Vztah a pasivní agrese

Má váš partner občas tendenci ignorovat, co říkáte anebo reagovat tak, že s vámi nemluví?

Nebo sami na sobě pozorujete, že velice často trousíte směrem k partnerovi sarkastické poznámky, o kterých víte, že ho jistě naštvou? Pravděpodobně pak máte co dělat s pasivně agresivním chováním.

Co je pasívní agrese
Pasivně agresivní chování na první pohled nevypadá jako agrese. Je to obranný mechanismus, kterého si dotyčný nemusí být vědom. Takový obranný mechanismus vzniká již v dětství. Partner se může tímto způsobem chránit před odmítnutím, nejistotou, nízkým sebevědomím či strachem. Snaží se vyhnout problémům a mnohdy tedy místo toho, aby otevřeně přiznal, že je rozzlobený, něco mu vadí nebo se cítí zklamaně, se začne chovat pasivně agresivně.

Pasívní agrese je častá ve vztahu blízkých lidí tedy i manželů a partnerů. Ten, který je pasívně agresívní se často cítí z nějakého důvodu frustrován, protože není schopen dostatečně vyjadřovat své potřeby směrem ke svému protějšku. Tím pádem nastává velký problém v komunikaci. Není pak mnohdy nic výjimečného, že se pasívně agresívní partner snaží vyhnout komunikaci vůbec. Jde o tzv. vyhýbavé chování. Pro jeho protějšek, je takové chování velmi matoucí, jelikož neví, co se děje a co vlastně partnerovi opravdu vadí. Mnohdy se ani nedozví, že mu něco vadí.

To pak samozřejmě způsobuje ve vztahu nemalé problémy. Partner používající pasívní agresi se vyhýbá přímé konfrontaci s partnerem. Nechce se mnohdy přímo vyjádřit s čím není spokojen nebo co mu vadí právě proto, aby se vyhnul konfrontaci. Avšak takovéto vyhýbání se jakékoliv konfrontaci, může mít z dlouhodobého hlediska velmi negativní vliv na vztah.
Člověk používající pasívní agresi tedy nevyjadřuje na rovinu co mu vadí nebo že ho vůbec něco naštvalo. Taková pasívní agrese pak neumožňuje otevřenou komunikaci se svým partnerem a pro něj je pak situace nesrozumitelná. Pasivní agrese je zastírání a vyhýbání se řešení skutečných problémů. Mnohdy pak vytváří dlouhodobě nepříjemnou atmosféru v páru.
 

Štyria zabijaci vzťahov

Štyria zabijaci vzťahov

Max Kašparů hovorí, že základom života sú vzťahy a náš duševný stav sa odráža vo vzťahoch, ktoré s ľuďmi máme. Ak cítime sami v sebe nesúlad, nepokoj, rozpoloženie, nervozitu, nemôžeme čakať, že ľudia okolo nás budú prívetiví, milí, bezkonfliktní, pokojní a dobrí.
Viac o vzťahoch a o aspektoch, ktoré majú vplyv na vzťahy v jednej zo svojich prednášok porozprával spisovateľ,  psychiater, pedagóg, gréckokatolícky kňaz a esperantista Jaroslav Maxmilián Kašparů.

Vzťahy majú 3 roviny

Podľa Maxa Kašparů všetky vzťahy ľudí majú tri roviny:
Intepersonálne vzťahy JA A TY
To sú  medziľudské vzťahy medzi mužom a ženou, rodičmi a deťmi a podobne.

Vzťah človeka ku kultúrnym hodnotám
Táto rovina predstavuje napríklad vzťahy k materinskému jazyku, k tradíciám, k histórii, k domovu, k povolaniu, ktoré vykonávame.

BUĎME VIAC ŽIRAFY A MENEJ ŠAKALI. AKO? CEZ NENÁSILNÚ KOMUNIKÁCIU.

Poviete si: „Prečo by som sa mal/a zaujímať o nejakú nenásilnú komunikáciu? Veď nie som násilník. Na nikoho nekričím, ľudí neosočujem a neurážam ani nenapádam. Som slušný človek. Toto sa ma netýka.“
Ak je to skutočne, tak potom už to samo o sebe je skvelé. Avšak ak sa začítate, zistíte, že nenásilná komunikácia hovorí aj o takých formách násilia, ktoré nie sú na prvý pohľad zjavné. Často si ich dokonca neuvedomujeme vôbec. Ich dopad preto v skutočnosti môže byť ešte silnejší a o to ničivejší. Ak sa chcete dozvedieť viac o tom, o akom násilí je reč a čo robiť aby sme sa s ním naučili narábať, aby sme boli skôr žirafy ako šakali, dočítate sa o tom na nasledujúcich riadkoch.
Poviete si: „Prečo by som sa mal/a zaujímať o nejakú nenásilnú komunikáciu? Veď nie som násilník. Na nikoho nekričím, ľudí neosočujem a neurážam ani nenapádam. Som slušný človek. Toto sa ma netýka.“

Ak je to skutočne, tak potom už to samo o sebe je skvelé. Avšak ak sa začítate, zistíte, že nenásilná komunikácia hovorí aj o takých formách násilia, ktoré nie sú na prvý pohľad zjavné. Často si ich dokonca neuvedomujeme vôbec. Ich dopad preto v skutočnosti môže byť ešte silnejší a o to ničivejší. Ak sa chcete dozvedieť viac o tom, o akom násilí je reč a čo robiť aby sme sa s ním naučili narábať, aby sme boli skôr žirafy ako šakali, dočítate sa o tom na nasledujúcich riadkoch.

