Kategória: Spôsoby komunikácie – Manipulácia, asertivita

Manipulátor se nám snaží vnutit pocit viny, využívá lstí, citového vydírání, vyhrožování. Plníme pak jeho přání a příkazy, nehledě na to, co to znamená pro nás. Jsme zbaveni vůle. Než se ze zajetí manipulátora vymaníme, trvá to někdy celé roky. Psychologové ale znají několik způsobů, jak se před manipulativním chováním účinně bránit. Několik rad nám dal odborník na komunikační strategie Preston Ni.
Vždy mějte na paměti svá základní a nezcizitelná práva
Máte právo, aby vás druzí lidé respektovali
Máte právo vyjadřovat své pocity, svá přání a svá mínění
Máte právo stanovit si své vlastní priority
Máte právo říkat „NE“ bez pocitu viny
Máte právo dostat to, za co jste zaplatili nebo co jste si vybojovali
Máte právo vyjadřovat své názory, ačkoli se liší od názorů jiných lidí
Máte právo bránit se před fyzickými, morálními i emocionálními hrozbami
Máte právo žít v souladu se svým chápáním štěstí
To jsou hranice vašeho osobního prostoru. Manipulátoři tyto hranice hrubě narušují, nerespektují a nerozumí těmto právům. Ale pouze my, nikdo jiný, jsme zodpovědní za svůj život.

Udržujte si odstup
Manipulátor při komunikaci neustále převléká masku. S jedním člověkem je úžasně zdvořilý, s druhým vyzývavě hrubý, v jedné situaci se chová zoufale a bezmocně, a v další se chová agresivně. Pokud u někoho zpozorujete takové extrémní změny přístupů, držte si toho člověka raději daleko od těla a nenavazujte s ním kontakt, pokud to není nezbytně nutné.
Nejčastějším důvodem pro takové chování jsou hluboce zakořeněné zážitky z dětství. Pamatujte, převychovat nebo zachránit manipulátora, to není vaše práce ani povinnost.

Prevzaté z YouTube

Prevzaté z YouTube

Kolem vás se vyskytují lidé, kteří se vás snaží nenápadně ovládat, využívat a vůbec vás zneužívat. Jak je zneškodnit? Když se chcete úspěšně bránit proti manipulaci od druhých lidí, je nezbytně nutné důsledně dodržovat tuto zásadu: ani neustupovat, ani neútočit.
 
Omlouváním, ospravedlňováním, bráněním, vysvětlováním svého chování nebo agresí se do manipulátorových sítí jenom ještě víc zapletete. Že vás nikdo nemanipuluje? Chyba. Manipulace ze strany žen i mužů je častější, než si myslíte. Je všudypřítomná.
 
Manipulátor, ať muž, nebo žena, vás ovládá prostřednictvím nejrůznějších ďábelských triků, aniž byste o tom věděli. Dokonce ani manipulátor sám si svého chování není někdy vědom! Využívá přitom vaší slušnosti, svědomí, rozumnosti, strachu a vašeho přesvědčení, že se lze domluvit a že se všecko dá vysvětlit.
 
Nedá. Cokoli manipulátor říká, je jen další past a úskok. Když ustoupíte a necháte se manipulátorem vést, zapletete se do jeho sítí. Což není dobré. Ale pozor! Pokud se budete rozčilovat a útočit nebo se snažit přesvědčit manipulátora rozumovými argumenty, dopadnete stejně špatně! V obou případech totiž pouze sledujete některý ze scénářů manipulátora, jste jen loutkou v jeho režii.

Jak tedy na to?
 

S manipulací se můžeme setkat v práci i osobním a veřejném životě. Ti, kdo umí manipulovat s ostatními, jsou mnohdy mistry svého oboru. Své cíle nedávají jasně najevo, ale umí dosáhnout svého nepřímo, často pomocí komunikačních a rétorických triků. Jak manipulaci prohlédnout, radí psycholog Jan Urban.
 
