keď sa rozhodla zmobilizovať políciu, podať trestné oznámenie a narcisovi sa postaviť.

Spoznali sa v roku 2012 a obaja si okamžite padli do oka. Nespájali ich len vzájomné sympatie, ale i pracovná oblasť. „Na prvé stretnutie mi doniesol ružu, rozprávali sme sa celé hodiny. Bol to úžasný a pozorný muž a navyše veľký fešák,“ hovorí Zuzana o začiatkoch vzťahu. „Spätne si myslím, že to bolo všetko naplánované. Že každý krok mal vopred premyslený.“

Ako ste sa v úvode vzťahu cítili?

Že ste stretli niekoho, kto k vám zapadne ako puzzle. Aj okolie nám vravelo, že z nás ide radosť. Zo začiatku bol veľmi starostlivý, veľa sme sa rozprávali, smiali. Boli to neskutočné chvíle. O také tri-štyri mesiace som mu plne dôverovala. V minulosti pôsobil v stavebníctve, netrvalo dlho a v našej firme poukázal na prešľapy nášho stavbyvedúceho, s ktorým sme sa neskôr rozlúčili, aby ho Roman (meno sme zmenili, pozn. autorky) vzápätí nahradil. Zapracoval na výmene všetkých subdodávateľov, zmenil mnohé procesy, rozšíril strojový park. Zaviedol poriadok a postupne sa skamarátil aj s našimi klientmi. Znie to úžasne, nie?

Vedci zistili, že narcizmus šéfov je infekčný. Zasiahne celú firmu

Narcizmus vo vedení firmy spôsobuje, že jej fungovanie je menej etické, zamestnanci sú v spolupráci zdráhavejší a firma je menej efektívna. Prečo je to tak?
Autori nového výskumu tvrdia, že narcistické správanie vo firme je „infekčné“ a dokáže zmeniť aj podnikovú kultúru. Firma ním dokonca zostáva ovplyvnená aj po tom, ako takýto šéf odíde.
Sarkazmus a irónia v práci? Radšej nie
Ak ste už podobného šéfa mali, zažili ste, ako vyzerá jeho správanie, keď chce dosiahnuť svoje. Takíto nadriadení mávajú vyššie platy ako iní. Podľa štúdie je to vďaka faktu, že si radi privlastňujú zásluhy za prácu iných, vrátane zamestnancov.
Pravidlá pre nich neplatia
Ak sa niečo pokazí, narcistický šéf nepreberie zodpovednosť a presunie vinu na kolegov. Človek, ktorý preňho pracuje, nebýva zodpovedný za úspechy, ale len za chyby.
Títo šéfovia veria, že rozumejú veciam lepšie ako ostatní, takže nepočúvajú svojich ľudí ani expertov. Známi sú aj výbušnosťou a záchvatmi hnevu, keď vidia nesúhlas alebo nelojálny prístup.
Chcete byť mladým úspešným lídrom? Osvojte si týchto 12 zvykov
Pre firmu je však najhoršie, že striktne vyžadujú od druhých, aby sa správali podľa pravidiel, ale sami sa nimi neriadia. Avšak narcista vo vedúcej funkcii má celý život na to, aby zdokonalil svoju stratégiu zastrašovania. Ľudia, ktorí od neho chcú, aby dodržiaval štandardy, sa rýchlo naučia, že za túto odvahu zaplatia. Narcistický manažér verí, že pre neho pravidlá neplatia.

Jak poznat sociopata

Sociopata můžeme definovat jako osobu, trpící antisociální poruchou osobnosti. Tuto chorobu charakterizuje zejména nedostatek ohleduplnosti vůči citům jiných osob, nedostatek studu a výčitek svědomí, manipulativní chování, bezuzdný egocentrismus a ochota používat lži pro dosažení osobních cílů. V nejhorších případech mohou být sociopati nebezpeční, obvykle se s nimi ale prostě jen těžko vychází. Velmi důležité je, abyste si uvědomili, jestli s nějakou takovou osobou pravidelně přicházíte do kontaktu, ať už je to váš partner nebo kolega. Chcete-li se naučit spolehlivě rozpoznat sociopaty, musíte dávat dobrý pozor, co lidé ve vašem okolí říkají a jak se chovají.

