Kdo jsou manipulující osobnosti

1.Sympatický manipulátor

Nejčastější výskyt, dokonale skrývá hru. Usměvavý, přívětivý, veselý a chvílemi i pozorný k ostatním, hovorný a snadno navazuje kontakt. Proniká snadno do prostoru druhých a okamžitě si ho přisvojuje. Jeví se jako milý, vyrovnaný člověk, jehož náklonnost by nás těšila.

             Dokonale využívají fakt, že raději vyhovíme přáním a potřebám lidem, kteří se projevují sympaticky. Asi 60% z manipulátorů se řídí zásadou navázat co nejrychleji přátelské vztahy nebo vzbudit hned sympatie – jsou usměvaví, pozorní, štědří a obětaví (dávaj dárečky a ochotně pro druhé něco dělají), uchylují se k lichotkám.

Rozdíl mezi sympatickým manipulátorem a sympatickým člověkem:

Sympatický člověk:

  • své přání, pocity i názory vyslovují jasně a upřímně
  • nijak nedává najevo, že jiné názory, potřeby a pocity by byly něco nepřípustnýho nebo měly probouzet pocity viny
  • zdravá sebejistota, přirození, usměvaví, vlídní, ohleduplní, nepřetvařují se a nepodléhají náladám
  • jasné postoje i myšlení
  • nechystá ostatním nemilá překvapení
  • vytvářejí stabilní profesionální i sociální vztahy
  • nepotřebují urážet ani snižovat ostatní, aby sami sobě dodali hodnoty
  • nepopírají své nedostatky a současně si uvědomují své kvality
  • nevystavují se stále na odiv, aby dali druhému najevo svou nadřazenost a poukázali na jeho četné nedostatky

Dobré vlastnosti manipu

látora:

  • extrovert, veselý, hovoří nenuceně a často příliš mnoho
  • občas je pozorný k ostatním, milý, činorodý, živý a usměvavý
  • jeví se jako pracovitý, schopný a inteligentní člověk
  • bývá pořádný, vynalézavý, mívá výborné nápady, umí vařit

             Dobré kvality člověka od předstíraných bohužel poznáme jen časem. Cílem manipulátora je na každého dobře zapůsobit, chová se příjemně, nešetří chválou, v níž později poznáme lichotky. Zprvu díky drobným gestům, které ho nestojí moc námahy, se jeví jako ochotný člověk. Potom vás požádá o drobné laskavosti. Rychle vytvoří důvěrnou, přátelskou atmosféru, pocit bezpečí. Až za několik měsíců zjistíte, že vám brání zcela svobodně jednat.

2. Okouzlující manipulátor

             Obvykle přitažlivého zevnějšku. Oblečení, doplňky, šperky, třeba i auto přispívá k celkovému dojmu. Dívá se přímo do očí, klade otázky, které mohou zaskočit a sám přitom odpovídá na dotazy vyhýbavě, aby působil tajemně. Od ostatních si bere, co chce, ale nedává nic krom lichotek. Poklony nemyslí vážně, jen jako nástroj k dobývání druhých. Ovládá dokonale postupy, jak se lidem zalíbit a okouzlit je, až i fascinovat. Pozor ale, fascinace nás omezuje, nikdy nepřispívá k našemu růstu!

3.Altruistický manipulátor

             Všechno nám dá, pro nás udělá, koupí, aniž bychom ho o to museli žádat. Ale očekává princip reciprocity – dá nám všechno, ale potom mu nelze nic odmítnout, i když je nám to proti srsti. Ale nechceme, aby nás lidé pak odsuzovali, takže hrajeme tuto hru a upadneme do léčky manipulátorů. Manipulátor vytváří asymetrickou situaci, požaduje přímo nebo oklikou od nás podstatně větší úsilí.

4.Vzdělaný manipulátor

             Většinou neobyčejně vzdělaný. Dává najevo lehké pohrdání těmi, kteří nemají stejné vědomosti jako on a podivuje se nad neznalostí ostatních při hovoru o úzce specializovaných tématech, o nichž málokdo něco ví. Vyjadřuje se k nim, jako by šlo o úplnou samozřejmost – cituje data, jména a místa bez jakéhokoliv vysvětlení, aby nás ponechal naší nejistotě. Protože ho považujeme za velmi vzdělaného, neodvažujeme se ho na něco optat. Pokud to ale uděláme, zareaguje překvapeně, podrážděně i vyhýbavě. Pokud se v dané věci opravdu vyzná, vezme si slovo na dlouhou dobu, aby udělal přednášku. Pokud však hovoří o tématu, které vy znáte velmi dobře, brzy zjistíte, že se mýlí nebo prostě lže..

