Isabelle Nazare-Aga: Nenechte sebou manipulovat

Jsme obklopeni manipulátory? Proč se někdo stane manipulátorem? A jaké jsou charakteristické znaky vztahového manipulátora? Lze určit třicet charakteristických znaků; čtyři z nich vyplývají z ostatních šestadvaceti.


Možná znáte knihu francouzské psycholožky Isabelle Nazare-Agaové „Nenechte sebou manipulovat“, v níž autorka popisuje na základě své terapeutické praxe osobnost manipulátora a návod, jak se mu bránit, jak sebou nenechat manipulovat. Přinášíme vám krátký úryvek z jejího díla, který je zaměřený na to, jaké jsou charakteristické znaky vztahového manipulátora. Autorka jich uvádí celkem třicet.

V jednání jedince, jehož označujeme jako manipulátora, poznáme přinejmenším deset charakteristických znaků z tohoto seznamu:
Navozuje u ostatních pocit viny a dovolává se přitom rodinných vztahů, přátelství, lásky, profesionální zodpovědnosti atd.
Přenáší zodpovědnost na druhé nebo se ze své zodpovědnosti snaží vykroutit.
Nesděluje svoje své žádosti, potřeby, city a názory.
Obvykle odpovídá neurčitě.
Mění své názory, chování a city podle situace nebo osoby, s níž je ve styku.
Své žádosti zakrývá logickými důvody.
Dává druhým najevo, že nesmějí nikdy měnit názor, musí být dokonalí, všechno vědět a reagovat okamžitě na žádosti i otázky.
Zpochybňuje kvality, schopnosti a osobnost druhých, nenápadně druhé kritizuje a soudí, hovoří o nich s despektem.
Nechává své vzkazy vyřizovat jinými lidmi nebo se uchyluje k nepřímému sdělení (místo osobního rozhovoru telefonuje, nechává vzkazy písemně).
Zašívá nešvár, podněcuje podezíravost, rozděluje, aby mohl lépe panovat, a je schopen rozvrátit manželství.
Dokáže ze sebe dělat oběť, aby ho ostatní litovali (přehání závažnost nemoci, stěžuje si na nesnesitelné lidi ve svém okolí, na pracovní přetížení apod.).
Nedbá na žádosti druhých (i když tvrdí pravý opak).
Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb (k jeho oblíbeným pojmům patří lidskost, milosrdenství, rasismus, hodnocení „dobrá“ nebo „špatná“ matka apod.).
Skrytě vyhrožuje nebo zcela otevřeně vydírá.
Neomaleně mění téma uprostřed hovoru.
Vyhýbá se pracovním schůzkám a poradám, utíká z nich.
Zaměřuje se na neznalosti druhých a snaží se vyvolat dojem, že „má navrch“.
Lže.
Hlásá lež, aby se dověděl pravdu, překrucuje a interpretuje výroky druhých.
Je egocentrický.
Závidí třeba i partnerovi nebo vlastním dětem.
Nesnáší kritiku a dokáže popírat zcela zřejmá fakta.
Nedbá na práva, potřeby a přání druhých.
Velmi často žádá, vydává pokyny a nutí druhé jednat na poslední chvíli.
Jeho slovní projev zní logicky a koherentně, avšak jeho postoje, činy nebo způsob života svědčí o pravém opaku.
Užívá lichotek, aby se zalíbil, dává dárečky nebo nečekaně prokazuje drobné úsluhy.
V jeho přítomnosti se lidé cítí nepříjemně a nesvobodně.
Jde za svými cíli velmi důsledně, ale na úkor druhých.
Přiměje nás dělat věci, které bychom pravděpodobně o vlastní vůli nedělali.
Lidé, kteří ho znají, o něm stále hovoří, i když není přítomen.

Príbeh – Katarína Kolčárová – Cesta z ezoteriky

Natrafila som na vašu stránku v čase, keď som sa cítila veľmi zle, hlavne po psychickej stránke.

