Odpustenie či nenávisť? Boží Duch či duch Jezabel ?

Na jednej strane rozvášnený dav. Ozývajú sa výkriky: Do basy s ním!…Na šibenicu!…Na druhej strane mĺkve ticho. Ľútostivý pohľad do davu plný lásky ku každému človeku…dokonca i k odsúdeniahodným ľudom – zlodejom, smilníkom, …vrahom. Nenávisť postavená voči láske.

Toto sa v bežnom živote denno- denne opakuje. V malých obmenách. Miesto farizejov a zákonníkov sú okrem ľahko manipulovateľných neveriacich ľudí, chtivých robiť všetko, čo sa im zachce bez ohľadu na cestu Desatora i skupina ľudí, ktorí si hovoria „kresťania“, „charizmatici“, „spasení“… Ľudia či nadľudia žijúci v svojej bubline, majúc iba svoju pravdu, svoje dary, mávajúc v rukách Bibliou avšak neuznávajúc nikoho iného okrem seba a ľudí majúci rovnaký názor.. „Preč s ním! Ukrižuj ho! Nepasuje nám! Hovorí inak, ako my chceme…“ Pravá Pravda však popri nich tichučko preteká, ako malý pramienok čerstvej, sviežej vody. Zabúdajú, že ich „pravda“ je postavená na piesku, kde sa prameň vody stráca. Ich pravda je postavená na falošných hlasoch zaznievajúcich v ich mysliach, nepripúšťajúc, že by to mohol byť niekto iný, ako Duch Svätý. Ignaciánske rozlišovanie je pre nich španielskou dedinou. Nevšímajú si, že sa do nich nebadane vkradla nenávisť nahrádzajúc lásku ku každému človeku. Postavili proti sebe postavy, ktoré im akosi nepasujú, nezdieľajú ich názor. To je pre nich dobré odôvodnenie, ospravedlnenie ich nenávisti: “ Lebo ….!

Samo-spravodlivosť. Duch Jezabel, majster samo-spravodlivosti, duch ničiaci vzťahy, manipulujúci, klamúci, ovládajúci davy, nebadane zabíjajúci lásku v človeku k človeku, ničiaci a tlmiaci Božieho Ducha. Duch pod rúškom náboženstva, vytvárajúc svoje deti, politické modly skrývajúce sa pod falošnou kresťanskou maskou sľubujúcou blahobyt, kŕmiacou svoje deti misou straníckej či parlamentnej šošovice.

Priateľu, po atentáte na premiéra Slovenska dozrel čas sa nad sebou zamyslieť na ktorej strane barikády stojím… Či kričím v rozvášnenom dave pod transparentom so šibenicou, transparentami plnými nenávisti a smrtiacich slov…?, alebo ticho, s Božím pokojom, ľútostivo a nechápajúc hľadím na rozvášnený dav plný diabolských emócií prihovárajúc sa za nich: …Otče, odpusť im lebo nevedia čo robia“…

Odpor voči Bohom ustanovenej autority je v Božích očiach vzburou. Každá vzbura má za následok trest, skôr či neskôr… Diabol, duch Jezabel je plný nenávisti, klamstva, manipulácie. Je duchom vzbury ničiac v človeku ľudskosť, vzťahy, životy Božích detí. Žijeme v dobe, kedy sa javí, že diabol a jeho stratégie – klamstvo, manipulácia, nenávisť víťazia. Rovnako, ako sa zdalo v časoch Krista na Kalvárií. Vieme, aké bolo pokračovanie – zmŕtvychvstanie Ježiša. Víťazstvo života nad smrťou.

Aký je teda správny smer a postoj kresťana v týchto ťažkých časoch? Hľadajme príklad v Ježišovej matke Márií stojacej spolu s apoštolom Jánom a ženami pod krížom. Utíšenie emócií, rozlíšenie dobra od zla, robenie pokánia, prosiť o odpustenie, odpustiť. Viera v Božie Slovo, vo víťazstvo ukrižovaného Krista. Zmena života podľa Božieho Slova, nasledovanie a zjednotenie sa s Kristom. Konečné víťazstvo je pred nami.

Priateľu preto neváhaj, vykroč správnym smerom! Ešte je čas milosti…Dobre zváž, komu dáš moc konať. Diablovi či Bohu…

Jak na pasivní agresi

Pasivně agresivní člověk se snaží, aby ostatní trpěli stejně jako on. Nedělejte mu tu radost.
Ignoruje váš dospívající potomek všechno, co říkáte, a když už reaguje, tak odmlouváním?

