Ztracená moudrost našich předků

Jak přistupuje k závažným problémům stará a jak mladá generace

Nedávno jsem v televizi viděl pořad, kdy jedna česká rodina – 3 generací – děda s babičkou, jejich děti a vnoučata – odcestovala na 2 měsíce na jednu horskou chatu, kde měli žít jako v roce 1939, za německé okupace, kdy byl zřízen tzv. protektorát. V pořadu, který měl 8 hodinových dílů bylo nádherně vidět, jak hodnotově orientovaná, vztahově zdatná, pokorná, ochranitelská, pracovitá, nápaditá, pečlivá, trpělivá a vytrvalá byla nejstarší generace. Někdo by řekl, paradoxně, ale to není žádná náhoda. Naopak nejmladší generace, která vyrůstala na počítačových hrách, tabletech a mobilních telefonech, kdy jim vždy v pravidelnou dobu přistála na stole teplá večeře, snídaně i oběd … byla těžce vykolejená, neschopná snést delší zátěž, neschopná řešit náročnější problémy, s velkými obtížemi navazovala vztahy s ostatními lidmi, měla velmi slabou orientaci v tom, co je důležité atd. Střední generace řešila neustále, jestli má dost jídla, jestli jim sluší oblečení, jestli mají umyté vlasy, klid a chlast. Vlastně jen děda s babičkou, ačkoliv jim bylo již 80 let, byli schopni dlouhodobě snášet nepohodlí, obětovat se pro ostatní členy rodiny, bez reptání, s vděčností a hlubokým odhodláním snášeli každodenní útrapy, drželi časy, plnění úkolů a pravidelná setkávání rodiny u jídelního stolu. To ale střední ani mladá generace nejen že nedělala, ale ani neměla v úmyslu dělat. Takový je zkrátka mezigenerační trend a platí to napříč celou historií. Každá generace vyrostlá v relativním klidu a pohodlí, kdy se stará vlastně jenom sama o sebe a své pohodlí a uspokojení, byla zásadním způsobem hendikepována ve schopnosti a ochotě vytvářet vztahy, obětovat se pro druhé, sloužit potřebným a snášet statečně každodenní útrapy a nedostatek, protože je to zkrátka důležité a na lidský charakter vyloženě ozdravné. Naopak ty generace, které zažily strádání, materiální chudobu, násilí na rodičích, válku, nemožnost studovat, cestovat a užívat si dle libosti, bývají mnohem odolnější v životních krizích, nikdy neřeší jakoukoliv životní krizi sebevraždou, neupadají do depresí, nerozvádějí se, nehroutí se, neřeší jenom své sny a touhy … ale umí si mnohem více vážit vztahů, lásky, věrnosti, umí být vděční a daleko lépe řeší životní krize a problémy. 

Comments are closed.