Manipulátor se liší od skutečně vzdělaného člověka tím, že skutečně vzdělaný nikdy nedává najevo, že jste nevzdělaný hlupák s nízkou inteligencí. Manipulátor využívá principu „pocit úcty k autoritě“, studie prokázaly, že lidé automaticky reagují příznivě na uznávané autority a nenapadne nás o nich pochybovat.

 5.Nesmělý manipulátor

             Vyskytuje se zřídkakdy. Své snahy skrývá za předstíranou nesmělostí, drží se v pozadí a mnoho toho nenamluví. Soudí nás mlčením a pohledy, aniž by vyslovil názor ve chvíli, kdy bychom to potřebovali. Jeho přítomnost pociťujeme jako tíživou. Ke sdělení názoru nebo kritiky využívá prostředníka. Bere na sebe podobu slabé, zranitelné a podřízené osoby, volající přímo po ochraně. Tvrdí o sobě, že nesnáší konflikty, přitom je nepřímo a obratně vyvolává.

  1. Manipulátor diktátor

             Chová se prudce, ostře kritizuje a slovně napadá lidi. Pokud potřebuje naše služby, využívá lichotky, ale dobře míněné, zasloužené komplimenty od něj neuslyšíme. Je často nepříjemný, agresivní a autoritativní, lidé se ho bojí. Přesto se mu podaří všechno, co chce. Morálně mu nic nevadí. Je přesvědčen, že podléhání citům je zcela nemyslitelná v profesionálních i osobních vztazích. Zdvořilý pozdrav nebo chvilka kávy se spolupracovníky jsou pro něj vyloženě ztráta času. Prožitky, pocity a myšlenky druhých ho vůbec nezajímají. Beze všeho vám vyčte, že jste nelidští, neuvěřitelní sobci, neste-li ochotní splnit každé jeho přání, když onemocní nebo ho postihne nějaká velmi smutná zpráva.

             Manipulátor manipuluje, protože nemůže jinak. Jde u něj o obranný systém, který je mnohdy nevědomý. Nechová se asertivně. I když se to nezdá, nemají mnoho sebedůvěry. My však máme dojem, že většinou dobře vědí, co dělají. Nemůže existovat bez přítomnosti druhých lidí, do kontaktu vnáší despekt a znehodnocování, nerespektuje druhé. Dá se přirovnat k člověku, který se topí – jeho okolí je jen nástroj, kterýmu pomáhá dostat hlavu nad hladinu.

             Manipulátor vyčítá druhé osobě chyby a nedostatky, které má on sám – tzv. projekce.

člověk se stane manipulátor vlivem obranného systému, který se vytváří v dětství. Systematicky využívá manipulace jako prostředku k přežití, tento mechanismus se postupně automatizuje. Stává se jediným možným způsobem jednání i komunikace. Už jako dítě umí pozorovat, vyniká ve schopnosti odhalovat u ostatních zranitelná místa, aby mohl uplatňovat moc, která mu poskytuje jistotu. Manipulativní dítě není chytřejší než ostatní, je jen vychytralé. Způsobuje mnohem častěji konflikty mezi rodiči než ostatní děti. Dosáhnou všechno, co chtějí. Kolem 4. roku je na nich něco zvláštního, co fascinuje dospělé, tím se chovají rodiče pak nevědomky jinak, než k ostatním dětem stejného věku.

             Uvědomuje si M. své jednání?

             Dle statistik pouze 20% z nich se těší ze své moci, zaměňují ji za inteligenci. Většina však nemanipuluje vědomě, alespoň ne zcela vědomě. Neuvědomuje si, jaké důsledky to představuje pro jejich bližní – pocit ztráty vlastní hodnoty, pokles sebedůvěry, stísněnost, vysokou míru stresu, i psychickou destrukci s fyziologickými i fyzickými následky. Manipulátor je tak egocentrický, že tato vlastnost sama o sobě pravděpodobně stačí, aby si neuvědomoval pocity druhých. Nesmíme se nechat ovlivnit tím, zda si manipulátor je vědom nebo není svého počínání. Musíme se před ním chránit a nesmíme jeho chování příliš omlouvat. Měli bychom uplatňovat různé strategie, abychom mu mohli čelit a současně se před ním chránili. Tolerance, empatie a porozumění nezmohou vůbec nic, neochrání nás, ba dokonce se stanou zdrojem ještě většího trápení. Mezi hlavní prostředky, jak se bránit, patří odmítnutí. Manipulátor se ve skutečnosti postará o to, aby se odmítnout téměř nedalo. Snaží se navodit pocity viny a odvolává se na morální principy, jako by šlo o všeobecně platné pravdy.