Dělá vám váš soused naschvály? Odvádí kolega na společném úkolu špatnou práci, zdržuje a za zády vás pomlouvá? Nebo sami na sobě pozorujete, že velice často trousíte sarkastické poznámky a sabotujete dohody, které jste uzavřeli?

Pravděpodobně máte co dělat s pasivně agresivním chováním.
U dospívajících je podobné chování běžné. Připadají si nepochopení, mohou mít tendence být surově upřímní, nedělat věci, protože se od nich očekávají. Chtějí se chovat „nezávisle“, ale nejsou schopni se prosadit vůči dominantnímu rodiči či jiným dospělým, které zatím musejí poslouchat. Toto chování vytváří frustraci na všech stranách.

Pasivní agrese je dále typická u lidí, kteří jsou v blízkém vztahu nebo dokonce ve vztahu závislém, kdy jeden prosazuje své potřeby pomocí síly či převahy a druhý se cítí být nedoceněný, zbytečný či nepochopený, ale nedokáže ze vztahu odejít nebo energii ve vztahu vyrovnat.

Pasivně agresivně se k sobě mohou chovat partneři, sousedi nebo třeba kolegové v práci. Tomuto chování jsme se podrobněji věnovali v samostatném článku. Dnes se zaměříme na to, jakým způsobem pasivní agresi řešit, ať již u sebe, nebo u druhých.

Mám problém a chci ho řešit
Jak s pasivní agresí bojovat, pokud se týká nás samotných? Důležitým krokem je rozeznat u sebe známky pasivní agrese a mít chuť na sobě pracovat. Pro pasivní agresory je běžné, že chybu vidí v druhých, kteří jim podle nich nerozumí. Myslí si, že nemají jinou možnost jednání. Často je na ně z okolí vyvíjen tlak, který neumí zpracovat, připadají si zahnaní do kouta, ohrožení.

Vztah a pasivní agrese

Má váš partner občas tendenci ignorovat, co říkáte anebo reagovat tak, že s vámi nemluví?

Nebo sami na sobě pozorujete, že velice často trousíte směrem k partnerovi sarkastické poznámky, o kterých víte, že ho jistě naštvou? Pravděpodobně pak máte co dělat s pasivně agresivním chováním.

Co je pasívní agrese
Pasivně agresivní chování na první pohled nevypadá jako agrese. Je to obranný mechanismus, kterého si dotyčný nemusí být vědom. Takový obranný mechanismus vzniká již v dětství. Partner se může tímto způsobem chránit před odmítnutím, nejistotou, nízkým sebevědomím či strachem. Snaží se vyhnout problémům a mnohdy tedy místo toho, aby otevřeně přiznal, že je rozzlobený, něco mu vadí nebo se cítí zklamaně, se začne chovat pasivně agresivně.

Pasívní agrese je častá ve vztahu blízkých lidí tedy i manželů a partnerů. Ten, který je pasívně agresívní se často cítí z nějakého důvodu frustrován, protože není schopen dostatečně vyjadřovat své potřeby směrem ke svému protějšku. Tím pádem nastává velký problém v komunikaci. Není pak mnohdy nic výjimečného, že se pasívně agresívní partner snaží vyhnout komunikaci vůbec. Jde o tzv. vyhýbavé chování. Pro jeho protějšek, je takové chování velmi matoucí, jelikož neví, co se děje a co vlastně partnerovi opravdu vadí. Mnohdy se ani nedozví, že mu něco vadí.

To pak samozřejmě způsobuje ve vztahu nemalé problémy. Partner používající pasívní agresi se vyhýbá přímé konfrontaci s partnerem. Nechce se mnohdy přímo vyjádřit s čím není spokojen nebo co mu vadí právě proto, aby se vyhnul konfrontaci. Avšak takovéto vyhýbání se jakékoliv konfrontaci, může mít z dlouhodobého hlediska velmi negativní vliv na vztah.
Člověk používající pasívní agresi tedy nevyjadřuje na rovinu co mu vadí nebo že ho vůbec něco naštvalo. Taková pasívní agrese pak neumožňuje otevřenou komunikaci se svým partnerem a pro něj je pak situace nesrozumitelná. Pasivní agrese je zastírání a vyhýbání se řešení skutečných problémů. Mnohdy pak vytváří dlouhodobě nepříjemnou atmosféru v páru.
 