Manipulace je výrazem slabosti a osoba snažící se s námi manipulovat ve skutečnosti tomu, co říká, nabízí nebo prodává, sama příliš nevěří. Podle toho je třeba k ní přistupovat: dát najevo, že tato snaha je průhledná.
Prohlédnout, že máte před sebou manipulátora, můžete tehdy, když rozpoznáte, zda na vás použije některý z osvědčených triků.

1. trik   Působení na emoce
Manipulátor se často opírá o neúplné informace nebo složitě formulovaná sdělení, kterým druhá strana zcela nerozumí. K nejzávažnějším formám manipulace patří však ty, které se snaží ovlivnit naše emoce. Manipulující se totiž touto cestou snaží oslabit naši schopnost samostatně či kriticky uvažovat. Stejný cíl má i snaha vystavit nás v důležité situaci stresu nebo nás prostě vyvést z rovnováhy.
Emoce, které se manipulátor snaží vzbudit, mohou přitahovat i odpuzovat. V prvém případě jde nejčastěji o jeho snahu vyvolat (neoprávněnou) důvěru či (falešný) pocit bezpečí, jistoty nebo naděje opírající se o zdánlivou serióznost sdělení a určité nekonkrétní či nereálné sliby. Ve druhém případě jde nejčastěji o strach vyvolaný falešnými hrozbami.
Oba typy emocí se přitom mohou kombinovat. Příkladem je snaha druhou stranu nejprve určitým sdělením vystrašit a poté jí nabídnout řešení, které ji před údajným nebezpečím ochrání. Jde o manipulaci obvyklou v komerčním i politickém marketingu.
Manipulace spoléhající na vyvolání stresu, nejčastěji časového, je častá především v prodeji. Příkladem je sdělení, že zboží, o které máme zájem, je již téměř vyprodáno, a o jeho koupi je proto třeba se rozhodnout co nejrychleji. Podobné je sdělení, že nerozhodneme-li se rychle, ztratíme možnost slevy. Nejlepší reakcí na tuto manipulaci je požádat prodávajícího o slevu ještě větší.
O snížení naší kritičnosti se manipulující často pokoušejí i tím, že se nás snaží vyvést z míry, například vyvoláním nejistoty nebo pocitu viny, které mohou zvýšit naši ochotu vyjít manipulujícímu vstříc. Může jít i o kritiku, jež vede k tomu, že kritizovaný ztrácí sebedůvěru, a stává se tak snadněji ovladatelným.

Na to, aby sa istý názor stal zákonom, musí získať podporu väčšinovej spoločnosti. Niekedy k tomu prispievajú extrémne idey. Ich zavedenie do politickej diskusie slúži na to, aby sa tie idey dostali do hlavného prúdu. To je princíp tzv. Overtonovho okna.

Spoločenskí vedci Joseph Overton a jeho komentátor Joshua Treviño tvrdili, že politické názory možno klasifikovať podľa nasledujúcej škály: zakázané, radikálne, prijateľné, rozumné, populárne a legálne. Politici, ktorí zastávajú verejné funkcie, musia vyjadrovať názory, ktoré sú verejne akceptovateľné. Ak budú hlásať tézy „zakázané“ alebo „radikálne“, v najlepšom prípade získajú na svoju stranu oddanú skupinku fanúšikov, ale vyvolajú rozhorčenie väčšiny. To je zjavne primálo na to, aby ich podporili masy, získali verejnú funkciu a mohli presadzovať zákony. Na druhej strane práve hlásanie extrémnych a radikálnych názorov niekedy prispieva k zmenám v hlavnom prúde spoločnosti. Osoba vnímaná ako radikál dlho nemôže byť zvolená do vysokej funkcie. Jej tlak sa však pričiní o posun Overtonovho okna. To, čo sa považuje za populárne a legálne, sa začne meniť.
Predpokladajme, že väčšina spoločnosti je za zavedenie dávky v nezamestnanosti od 120 do 200 eur. Zrazu jedna skupina začne intenzívne požadovať jej zvýšenie na 500 eur. Tieto myšlienky síce nebudú akceptované, tvrdenie sa však stane plnohodnotným názorom v rámci verejnej diskusie. Radikáli síce mnohých ľudí okamžite nepresvedčia, ale pod ich vplyvom si väčšina politikov a verejnosti aspoň trochu poopraví svoje názory. Hlavný „umiernený“ prúd spoločnosti sa napokon prikloní k podpore 200 – 300 eur. V reakcii na prieskumy verejnej mienky ju politici akceptujú a dávky sa primerane zvýšia.
Po určitom čase bude dokonca možná situácia, keď sa Overtonovo okno posunie natoľko, že dominantným zákonom sa stane pohľad spočiatku považovaný za zakázaný alebo radikálny. Na to je však nevyhnutné organizované, rázne a niekedy dlhodobé pôsobenie.

