Mé zkušenosti se Silvovou metódou

Osobní svědectví o působení a následcích této metody

(ÚVOD)
Před několika lety jsem následkem dlouhodobého přepínání sil duševních i tělesných, stresu a neúměrné zátěže jak v zaměstnání, tak i v osobním životě, postupně začala trpět poruchami usínání a spánku, což jsem bohužel neřešila snížením zátěže a odpočinkem, nebo nějakou radikální životní změnou, ale ve snaze si podržet stávající rozsah činností, zaměstnání i výkon a ve snaze se vyhnout práškům na spaní, neboť jsem byla před nimi lékařem varována, že vytvářejí návyk a poškozují žaludek, jsem se snažila najít nějakou jinou, alternativní a dle mého mínění přirozenou cestu. BOHUŽEL a souhrou velmi nepříznivých okolností se mi v té době dostala do rukou tehdy již celosvětově rozšířená publikace autorů Josého Silvy a Philipa Mieleho „Silvova metoda ovládání vlastní mysli“ (´´Silva Mind Control´´), jež je stále i v současnosti na knižním trhu nabízena se stejným popisem, stejnou nabídkou, přesněji řečeno – se stejnou manipulativní reklamou, jíž jsem, opakuji BOHUŽEL, jako tehdy ateistka, svým způsobem uvěřila, nekriticky ji přijala a začala doporučené techniky používat a praktikovat. Pro vysvětlení své odsuzující kritiky a naprosté zamítnutí této pseudovědecké metody, jak bude následovat níže v textu v bodech 4 a 5, uvádím nyní zkrácený a nekomentovaný popis metody, jenž je pro čtenáře a případné zájemce velmi dobře a lákavě marketingově formulovaný, a anotaci této knihy, jak byla a je prezentována čtenářům (zdroj z internetu ze 17.1.2018 se vztahuje ke 2. vydání publikace z r. 2003 – PRAGMA, přejímá však informace z 1.vydání u nás r. 1993.)

Manipulace nezbavuje člověka odpovědnosti

Žijeme v nábožensky svobodné zemi, v konzumní společnosti.

I na tomto „trhu“ se celá řada skupin pokouší o „misii“, chce nás oslovit. O úskalích na této cestě hovoříme se ZDEŇKEM VOJTÍŠKEM, zakladatelem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů.

Tvrdí se, že jsme národ převážně ateistický. Není to protimluv k přítomnému množství různých náboženských skupin?

Nezdá se, že by česká společnost byla více ateistická než kterákoli jiná na Západě. Přihlášení se k ateismu u nás většinou neznamená vyjádření odporu k duchovním záležitostem, ale vyjádření odporu vůči institucím, církvím. Vyplněním kolonky „bez vyznání“ při sčítání lidu Češi často dávají najevo svůj názor, že církve jsou dogmatické, represivní a chtivé majetku a moci, a že je tedy nejlepší s nimi nemít nic společného. Tento názor má své kořeny v české historii, ale v poslední době spolupůsobí se západní tendencí směrem k oslabení autority všech institucí. Zmenšení významu církví ale vůbec neznamená, že duchovního života je u nás méně. Je jen více rozptýlený, a tím méně viditelný.

Je něco, co spojuje obrovskou rozmanitost jednotlivých hnutí? Mají společného jmenovatele?

Nemůžeme vždy mluvit jenom o hnutí, k nimž lidé více či méně těsně přináležejí. Značná část duchovního života se naopak odehrává mimo jakékoli společenství, zcela privátně, na základě individuální návštěvy nějakých kurzů či seminářů, prostřednictvím různých placených duchovních učitelů a poskytovatelů duchovních služeb, na základě nákupu knih, karet, amuletů, formou duchovní práce na sobě apod. Společný všem novým aktivitám, ať už více či méně organizovaným, je jejich protest proti většinové společnosti a proti církvím, které jsou zavedené a s touto společností v podstatě zadobře. Hlavní výtky proti společnosti míří na materialismus a konzumní životní styl, na nízkou etickou úroveň (např. na podporu soutěživosti a agresivity), na „odlidštěnou“ medicínu, na stravovací návyky (především na jedení masa). A k výtkám vůči církvím, o nichž jsem už hovořil, můžeme přidat ještě třeba neschopnost zprostředkovat živý, aktuální náboženský zážitek.