Štyria zabijaci vzťahov

Štyria zabijaci vzťahov

Max Kašparů hovorí, že základom života sú vzťahy a náš duševný stav sa odráža vo vzťahoch, ktoré s ľuďmi máme. Ak cítime sami v sebe nesúlad, nepokoj, rozpoloženie, nervozitu, nemôžeme čakať, že ľudia okolo nás budú prívetiví, milí, bezkonfliktní, pokojní a dobrí.
Viac o vzťahoch a o aspektoch, ktoré majú vplyv na vzťahy v jednej zo svojich prednášok porozprával spisovateľ,  psychiater, pedagóg, gréckokatolícky kňaz a esperantista Jaroslav Maxmilián Kašparů.

Vzťahy majú 3 roviny

Podľa Maxa Kašparů všetky vzťahy ľudí majú tri roviny:
Intepersonálne vzťahy JA A TY
To sú  medziľudské vzťahy medzi mužom a ženou, rodičmi a deťmi a podobne.

Vzťah človeka ku kultúrnym hodnotám
Táto rovina predstavuje napríklad vzťahy k materinskému jazyku, k tradíciám, k histórii, k domovu, k povolaniu, ktoré vykonávame.

BUĎME VIAC ŽIRAFY A MENEJ ŠAKALI. AKO? CEZ NENÁSILNÚ KOMUNIKÁCIU.

Poviete si: „Prečo by som sa mal/a zaujímať o nejakú nenásilnú komunikáciu? Veď nie som násilník. Na nikoho nekričím, ľudí neosočujem a neurážam ani nenapádam. Som slušný človek. Toto sa ma netýka.“
Ak je to skutočne, tak potom už to samo o sebe je skvelé. Avšak ak sa začítate, zistíte, že nenásilná komunikácia hovorí aj o takých formách násilia, ktoré nie sú na prvý pohľad zjavné. Často si ich dokonca neuvedomujeme vôbec. Ich dopad preto v skutočnosti môže byť ešte silnejší a o to ničivejší. Ak sa chcete dozvedieť viac o tom, o akom násilí je reč a čo robiť aby sme sa s ním naučili narábať, aby sme boli skôr žirafy ako šakali, dočítate sa o tom na nasledujúcich riadkoch.
Poviete si: „Prečo by som sa mal/a zaujímať o nejakú nenásilnú komunikáciu? Veď nie som násilník. Na nikoho nekričím, ľudí neosočujem a neurážam ani nenapádam. Som slušný človek. Toto sa ma netýka.“

Ak je to skutočne, tak potom už to samo o sebe je skvelé. Avšak ak sa začítate, zistíte, že nenásilná komunikácia hovorí aj o takých formách násilia, ktoré nie sú na prvý pohľad zjavné. Často si ich dokonca neuvedomujeme vôbec. Ich dopad preto v skutočnosti môže byť ešte silnejší a o to ničivejší. Ak sa chcete dozvedieť viac o tom, o akom násilí je reč a čo robiť aby sme sa s ním naučili narábať, aby sme boli skôr žirafy ako šakali, dočítate sa o tom na nasledujúcich riadkoch.

Čeká vás nepříjemné setkání se šéfem. Právě vám volala učitelka, aby si postěžovala na vaše dospívající dítě. Je večer a pohádali jste se s partnerem. Co uděláte?

Marshall Rosenberg, autor konceptu Nenásilnej komunikácie (NVC – Nonviolent Communication) a zakladateľ Centra pre Nenásilnú komunikáciu, vyrastal v prostredí a v časoch, v ktorých v USA zúrili rasové konflikty, antisemitizmus, a denne bol v škole i v uliciach svedkom rôznych foriem násilia. Vyštudoval psychológiu a pôsobil ako mediátor – venoval sa riešeniu konfliktov po celom svete na rôznych úrovniach (osobné, pracovné, politické…).

Hľadal spôsob ako spolu lepšie vychádzať a postupovať v prípade konfliktu. Ako čo najviac minimalizovať násilie, ktorého sa ľudia tak kruto dopúšťali (a naďalej sa bohužiaľ dopúšťajú).

Rozvinul komunikačný model, ktorý v štyroch krokoch predstavuje spôsob ako s rešpektom voči sebe aj voči druhým komunikovať, dávať najavo svoje pocity a potreby, hľadať spoločnú dohodu a riešenie konfliktných situácií.
Čo je teda Nenasilná komunikácia?