„Homo-manželstvá“
Z toho plynie jednoduchý záver: extrémne názory sa pričiňujú o zmenu toho, čo je považované za normu. V podobnom duchu môžeme uvažovať o spoločenských zmenách týkajúcich sa homosexuálneho hnutia. Od zákazu homosexuálnych kontaktov, ktorý bol v 20. storočí v mnohých krajinách bežný, sa dospelo k akceptácii homosexuálnych „manželstiev“.
Je to výsledok systematického vplyvu hnutia LGBT na médiá či vedu. Podľa Pew Forum v roku 2004 bolo 60 % Američanov proti homosexuálnym „manželstvám“, zatiaľ čo 31 % vyjadrovalo iný názor. V nasledujúcich rokoch sa tieto proporcie takmer úplne zmenili. Podľa štúdie z roku 2019 61 % Američanov je za homosexuálne „manželstvá“, a 31 % je proti.
Homosexuálne kontakty boli počas väčšiny histórie Spojených štátov zakázané. Vo viac ako tucte štátov tomu tak bolo až do roku 2003, keď Najvyšší súd USA zakázal aplikáciu zákonov proti sodomii v Texase a vo viacerých štátoch USA súčasne. V roku 2015 nasledoval ďalší krok – povinnosť uznať legalizáciu homo-manželstva v celých Spojených štátoch amerických. Takto aktívna menšina presadila svoju agendu v najsilnejšom a stále ešte relatívne kresťanskom národe.

Vplyv mediálnej manipulácie na podvedomie
– Vedomie a Podvedomie
– Vplyv drôg, opitosť a stav depresie
– Reklama
– Podprahová hudba v obchodných reťazcoch
– Podprahové texty v reklamách
– Film MATRIX – reklama vsunutá do filmu