Čeká vás nepříjemné setkání se šéfem. Právě vám volala učitelka, aby si postěžovala na vaše dospívající dítě. Je večer a pohádali jste se s partnerem. Co uděláte?

Marshall Rosenberg, autor konceptu Nenásilnej komunikácie (NVC – Nonviolent Communication) a zakladateľ Centra pre Nenásilnú komunikáciu, vyrastal v prostredí a v časoch, v ktorých v USA zúrili rasové konflikty, antisemitizmus, a denne bol v škole i v uliciach svedkom rôznych foriem násilia. Vyštudoval psychológiu a pôsobil ako mediátor – venoval sa riešeniu konfliktov po celom svete na rôznych úrovniach (osobné, pracovné, politické…).

Hľadal spôsob ako spolu lepšie vychádzať a postupovať v prípade konfliktu. Ako čo najviac minimalizovať násilie, ktorého sa ľudia tak kruto dopúšťali (a naďalej sa bohužiaľ dopúšťajú).

Rozvinul komunikačný model, ktorý v štyroch krokoch predstavuje spôsob ako s rešpektom voči sebe aj voči druhým komunikovať, dávať najavo svoje pocity a potreby, hľadať spoločnú dohodu a riešenie konfliktných situácií.
Čo je teda Nenasilná komunikácia?

JAK ŽÍT RADOSTÍ?


Farnost sv. Františka z Assisi Praha — Chodov

Žijeme v době negativismu. Jaké důsledky má negativní vidění světa a našeho života? Co se děje v naší mysli, když vnímáme sebe a budoucnost negativně? Co se naopak děje, když se rozhodneme pro pozitivní pohled? Co s naším životem dělá radost a kde je její zdroj? Jak se nastavit tak, aby se stylem našeho života stala radost?

2. Jak pracovat s neg. emocemi?

Pojďme se zamyslet nad účelem emocí a říci si, k čemu je vlastně máme a jak bychom je mohli používat. Pak se spolu můžeme zamyslet nad tím, proč vlastně negativní emoce vnímáme jako negativní a zda i ony mají nějaký pozitivní účel. Pokud na to přijdeme, tak už nebude těžké, odpovědět si na otázku z názvu – k čemu jsou dobré negativní emoce a jak je pozitivně využít ve svých životech.

3. Odpuštění a přijetí se

Jak si odpustit, přijmout se a ze svých slabin udělat svůj dar


Mnohdy nepoužíváme stejný metr pro měření všem lidem. Na ty kolem nás jsme laskaví, chceme se jim zavděčit, nechceme se hádat ani dělat zlou krev. Na sebe jsme ale jako psi. Neustále se soudíme, kritizujeme, ponižujeme, nadáváme si. Nebo právě naopak. Hudráme na všechny kolem a viníme je ze všech svých problémů, ale svou chybu neumíme vidět, natožpak přiznat. Základem dobrého vztahu k sobě je přijetí nejen mých silných stránek, ale i těch slabých (svého stínu). Pojďme spolu projít cestou odpouštějícího sebepoznání a sebepřijetí a zjistit, co se stane, když budeme sami sebou a zažijeme svobodu plynoucí ze sebepřijetí.

Zdroj: https://www.youtube.com/@KCMTPRAHA

Sociálne siete sú ako kasíno

MUDr. Martin Jan Stránský (neurológ, Yale University)

V rozhovore opisuje, prečo sú digitálne technológie toxické pre náš mozog, či duševné zdravie a prečo je ich nadmerné používanie cesta, ktorá vedie do pekla. Zároveň vysvetľuje, ako sa zbaviť novodobých online závislostí a budovať si naopak pozitívne návyky.

Martin Jan Stránský je popredný neurológ, vysokoškolský pedagóg pôsobiaci aj na významnej Yale University.

V epizóde sa dozvieš:
→Čo viedlo rodáka z New Yorku, aby prišiel do Prahy a čo ho najviac fascinuje na neurológii
→Ako sa mení náš mozog pri nadmernom používaní digitálnych technológií a či nám hrozí digitálna demencia.
→Ako novodobé závislosti od sociálnych sietí, online nakupovania, gamblingu, či sledovania seriálov ovplyvňujú našu spokojnosť a kognitívne funkcie.
→Čo je to kasíno efekt a čo sa odohráva v mozgu pri látkových a nelátkových závislostiach.
→Prečo sú aplikácie ako TikTok pre tých najhlúpejších a čo je najväčšie nebezpečenstvo v digitálnom svete.
→Ako môžu rodičia chrániť deti pred závislosťou od sociálnych sietí.
→Prečo sa mozog potrebuje občas nudiť a prečo sa vo všetkých vyspelých krajinách zakazujú mobily v školách, či firmách.
→Ako sa zbaviť závislostí a budovať si naopak pozitívne návyky.