Vaše články tiež prispeli k tomu, aby som z odbočenej cesty vrátila späť tam kam patrím k Ježišovi.
Pochádzam z priemernej rómskej rodiny Síce som vyrastala bez otca. Dostala som však veľa lásky od svojej rodiny. Boha som spoznala už ako malá. Pamätám si od svojich dvoch, troch rokov takmer všetko. Ako malé dieťa som bola veľmi vnímavá a hlavne veľmi citlivá. V našej rodine sa vždy niečo riešilo. Či už problémy s mamou a medzi starkou, so strýkom, ktorý bol často kriminálne trestaný, alebo problémy s peniazmi.
Moja starká si v živote veľa vytrpela a taktiež aj moja mama. Ja som bola toho svedkom odmalička a som dodnes. Je to veľmi ťažké vidieť trpieť svojich blízkych hoci si za veľkú časť svojich chýb môžu aj sami. No ja som ich nikdy za to neodsudzovala, práve naopak o to viac ich milovala.
Starká vo mne od malička videla nádhernú princeznú, obliekala má do krásnych šiat a ja som v tej ilúzií vlastne celé detstvo prežila. Verila som, že som nádherná, videla som sa taká a tým som si vytvorila vlastne aj svoje vlastné ružové okuliare. Keďže som bola veľmi citlivá, vďaka ružovým okuliarom sa mi žilo oveľa ľahšie a krajšie.

o. Piotr Glass – čo hovorí satan počas exorcizmov? I.-IV.časť

veľmi veľa ľudí je v dnešnom svete ľahostajných čo sa týka témy exorcizmu. Napríklad typu, že Pán Boh je milosrdný, do pekla nikto nepôjde, alebo že peklo a satan je len strašenie aby sme boli poslušní… či veríme alebo nie, satan bojuje o každú jednu dušu aby ju získal na svoju stranu. A ak neveríme, je to pre neho výhoda.

Satan je otec lži 

Pri exorcizme jednej ženy kedy už démon pomaly opúšťal telo kňaz započul slová ,,Ja by som ťa už bol dávno zabil, ale ona ťa chráni.” A myslel tým  Pannu Máriu. Ak sa utiekame k našej Nebeskej Matke, satan nemá žiadnu šancu zmocniť sa nás.

Pri exorcizme bojuje kňaz so satanom, je to boj na život a na smrť. Hlavnou úlohou satana nie je posadnutie. Úlohou satana je pokúšať. Všade a každého bez ohľadu na všetko. ,, A stále sa nám podarí niekoho oklamať a niektorých získame už navždy.” – aj tieto slová povedal pri exorcizme. Boj sa odohráva v hlave. Najprv príde myšlienka, potom je súhlas a nakoniec skutok. Pri súhlase s nevhodnou myšlienkou otvárame dvere hriechu. 

,,On chce aby boli duše sväté, a ja chcem aby boli zotročené.” 

Satan chce zotročiť človeka. A to napríklad v rôznych závislostiach. A preto potrebujeme neustály prístup k sviatostiam a modlitbe. 

,,Buďte triezvi a bdejte! Váš protivník, diabol, obchádza ako revúci lev a hľadá, koho by zožral. Vzoprite sa mu, pevní vo viere, a vedzte, že také isté utrpenie dolieha na vašich bratov po celom svete. A Boh všetkej milosti, ktorý vás v Kristovi Ježišovi povolal do svojej večnej slávy, on sám vás po krátkom utrpení zdokonalí, posilní, utvrdí a upevní. “ ( 1.Pt 5:8-10)

,,Ak by ste pred Boha padli na kolená a modlili sa tak ako anjeli, nemali by sme nad vami takú moc.” Ako si v dnešnej dobe uctievame Boha? Ako často pred Bohom kľačíme na kolenách?  Pri úprimnej modlitbe a uctievaní Boha by sa nás diabol nemohol ani len dotknúť. Ďalšie slová diabla boli :

,,Pýcha je mojou mocou a mojim prekliatím.”  

Pýcha je opakom lásky a pokory. A Boh je láska. Satan túži po tom aby sme sa odvracali od Boha preč, tuží po tom, aby sme boli od Neho čo najďalej. Čím ďalej budeme od Boha, tým bližšie budeme k diablovi. 