             Manipulátor a etika

             Manipulátorovi chybí hlubší etické vnímání. Má většinou takovou profesi, kde bychom takový nedostatek si nedokázali ani představit. Hlásá určité věci jako pravdy, ačkoliv je jen interpretuje, a my tomu uvěříme. Manipulátoři nemusí být tak schopní, jak se o nich tvrdí, i když se pyšní titulem nebo vysokým postavením. Zacházejí i tak daleko, že vydávají za své dílo, které vytvořili spolupracovníci.

             Neverbální chování

             Neverbální složka komunikace mezi lidmi ovlivňuje až z 80ti procent.

  1. Pohled – uhýbavý, pánovitý, kdežto asertivní člověk neuhýbá člověku ani na něj příliš neciví
  2. Naslouchá s patrnou nechutí – dívá se jinam, dělá něco jiného, když s ním mluvíme, nezdvihne hlavu ani se neotočí na pozdrav – dává tím najevo, že naše sdělení není vůbec zajímavé, že naše osoba není důležitá
  3. Síla hlasu – mluví buď hlasitěji nebo tišeji než ostatní. Směje se hlasitě. Obvykle přebírá ostatním slovo, skáče jim do řeči, jindy zas vyvolá dojem, že je něžný, slabý, zranitelný nebo nemocný
  4. Tělesné projevy – manipulátor se prosazuje nebo se drží naopak v ústraní, roli hraje i svalové napětí – zaujímá většinou zcela uvolněnou pozici (nohy natažené před sebe a zkřížené ve výši kotníků, pánev opřenou o přední část židle a rameny se dotýká opěradla). Např. se usadí přímo naproti školiteli a zaujme okamžitě příliš uvolněnou pozici, na to, že se jedná o první setkání účastníků, které vidí prvně v životě. V dané „nekonformní“ pozici setrvává po celou dobu, i několik hodin. Nedělá si poznámky, zdá se, že má fenomenální paměť. Zejména nechce vyvolat dojem, že by se od druhých mohl něco učit.
  5. Používá širokou škálu gest – souhlasných, pasivních i agresivních – podrží partnerovi déle ruku a provází to přehnaně laskavými slovy na uvítanou, sladce hovoří, chová se pokrytecky (ruka na našem rameni), bouchá do stolu, prst namířený na druhého, zalamují si prsty, odkašlávají, zakrývá si ústa, stahuje žvýkací svaly,…
  6. Výraz obličeje – dává najevo jen to, co chce. Předstírá, že na něj nic nemůže udělat dojem, dokážou se usmívat i v krizové situaci, jako by nic.

Snaží se ovládat fyzické projevy emocí, nechce projevit skutečné své city, ať už jsou pozitivní nebo negativní. Výraz obličeje se mění ve chvíli, kdy se za návštěvníkem zabouchnou dveře.

Psychologická a somatická poškození

             Manipulátoři odčerpávají bezesporu energii. Za oběť jim padne 90% z nás. Ostatních 10% se po citové stránce projevuje ve styku s nimi lhostejně a vadí jim pouze obtížná komunikace, případně jejich zneužívání moci. Netrápí se však tím, a to je dobře.

             Dlouhodobé soužití s manipulátorem v nás stále vyvolává pocity viny, agresivitu, úzkost, strach nebo smutek. Uzavírají nám cesty k úspěchu a osobnímu rozvoji. Organické důsledky se projevují častěji – bolesti hlavy, migrény, zažívací potíže, pocit tíže v žaludku, knedlík v krku, svalové napětí, nechutenství nebo naopak chorobná chuť k jídlu, poruchy spánku, ztrátu nálady i chutě do života. Vznikající nemoce jsou – deprese, destrukce, i sebevražda.