Všímejte si znamení
1.Všímejte si nedostatku studu.
Většina sociopatů dokáže páchat ohavné činy, aniž by je později sžíraly výčitky svědomí. Mezi takové jednání můžeme zařadit třeba fyzické ubližování nebo ponižování jiných na veřejnosti. Jedná-li se o skutečného sociopata, nebude litovat zraněných citů jiných osob a stejně tak s radostí využije lží, manipulativního jednání nebo jakýchkoli jiných neakceptovatelných činů.
Když sociopat spáchá něco špatného, je pravděpodobné, že bude ze svého jednání vinit ostatní.
Sociopat neváhá zranit (fyzicky i psychicky) kohokoli a kdykoli, pokud z toho má osobní prospěch. Právě proto se z takových osob stávají velmi úspěšní lidé.
Sociopat může být krutý ke zvířatům, aniž by za své jednání pociťoval alespoň základní lítost.
 

2.Všímejte si, jestli osoba neustále lže.
Sociopat spokojeně proplouvá životem a vrší jednu lež na druhou, podle toho, jak se mu to hodí. Skutečný sociopat se vlastně cítí nesvůj, když mluví pravdivě. Jakmile je přichycen při lži, nezdráhá se ve lhaní pokračovat a snaží se svá tvrzení zakrýt dalšími lživými fakty. Ve chvíli, kdy je již provalení velké lži na spadnutí, neváhá dramaticky všechno přiznat, ale to jen z toho důvodu, aby si udržel vaši oddanost.
Sociopati také rádi lžou a mlží o své minulosti. Všímejte si proto nesrovnalostí v jednotlivých příbězích.
Někteří sociopati jsou schopni zajít skutečně daleko, když jim jde o to, abyste jim uvěřili. Můžou vám například každé ráno tvrdit, že odchází do práce, a přitom jsou nezaměstnaní.
Někteří sociopati trpí bludy až do té míry, že svým vylhaným historkám opravdu věří. Tak například Charles Manson jednou prohlásil „Nikdy jsem nikoho nezabil! Nepotřebuji nikoho zabíjet!“ (Řekl to v reakci na fakt, že jeho následovníci byli zabiti někým jiným a ne přímo jím).[1]
 

Kdo jsou manipulující osobnosti

1.Sympatický manipulátor

Nejčastější výskyt, dokonale skrývá hru. Usměvavý, přívětivý, veselý a chvílemi i pozorný k ostatním, hovorný a snadno navazuje kontakt. Proniká snadno do prostoru druhých a okamžitě si ho přisvojuje. Jeví se jako milý, vyrovnaný člověk, jehož náklonnost by nás těšila.
Dokonale využívají fakt, že raději vyhovíme přáním a potřebám lidem, kteří se projevují sympaticky. Asi 60% z manipulátorů se řídí zásadou navázat co nejrychleji přátelské vztahy nebo vzbudit hned sympatie – jsou usměvaví, pozorní, štědří a obětaví (dávaj dárečky a ochotně pro druhé něco dělají), uchylují se k lichotkám.
Rozdíl mezi sympatickým manipulátorem a sympatickým člověkem:

Sympatický člověk:
-své přání, pocity i názory vyslovují jasně a upřímně
-nijak nedává najevo, že jiné názory, potřeby a pocity by byly něco nepřípustnýho nebo měly probouzet pocity viny
-zdravá sebejistota, přirození, usměvaví, vlídní, ohleduplní, nepřetvařují se a nepodléhají náladám
-jasné postoje i myšlení
-nechystá ostatním nemilá překvapení
-vytvářejí stabilní profesionální i sociální vztahy
-nepotřebují urážet ani snižovat ostatní, aby sami sobě dodali hodnoty
-nepopírají své nedostatky a současně si uvědomují své kvality
-nevystavují se stále na odiv, aby dali druhému najevo svou nadřazenost a poukázali na jeho četné nedostatky

Dobré vlastnosti manipulátora:
-extrovert, veselý, hovoří nenuceně a často příliš mnoho
-občas je pozorný k ostatním, milý, činorodý, živý a usměvavý
-jeví se jako pracovitý, schopný a inteligentní člověk
-bývá pořádný, vynalézavý, mívá výborné nápady, umí vařit

Dobré kvality člověka od předstíraných bohužel poznáme jen časem. Cílem manipulátora je na každého dobře zapůsobit, chová se příjemně, nešetří chválou, v níž později poznáme lichotky. Zprvu díky drobným gestům, které ho nestojí moc námahy, se jeví jako ochotný člověk. Potom vás požádá o drobné laskavosti. Rychle vytvoří důvěrnou, přátelskou atmosféru, pocit bezpečí. Až za několik měsíců zjistíte, že vám brání zcela svobodně jednat.