Křesťanství a okultismus

Kněz Jacques Verlinde (nar. 1947), zakladatel společenství „Rodina sv. Josefa“, prožil hlubokou zkušenost se světem okultismu a jeho praktikami.

Zažil však také ještě mnohem hlubší uzdravující a osvobozující zkušenost s Ježíšem Kristem, o čemž vydává svědectví v následujícím textu, který jsme doplnili o malý slovník pojmů a krátký dodatek.

Nebezpečí okultismu

P. Jacques Verlinde jako velmi nadaný maturoval již v 15 letech, promoval ve 24, pracoval jako nukleární chemik. Když mu v roce 1968 překřížila cestu Maharishi Mahesh jóga, jeho život se od základu změnil.

Šel za svým guru nejdříve do Španělska, pak do Indie. V letech 1971-1974 dychtivě nasával jako houba učení velkých hinduistických mistrů, praktikoval jógu a jiné techniky, které slibují vstup do božství až k dokonalosti, trávil celé měsíce v me­ditaci téměř bez jídla a bez spánku. Prožil samadhi – úplné sjednocení sám se sebou – jako fascinaci, nikoliv však jako obšťastnění. Za tím vším cítil „nesmírnou prázdnotu. Nic. Zmizí v tom i vlastní já“, jak dnes dosvědčuje. V této osamocenosti se ozval hlas: „Jak dlouho mě ještě necháš čekat, mé dítě?“ Po­znal Kristův hlas a vrátil se do Bruselu. Od té doby se pokouší o nový život. Denní mše svatá, modlitby, ale stále ještě kyvadélko a jiné paranormální praktiky. Cítí se jako míč v rukou okultních sil, a to navzdory křesťanské náboženské praxi.

Ještě jednou se obrátí k Bohu, tentokrát radikálně. Ode­vzdává Bohu všechny paranormální schopnosti, a konečně je svobodný. Jeho postupné uzdravování však trvá léta. R. 1983 přijímá kněžské svěcení. Následuje život v tichu a v modlitbě, ale také s četnými svědectvími. V roce 1990 se k němu připo­juje skupina studentů. Zakládají společenství Rodina sv. Jo­sefa. Protože tak prožil, co znamená okultismus, nešetří ná­mahou, aby varoval před koketováním s různými nabídkami New Age. P. Jacques Verlinde píše:

„Není pochyb: z takových zkušeností vyjde člověk jako psychická troska. Nemyslete si, že se můj dnešní stav ustálil měsíc po skončení s esoterickými zkušenostmi. Denně potkávám bezpočet hluboce zra­něných mladých lidí. Musí pod­stoupit dlouhou cestu uzdravo­vání a osvobozování. Jen tak je možno je postupně vytrhnout z jejich závislostí. Kdo se vydá malými kroky na tuto cestu, začne tak trochu s jógou, tro­chu se spiritismem a pohrává si s okultismem, nechá se tro­chu zasvětit do esoteriky, kon­zumuje do sebe po kapkách jed.

Hnutie new age Korene-charakter-praktiky

Cenné je predstavenie širokej škály ezoterických praktík, siahajúcich od alternatívnej medicíny cez mágiu až po waldorfskú pedagogiku.