             Při kontaktu s manipulátorem pociťujeme obrovský stres, není to jen pocit tlaku, nervozity, úzkosti nebo strachu. Stres je reakce organismu na novou situaci, organismus se snaží přizpůsobit – vylučuje hormony hypotalamu, hypofýzy a nadledvinek. Příznaky:

  1. Psychologická rovina – úzkost, deprese, nechuť do jakékoliv činnosti, únava, pokles sebevědomí, ztráta sebedůvěry, podrážděnost
  2. Somatická rovina:
  • poruchy spánku (probouzení, potíže s usínáním)
  • potíže s trávením
  • svalové napětí – záda, krk, ramena, čelisti,…
  • žlučníkové obtíže – bolesti vpravo pod žebry, nevolnosti, nadýmání, gastritida, průjmy
  • kožní poruchy – opary, svědění, lupenka, vypadávání vlasů
  • sexuální poruchy – pokles apetence, nedostatečná erekce,…
  • gynekologické poruchy – nepravidelná menstruace, snížená plodnost,..
  • kardiovaskulární poruchy – dýchací potíže, zvýšený TK, poruchy srdečního rytmu, bušení srdce, bolesti u srdce,..
  • bolesti v kloubech (artróza,…)
  1. Chování – buď jsme agresivní nebo v útlumu, zvýšená konzumace alkoholu, silnější kouření, poruchy příjmu potravy, neklid, hyperaktivita, hypotonie (nedbalost)
  2. Výkony – obtížné soustředění, výpadky paměti, zpomalená činnost způsobená neschopností se pro něco nadchnout, snížená výkonnost

             Manipulátor nás často bude posílat k lékaři, abychom si šli vyléčit svou nervozitu, depresi apod. Takže nemocní jsme nakonec my! Částečně je to pravda, jsme opravdu nemocní.

          Navozování viny

             Spočívá v přenášení zodpovědnosti na druhého s cílem, aby pociťoval vinu. Z pocitu viny vznikají postoje a chování, které přinášejí výhody tomu, kdo vinu navozuje. To má destruktivní účinky. Pocit viny zakouší člověk, který pochybil. Pochybení však může být skutečné nebo pomyslné.

             Skutečný, objektivní pocit viny pramení ze závažného porušení zákona společnosti (nesmí se zabíjet, podvádět, lhát, využívat druhé, úmyslně ubližovat,…). To je u člověka normální a zdravý pocit. Stává se však patologickým, když je nepřiměřený a neodpovídá realitě, a je zdrojem nejzávažnějších psychologických problémů.

             Zvláštním typem nepřiměřeného pocitu viny je skryté přesvědčení, že jsme ublížili vlastním rodičům nebo sourozencům (jsme jim přítěží, neoplatili jsme jejich lásku a péči, opustili jsme rodiče,…. Kvůli takovému pocitu, který způsobuje strašlivé škody, nemusíme poznat štěstí, uvolnění či jakékoliv potěšení, klesá sebevědomí, pochybujeme o svých úplně normálních instinktech a nejčistších záměrech. Manipulátor toho dokáže využít, pokouší tento pocit vyvolat a udržet ho. Lze jen obtížně dešifrovat, neboť pocit viny je částečně nevědomý a někteří z nás mu snadno podléhají.

             Pojem oběti je oblíbeným argumentem manipulátora:

„Doufám, že si uvědomuješ, že můžeš jet na prázdniny díky mně, protože já celou dobu pracuji v ordinaci, i když jsem strašně unavená..Ale neměj o mě starost, jsem moc ráda, že jedeš pryč!“

             Manipulátor se nedokáže ubránit, aby pěkně nahlas nevyslovil to, co by jiní zamlčeli, aby nevytvářeli nepříjemnou atmosféru. Chce vypadat jako samaritán, ale každý od něho uslyší, co ho to stojí a jak trpí. Až když svou stížnost vysloví, požádá, aby ji ostatní nebrali na vědomí. Dokáže obrátit situaci naruby.

          Dvojitá vazba

             Pocit viny se také vyskytuje v situaci zvané dvojitá vazba. M. vyšle současně 2 zprávy, které si navzájem odporují. Uposlechneme-li jedné, nutně neuposlechneme druhé. Tento rozpor nás vyvede z rovnováhy, pokud paradox včas neodhalíme a okamžitě ho autorovi zprávy nesdělíme – ten si však paradoxu nemusí být vědom.

Př. „Chtěla bych, abys mě jen tak sám od sebe políbil.“

Ať udělá muž cokoliv, žena bude vždy nespokojena, buď jí nepolíbí, nebo ano, a ona opáčí, že to neudělal sám od sebe, protože ho o to musela žádat. V obou případech padá vina na něj.