Niekto si myslí, že ak chodí pravidelne do kostola, na spovede, posvätné miesta tak nemôže byť posadnutý. Ale exorcista vraví, že môže a sám zažil také prípady.  Keď sa ho exorcista spýtal prečo posadol danú osobu tak diabol odpovedal: ,,Len traja ľudia boli v kostole skutočne veriaci.”  Chodíme do kostola len tak si odsedieť alebo ozaj prežívame a veríme v Božiu prítomnosť ? Diabol vydrží prijímanie sviatostí, to čo nevie vydržať je naša úprimná viera. 

Když spolu dva nemluví aneb Když doma vládne ticho

Páry řeší své problémy různě. Jedni výbušnými hádkami, druzí konstruktivní diskusí a další hádkou a pak dlouhosáhlým mlčením.

Podle psychologů je nejlepším řešením druhý případ, ovšem ten funguje jen v malém procentu domácností. Většinou převažuje Itálie nebo tichá domácnost, kdy spolu partneři lidově řečeno nemluví.
Mluvit spolu o problémech a společně je bravurně řešit nezvládá žádný pár. Tu a tam se tedy pohádá každý.
I známý americký psycholog Paul Hauck potvrzuje, že ani opravdu se milující pár se vždy neshodne a každému páru prospěje, když si občas jeden prosazuje svou. Důležité však je, aby zmíněná hádka splnila svůj účel a lidé našli konsenzus sporu. Rozhodně nejde o to, kdo byl a nebyl v právu. Ale nějaký způsobem vyvážit pravdy obou.

Přestat v nejlepším
Podle psychologů je nejlepší, pokud se lidé naučí včas přerušit hádku, tzn. dokážou přestat v nejlepším. Využít momentu oboustranného odmlčení a odejít z místnosti. Ovládnout se v takové situaci a mlčet není vůbec jednoduché, ale s trochou vůle to zvládne každý.
Mlčení se však nesmí protáhnout do stadia, kdy spolu dva lidé přestanou úplně komunikovat. Po každém konfliktu by se měl zkrátka pročistit vzduch a pokud začnou lidi trucovat, stav se rozhodně nezlepší spíše naopak.
Pokud se jeden z partnerů urazí a přestane zcela komunikovat, pak se toho druhého jedince nejprve vždy zmocní vztek, kdy mu prostě nejde do hlavy, proč ten druhý s ním nemluví, co udělal tak špatného. Následuje škemrání o odpověď a pokud ani to mlčení neprolomí, pak nastává rádoby rezignace i toho druhého.
Ve skutečnosti je však dlouhodobé mlčení obrovský nápor na psychiku, jelikož není nic, co by snížilo napětí a s ním i dlouhodobý stres.
Namísto dialogu, který by mohl konflikt vyřešit, nastává ničemné ticho, které i z opravdové malichernosti dokáže udělat obrovský problém. Čím déle toto ticho trvá, tím více se oba aktéři v konfliktu přestávají orientovat a po pár dnech už jen vědí, že spolu prostě nemluví. Bohužel ani poté, co se toto ticho prolomí, nenastává normální komunikace, lidé mají tendence se uchylovat k výčitkám.

Špiritizmus a channeling

Tradícia komunikovania s mŕtvymi (nekromantia) je veľmi stará.

Už od predhistórie naši predkovia verili, že duša, duch (spiritus) zomretých žije po smrti v inom svete ďalej, a preto dávali mŕtvym do hrobov dary a potraviny. Egypťania v období Starej ríše písali na nádoby s potravinami aj odkazy pre mŕtvych a snažili sa tak spojiť sa s nimi.

Avšak až v polovici 19. storočia sa na základe tejto jednoduchej predstavy vynorilo masové hnutie. Je takmer neuveriteľné, že vzniklo z obyčajného žartu dvoch dievčat, 14-ročnej Margaret (1833 – 1893) a 11-ročnej Kate (1836 – 1892) Foxových z Hydesvillu v USA, ktoré sa rozhodli strašiť svoju rodinu. Bolo to v marci roku 1848, keď „počuli“ čudesné kroky a klopanie v dome. „Objavili“, že sú to duchovia zomretých osôb. Vypracovali si i zvláštny spôsob, ako s duchmi komunikovať a ako sa od nich dozvedať správy zo záhrobného sveta. Stačilo odriekavať abecedu a pri správnom písmene sa ozvalo klopkanie.