Narcistická porucha osobnosti – diagnostika a léčba

Výber z článku:
 Diagnostická kritéria MKN-10 pro narcistickou poruchu osobnosti (Smolík 2002)

A. Musí být splněna hlavní kritéria pro specifické poruchy osobnosti.

B. Jedinec musí vykazovat nejméně pět z následujících charakteristik:
1. velikášská představa o vlastní důležitosti (např. jedinec přeceňuje dosažené úspěchy a svoje vlohy, očekává, že bude považován za lepšího, než jsou ostatní, aniž by tomu odpovídaly výsledky jeho činnosti
2. zaujetí fantaziemi o absolutním úspěchu, moci, vlastní skvělosti, kráse nebo ideální lásce
3. víra, že je „zvláštní“ a jedinečný a že může být pochopen a být ve spojení opět pouze se zvláštními nebo vysoce postavenými lidmi nebo institucemi
4. potřeba nekonečného obdivu
5. představa o zvláštní privilegovanosti, neoprávněné očekávání zvláště slibného způsobu léčby nebo automatického splnění jeho přání a očekávání
6. využívání interpersonálních vztahů ve svůj prospěch tak, že využívá výsledků jiných osob k dosažení vlastních cílů
7. chybění empatie, váhavost a neochota rozpoznat nebo se vžít do pocitů nebo potřeb jiných lidí
8. často závidí jiným nebo věří, že jiní závidí jemu
9. arogantní, zpupné chování nebo přístupy.

Viac :
http://www.solen.sk/pdf/49732206d88d1c260543d9154f856447.pdf

Jak jednat se sociopatem

Sociopati jsou často okouzlující a zajímaví, ale jakmile je lépe poznáte, odhalíte jejich skutečnou osobnost. Pokud znáte někoho, kdo manipuluje a lidmi a postrádá svědomí, je důležité naučit se s ním jednat, abyste si nenechali ublížit. Nemá smysl hádat se se sociopatem – nejlepší je dát najevo, že jste dostatečně inteligentní na to, abyste jeho svodům nepodlehli.

Naučte se rozpoznávat známky toho, že je člověk sociopat.

Sociopati trpí poruchou osobnosti, která způsobuje, že nejsou schopni se vcítit do ostatních lidí. Přestože často působí příjemně a přátelsky, využívají svého kouzla k tomu, aby manipulovali s ostatními lidmi.

Následující vlastnosti jsou mezi sociopaty běžné: [1]
Povrchní kouzlo – všichni je mají rádi
Inteligence – často jsou úspěšní a vzdělaní
Chybějící svědomí – když udělají něco špatně, nelitují toho
Nedostatek empatie – nedokážou se vcítit do ostatních lidí
Lhaní – nedělá jim problém lhát, necítí se provinile
Neschopnost milovat – jejich blízcí mají pocit, že ve vztahu něco chybí
Egocentrismus – když jsou středem pozornosti, jsou spokojení
Pocit nadřazenosti – často si myslí, že jsou lepší, než ostatní

Ak narcista vie, že ste do neho zamilovaná – ako sa sa zmení jeho správanie

To bol jeho cieľ, takže až teraz uvidíte skutočného narcistu. Uvoľní sa a začne prejavovať svoju pravú povahu. Bude sa cítiť bezpečnejšie, keď vás bude  kritizovať. Bude to maskovať pod užitočnou radou – napríklad, že spôsob, akým konzumujete polievku, je trochu neslušné. Začne navštevovať vašich priateľov a ohovárať vaše chyby, aby tak mohol spustiť proces vašej izolácie od nich. Následne vám porozpráva to, čo o vás povedali priatelia, aby vás úplne zmiatol a rozrušil, aby ste sa od nich postupne odvrátili. Je to všetko lož, neverte tomu. Maska skĺzava z jeho tváre dolu  a vy spoznávate v ňom viac sebeckého a nespoľahlivého správania sa i pri stretnutiach, ktoré sa stále viac oneskorujú alebo „úmyselne“ zabudne na dohodnutý termín.