             Dvojitá vazba není vyhrazena jen manipulátorům, stává se, že ji bezděky použijeme ve vztahu k lidem v našem okolí. Nicméně manipulátor je v rozporuplných výrocích hotový mistr a často se k nim uchyluje. Když se snaží někdo vyvolat v nás vinu, zbývá nám jedině systematicky zpochybňovat vazbu příčiny a následku. Můžeme si rozložit obě sdělení dvojité vazby a zeptat se ho, co vlastně chce, ať se vyjádří jasně a jednoznačně a ne nelogicky. To však neznamená, že mu musíme přání vyplnit.

Manipulátor a zodpovědnost

1.Svalování  zodpovědnosti

             Nedodržování závazků a slibů i neplnění úkolů vyplývající z určité role (profesionální, rodičovské) se u manipulátora vyskytuje často. Svou zodpovědnost přenáší na druhé nebo na systém (společnost, zákon, podnik, nadřízeného…). I když se to nezdá, obává se vzít zodpovědnost na sebe. Je mnoho způsobů, jak se manipulátor vyvléká ze svých povinností – např. se vyhýbá rozhovorům a schůzkám.

2.Únik

Manipulátor se snaží vyhnout konfrontaci, ať pokojné nebo bouřlivé: nezapojuje se (porada), nezaujímá postoje (rozhodování), vyhýbá se účasti (školení), neřeší problém (konflikt). Jasně neřekne, že nechce jít na poradu, na školení, na večeři. Něco mu v účasti zabrání a oznámí to, i po prostředníkovi, na poslední chvíli. Nejčastěji se uchyluje k omluvám, jak svědomitě pracuje – musí se zabývat úplně jinou prací, kterou považuje za přednější. Používají záminky, které zvyšují jeho hodnotu.

             Jak může manipulátor  uniknout situacím, které mu nejsou po chuti?

  1. nedostaví se
  2. zúčastní se na prvních několik minut (schůzky, porady, jednání) a potom odejde pod záminkou, že se ho to netýká (ačkoliv se ho to týká přímo); zúčastní se školení první den a další den už nepřijde
  3. soustavně přichází pozdě a nechává ostatní na sebe čekat
  4. je přítomen, ale pospává (urážlivé pro ostatní účastníky)
  5. je přítomen, ale snaží se za každou cenu strhnout na sebe pozornost sousedů, aniž by přitom sledoval, o co ve skupině jde
  6. odkládá nějaké téma hovoru – nemám čas, nech mě spát, neotravuj mě s tím teď, jsem unavený, počkej, teď poslouchám rádio – nebo zvolí ještě jinou záminku, aby nemusel už nikdy o tématu hovořit
  7. odmítá řešit konflikt, který se ho přímo týká, jelikož vznikl z vážného pochybení jeho přímého podřízeného (nebudu se ve vašich sporech stavět na něčí stranu, pan XY se mnou o tom nemluvil!)
  8. náhle dá najevo, že už nechce pokračovat v hovoru o určité záležitosti – „S vámi se nedá mluvit!“

3.Přisvojování cizích zásluh

Manipulátor snadno dokáže přisvojit si plody práce lidí ze svého okolí.

4.Přenášení zodpovědnosti na ostatní

Další manipulativní taktika spočívá v přenášení zodpovědnosti na ostatní, nevyvíjí-li se situace podle jeho přání.

5.Rozhodování

             Když má dojít na závažná rozhodnutí, manipulátor se drží v pozadí. Nevyjadřuje se jasně, nesděluje názory, a tím se obvykle vyhýbají účasti na rozhodování. Buď nepromluví vůbec, nebo typu – Nevím. Udělejte to, jak chcete. Přece víte, co děláte, já vždycky nemusím rozhodovat místo vás. Vždyť to dokážete rozhodnout stejně dobře jako já. Pokud je rozhodnutí nakonec sporné, manipulátor se rychle vyvlékne ze zodpovědnosti za celý problém – Nejste snad odborníci? Nedokážete se ani správně rozhodnout! Vy jste úplně znemožnili realizaci projektu, na kterém jsem tolik pracoval, kvůli vám jsme přišli o největšího zákazníka.

Když však rozhodnete sami, ale vaše rozhodnutí nevede k předpokládaným výsledkům, opět se nechováte správně a poskytujete m. další „důkaz“ o své neschopnosti.