Čoskoro, keď sa v ich dome našli ľudské kosti, získali ich historky vierohodnosť. Sestry prednášali svoje skúsenosti po celých USA a stali sa slávne. Možnosť spájať sa s duchmi zomretých sa stala rýchlo populárna a čoraz viac ľudí sa pokúšalo sestry napodobniť. Takmer po celý život trvali sestry na pravdivosti svojich tvrdení, a až na konci svojho života, v roku 1888, sa Margaret k podvodu priznala. Špagátom si vraj k palcu na nohe priväzovala rôzne predmety a klopkala nimi o podlahu. Podľa vyjadrenia troch lekárov, ktorí tvrdenia sestier overovali, išlo však o praskanie, pukanie v kolenných kĺboch.
Pre nový spôsob komunikácie s duchmi sa začal používať termín špiritizmus (angl. spiritualism). Čoskoro sa z neho stala módna záležitosť, ktorá zachvátila celú spoločnosť. Obzvlášť rýchlo sa špiritistické hnutie rozšírilo vo vnútri protestantských siekt. Už roku 1855 bolo v USA viac než milión a roku 1890 už 15 miliónov organizovaných špiritistov a 30 000 médií. K špiritizmu sa prihlásilo i mnoho vysoko vážených osôb, umelcov, univerzitných profesorov a politikov.

Ego – obranné mechanismy

Obranné mechanismy zná a používá nejspíš každý z nás.

Příklad: Usilujeme o získání pro nás velmi prestižního pracovního místa, zúčastníme se výběrového řízení a pak nám přijde oznámení, že jsme nebyli úspěšní a místo bude obsazeno někým jiným. Možnou reakcí je zamyšlení se a přiznání si nějakého nedostatku s tím, že na jeho odstranění zapracujeme, abychom příště uspěli lépe. Nebo si řekneme něco v tom smyslu, že jsme o to místo zas až tak nestáli, protože je to daleko, nebo že tam je divný šéf a stejně nenabízeli kdovíjaký plat … takže se vlastně vůbec nic nestalo, když to nedopadlo. Reakce tohoto druhého typu odpovídá použití obranného mechanismu.

Pro uspokojivou funkci jakéhokoli systému, tedy i lidského organismu, je třeba zajistit, aby byly jednotlivé složky daného systému v rovnováze. K udržování a obnovování rovnovážného stavu disponujeme širokou škálou nejrůznějších mechanismů, reakcí. Příkladem z oblasti biologie může být třeba udržování stálé tělesné teploty: v momentě, kdy se naše teplota dostane mimo tolerované hodnoty, zahájí náš organismus celou řadu protiakcí (zvýší nebo naopak omezí výdej tepla – husí kůže, zúžení vlásečnic, pocení…), jejichž cílem je dosažení takové teploty, při niž naše tělo optimálně funguje. Ego obranné mechanismy slouží stejnému účelu, tj. zachovávání harmonie, a to na úrovni naší psychiky, resp. ega. Jsou to specifické způsoby chování a používáme je v případech, kdy hrozí narušení naší vnitřní psychické rovnováhy. Ego-obranné mechanismy mají chránit naše já, zachovávat pocit vlastní hodnoty v situacích neúspěchu, selhání, při pocitech viny, studu apod.

Tyto zážitky totiž vyvolávají vnitřní napětí, úzkost, a tím komplikují normální fungování naší osobnosti. Obranné mechanismy jsou vlastně sebeklamy, jimiž se bráníme poznání pro nás nepříjemných skutečností. Obranných mechanismů je v současné době popsáno zhruba 40; všechny mají společné to, že pracují na úrovni nevědomí (jejich použití si neuvědomujeme) a že nějak překrucují nebo popírají realitu. Poprvé je popsal zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Zde je přehled několika nejznámějších a nejpoužívanějších obranných mechanismů:
Popření je jednoduchá obrana, kdy dotyčný nechce uznat nebo vnímat nějakou frustrující skutečnost; zavře před ní oči. Příkladem může být dlouholetý silný kuřák, který věří, že neonemocní karcinomem plic, protože v jeho rodině ho přece nikdy nikdo neměl. Tečka.