Poruchy osobnosti


ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY PORUCH OSOBNOSTI
Poruchy osobnosti jsou prezentovány extrémně vystupňovanými povahovými a charakterovými rysy, které ve svém důsledku vedou k poruchám sociální adaptace (Svoboda, 2006, str. 255).
Maladaptivní postoje a chování se projevují v široké oblasti osobních a sociálních situací, vedou k pocitům osobní nepohody a mají negativní vliv na pracovní a společenské fungování – trpí postižený nebo jeho okolí (Svoboda, 2006, str. 255).
Způsob prožívání, uvažování a chování takového člověka, resp. jeho způsob vytváření určitých vztahů s okolím, se liší od standardu dané společnosti, tedy od aktuální socio-kulturní normy. Jedinec s poruchou osobnosti má sklon reagovat i na běžné podněty neobvyklým způsobem (Vágnerová, 2008, str. 511, 513).
Známky specifických poruch osobnosti se objevují již v časném dětství a adolescenci, (poruchy v dětství a adolescenci úzce korelují s poruchami osobnosti v dospělosti).
I když se jedná o trvalou povahovou odchylku, podléhá porucha osobnosti určité dynamice, některé projevy se se stárnutím zmírňují (agresivita, asociální projevy), některé se naopak zvýrazňují (paranoia, deprese, dekompenzace), (Svoboda, 2006, str. 255).
Poruchy osobnosti řadíme mezi tzv. ego-syntonní poruchy, tzv. zvláštnosti v projevu jsou jedincem vnímány jako jeho integrální součást, je s nimi srozuměn a nesnaží se jich zbavit (Smolík, 1996, str. 354).

Čo je najväčšou chybou, ktorú môžete urobiť pri komunikácií s narcistom?

Narcisti majú vždy nad druhými osobami, pokiaľ ide o sadizmus, dramatizovanie a ak ide „o veľa“ pre nič za nič.

Preto medzi najväčšie chyby, ktoré by človek mohol urobiť pri komunikácií s narcistom, patrí:

1.Ponížiť ho.

Pokiaľ je nevyhnutné brániť sa, buďte opatrní, aby ste ho neurazili. Nemajú následne žiadnu zábranu vás uraziť pred ľuďmi, na ktorých Vám záleží a ak nechcete, aby títo boli svedkami vášho ponižovania.

7 vecí, ktoré od narcistických osobností nečakajte

Pre ľudí s narcistickou poruchou osobnosti, ktorých budem ďalej pre zjednodušenie nazývať „narcisi“, sú príznačné pocity dôležitosti samých seba, vlastná výnimočnosť a nadradenosť nad druhými. V pozadí týchto kompenzačných mechanizmov sa pravdepodobne paradoxne nachádza ich neistota a strach z odmietnutia. Kvôli tomu, že narcisi fungujú inak, ako väčšina populácie, existujú prejavy správania, ktoré pokladáme za bežné a očakávame ich od druhých, no pre narcisov nie sú prirodzené.

Ospravedlnenie
Jedným z takýchto prejavov správania je ospravedlnenie. Veľa ľudí, si dokáže priznať, keď spraví chybu, dokáže prehodnotiť svoje konanie, oľutovať ho a v záujme udržania dobrých medziľudských vzťahov sa ospravedlniť. Narcisov zvykne pri ospravedlňovaní brzdiť nedostatok empatie a pocit nadradenosti, ktorý ich skôr pobáda k obviňovaniu ostatných. Niekedy dokážu ponúknuť akési falošné ospravedlnenie, ktoré síce obsahuje slovné spojenia ako „mrzí ma to“, „je mi ľúto, že“, či „prepáč“, takže môžu príjemcu ospravedlnenia zmiasť, ale v konečnom dôsledku je v tomto falošnom ospravedlnení ukryté obvinenie iného. Príkladom falošného ospravedlnenia je veta: „Mrzí ma, že si taký citlivý a nedokážeš zvládať reálny život.“