Herbert Graf, katolícky kňaz v kompaktnej forme predstavuje učenie a praktiky new age. Vysvetľuje, že jeho pôvod treba hľadať vo východných náboženstvách a viacerých filozofických prúdoch od antiky až po postmodernu. Dielo Herberta Grafa, je vydareným pokusom o predstavenie učenia a praktík hnutia new age vo veľmi kompaktnej forme. Herbert Graf začína opisom duchovných koreňov new age. Poukazuje na to, že ich pôvod treba hľadať vo východných náboženstvách a viacerých filozofických prúdoch od antiky až po postmodernu. Následne sa autor zaoberá základnými črtami new age cez rozbor nového vedomia, obrazu Boha, obrazu sveta, obrazu človeka a svetového poriadku new age. Nakoniec sa venuje ezoterickým praktikám new age a predstavuje najznámejšie praktiky hnutia, počnúc alternatívnou medicínou a končiac mágiou a waldorfskou pedagogikou. Autor sa snaží vo všetkých oblastiach upozorniť na podstatné rozdiely medzi ezoterikou new age a kresťanským učením.
Autorovo vykreslenie problematiky sa vyznačuje jasnou štruktúrou, ktorá umožňuje čitateľovi získať rýchlu orientáciu v takej širokospektrálnej téme. Ďalšou výhodou je zrozumiteľná reč, ktorá napriek vedeckým nárokom nekomplikovane sprístupňuje realitu učenia new age. Cenné sú aj kritické postoje k ezoterickým praktikám, ktoré poskytujú čitateľovi slušný pohľad do ich svetonázorového a duchovného pozadia. A nakoniec treba poukázať aj na bohatý zoznam použitej literatúry, kde nájdeme rôzne odborne zamerané cirkevné dokumenty, slovníky, knihy, brožúry, časopisy a internetové zdroje, ktoré sa zaoberajú učením a praktikami new age.
 

Okultizmus ukrytý v esenciálnych olejoch

Od začiatku vekov ľudia používajú rôzne oleje na medicínske i duchovné účely. V skutočnosti sa staroveký Egypt vyznačoval svojou mystickou múdrosťou vo využívaní olejov. To nie je nič nové. Nie je nič dobré alebo zlé na samotnom oleji. Je to objekt, predmet spotreby, rovnako ako kanabis alebo kryštály. Problém je vždy v tom, ako sa ho ľudia snažia používať. Zaznamenal som náhly a alarmujúci trend kresťanských žien propagujúcich esenciálne oleje na lekárske účely. Som za používanie prírodných prostriedkov. Ak vám kuracia polievka dokáže urobiť lepšie, uvarte si ju, jedzte ju, vychutnajte si ju!

Niektoré zo spoločností, ktoré propagujú oleje, však majú veľmi vážne, zjavné prvky hnutia New Age a okultné prvky. Predtým než budem pokračovať, chcem len povedať, že skôr, ako som sa stal veriacim, som sa pohyboval v okultnom prostredí a propagoval tento štýl života. Som veľmi citlivý, keď vidím propagačné materiály a praktiky, obsahujúce pohanské presvedčenie a sú uvedené v katalógoch na nákup esenciálnych olejov, kdekoľvek na internete, sociálnych sieťach.

V skutočnosti si nemôžete ani kýchnuť v kostole, kde chodím na omše, bez toho, aby nejaká žena ihneď nevytiahla svoju prenosnú olejovú súpravu s rýchlou zázračnou zmesou, s ktorou sa o teba postará, aby odvrátila tvoje kýchanie. Nn niektoré osoby to veľmi vplýva. Nikdy som nevidel túto úroveň nadšenia ako u nich! Než budem pokračovať, poviem, že existujú oleje, ktoré som kedysi aj ja používal. V priebehu bronchitídy som na svoj hrudník použil olej z čajovníka, na hubové infekcie zas olej z mäty. Tieto oleje používali naše babičky rovnakým spôsobom. Nie je to žiadna novota.

Avšak spôsob, akým napr. spoločnosť „Young Living“ a niektoré iné spoločností predávajú svoje oleje, sa vyznačuje prvkami čarodejníctva. Je to aj klamstvo, pretože Young Living má DVD, ktoré predáva pod názvom „12 olejov z Biblie“, ktoré si môžete kúpiť spolu so súpravou týchto dvanástich olejov za tristo dolárov. Využívajú i skutočnosť, že Ježiš dostal do daru kadidlo a myrhu čo v praxi pre nich znamená, že všetky tieto ich praktiky akoby mali biblický pôvod.
Ale realita je iná. Poukážem na prax..