Zdroj : YouTube

Z Dokumentu o niektorých javoch spojených s činnosťou siekt Ministerstva vnútra a administratívy Poľskej republiky: „Dňa 18. novembra 1978 v Jonestowne v Guajane vyše 900 členov Svätyne ľudu Jima Jonesa spáchalo hromadnú samovraždu vypitím nápoja s kyanidom draselným počas makabrickej ceremónie; niektorí z nich boli zastrelení…; 19. septembra 1985 sa 80 členov sekty Datu Mangayanona z kmeňa Ata z ostrova Mindanao na Filipínach na odporúčanie kaplána otrávilo, „aby uvideli Božiu tvár“; 1. novembra 1985 sa na pláži vo Wakayame v Japonsku 7 žien, verných Cirkvi priateľov pravdy, po smrti vodcu sekty Kiyoharu Miyamoto upálilo zaživa; V auguste 1987 sa neďaleko Soulu v Južnej Kórei otrávilo 32 vyznávačov „bohyne“ Pak Soon–Ja, uctievanej ako božstvo; obete mali podrezané hrdlá; Roku 1983 sa členovia ukrajinskej sekty Biele Bratstvo pokúšali spáchať hromadnú samovraždu; tragédii sa podarilo predísť vďaka zásahu polície; 19. apríla 1993 tragicky zahynulo 86 členov Rodu Dávidovho (medzi nimi 17 detí) v plameňoch farmy neďaleko mesta Waco v americkom Texase; 4. a 5. októbra 1994 zomrelo 53 vyznávačov Rádu Chrámu slnka v Kanade a vo Švajčiarsku, ktorí spáchali samovraždu zastrelením či otrávením; Roku 1996 v Opole (Poľsko) bola zavraždená 73–ročná žena; páchateľkou bola jej 15–ročná vnučka, ktorá bola spojená s niektorým zo satanistických kultov; Roku 1998 v Lubline (Poľsko) spáchala samovraždu členka sekty Nebo – príčinou boli spory s inými členmi sekty kvôli manželstvu; V marci 1999 v Rudzie Ślanskej (Poľsko) dvaja 19–roční spáchali rituálnu vraždu so satanistickým pozadím, zabili 19–ročné dievča a 17–ročného chlapca.“
To, samozrejme, nie sú všetky príklady tragických dôsledkov členstva v deštruktívnych skupinách, o ktorých sa zmieňuje uvedený dokument. Môžeme smelo povedať, že tieto prípady tvoria iba vrchol ľadovca. Koľko neuverejnených drám a tragédií sa odohrávalo a odohráva v rodinách, medzi ľuďmi, o ktorých osudy sa nestihli zaujímať médiá, pretože v nich nevideli senzáciu a mediálny tovar na predaj, na to dnes nikto nedá odpoveď. Podobne nik nezodpovie otázku, koľko ľudí, fascinovaných ideológiou sekty, sa svojím postojom vyčlenilo na okraj spoločnosti, rozbilo vlastné manželstvá, rodiny či obetovalo celý majetok pre „dobro“ skupiny. Takéto všedné udalosti neobsahujúce senzácie, ako únosy alebo vraždy, nepútajú záujem verejnosti, ktorá si, žiaľ, neuvedomuje, že koreňom tohto deštrukčného počínania je psychická manipulácia.

Psychická manipulácia je súčasťou nášho života – manipulujú médiá, reklama, politici a už si to ani neuvedomujeme. Tým sa však znižuje naša citlivosť a ostražitosť voči manipulatívnemu správaniu. Bežná komunikácia v zdravých a zrelých vzťahoch s inými ľuďmi je určovaná nepísanými pravidlami, ktoré nás vedú k tomu, že v princípe úprimne prejavujeme city a hovoríme pravdu, a to isté očakávame od ostatných.
Psychická manipulácia je však neprimerané (vedomé aj nevedomé) správanie vo forme slov aj činov, ktorými sa porušujú tieto pravidlá a narúšajú dôstojnosť a slobodu človeka aj jeho fyzickú i psychickú integritu bez jeho vedomia a súhlasu.
Pôsobenie psychickej manipulácie sa deje na podvedomej úrovni a môže jej podľahnúť každý z nás aj v priebehu krátkeho času – nikto z nás nie je voči nej imúnny. Málokto o tom vie, a preto máme tendenciu hľadať v človeku, ktorý manipulácii podľahol jeho vlastnú slabosť a zlyhanie. Naše presvedčenie o vlastnej nezraniteľnosti sa prejavuje tvrdením: „Mne sa to nemôže stať.“ Bohužiaľ môže. Práve aj vám, pretože sa prejavuje sa tisícmi spôsobov a rôznymi formami – od pasívneho psychického nátlaku až po psychické týranie.
Pasívny psychický nátlak vytvára napríklad úprava prostredia supermarketov a nákupných centier. Presne namierené emocionálne podnety, zamerané na všetky naše zmysly, menia naše jednanie na fyzickej úrovni čím strácame nad sebou vedomú kontrolu. Neveríte?