Taky manipulátor může sabotovat naše rozhodnutí, abychom dospěli ke špatným výsledkům. Jestliže patří k týmu, v němž pracujete, určitě bude dlouze hovořit o tom, jak jste ubozí a neschopní, než aby převzal část zodpovědnosti. Aby na něj nepadl ani stín viny, přenese zodpovědnost za rozhodování na ostatní. Stačí mu neposkytnout nezbytné informace. Nevyjadřuje se jasně, nezodpovídá otázky, vyhýbá se lidem a zadržuje informace. Cílem jeho je, abyste i mysleli, že jste se neměli rozhodnout tak, jak jste se rozhodli, a že jste tudíž jednali hloupě. Toho manipulátor hned využije. Pokud hodláme proti manipulátorovi bojovat, musíme se zamyslet nad vlastními přesvědčeními. Představy o zodpovědnosti a vině jsou zcela iracionální a je třeba pravdivě interpretovat skutečnost, nedovolit, abychom nahlíželi na realitu tak, jak si to přeje manipulátor.

6.Využívání prostředníků

             Nechce-li se manipulátor do něčeho zapojit, snaží se držet si od všech odstup. Když potřebuje vás nebo nějaké info, které jsou vám známy, použije prostředníky – osoby nebo věci. Tím nám upírá právo na odpověď nebo odmítnutí. stejně tak dávají přednost telefonu před osobním setkáním, poněvadž manipulátor člověka nutí, aby odpověděl okamžitě bez možnosti si věc rozmyslet.

Nejčastější prostředník je ale kolega, partner, přítel nebo člen rodiny. Posel se bezděky stává „zodpovědným“ za obsah zprávy, kterou předává. Tím se manipulátorovi naskýtá příležitost zodpovědnost svalit na jiného a zabrání adresátovi, aby odmítl.

          Manipulátor a komunikace

             Manipulátor své potřeby, city a názory nesděluje jasně a přímo. Přitom však v nás vzbuzuje dojem, že s námi neustále hovoří o svých potřebách, sděluje nám své postřehy o nás a ostatních i své názory na svět. Většinou se nám podaří dekódovat slovní formulace a neverbální stránku jeho sdělení. Manipulátor se nám např. jakoby vyhýbá a už několik dní s námi nemluví, ale pak nás zapřísahá, že se na nás vůbec nezlobí.

  1. Zamlžování

             Jasně se vyjadřovat znamená vyjadřovat se zcela jasně. Jasné vyjadřování nevyvolává potřebu dalších doplňujících otázek. Hovořit jasně znamená říci kdo, co, kde, kdy, kolik, jak, případně objasnit kolegům nebo podřízeným důvod žádosti nebo příkazu, a to hned.

             Manipulace plní svou funkci, když se odehrává v oblasti záhad a tajemna. Když manipulátora požádáme o doplňkovou informaci, obvykle reaguje ironicky a dá vám najevo, že se ptáte hloupě.

Manipulátor se obvykle vyjadřuje nejasně, aby:

  • se nedostal do úzkých nebo nebyl odhalen
  • si dodal vážnosti a dělal dojem, že něco ví lépe než ostatní
  • nás přiměl k takové interpretaci, která nás přivede k jinému názoru
  • nás znevážil, pokud se mýlíme
  • svalil zodpovědnost na druhé
  • posluchače zaujal tajemným podáním

Jak manipulátor postupuje?

  1. Předkládá neúplné věty nebo myšlenky takovým způsobem, že si nemůžeme zbytek domyslet. Jestliže nahlas vyjádříme, jak jsme je pochopili, obvykle namítne, že něco takového přece nikdy neřekl.
  2. Používá neurčitá, mnohoznačná slova. To vzbudí v prvé fázi zájem, ve druhé podivný pocit a podezření, jelikož záhada přetrvává. Nevyřčené vyvolává zmatek a nutí k zamyšlení. Tím začíná soustavné pozorování podezřívané osoby, což bude už předem negativně zabarveno a budeme dotyčnou osobu vnímat jako divnou.
  3. Vyjadřuje se specifickým nebo odborným žargonem před lidmi, kteří nemohou vše pochopit (mají jiné zájmy, profese). Smyslem manipulátora je být co nejméně srozumitelný. Vzbuzuje u posluchačů dojem, že ví spoustu věcí a je nesmírně vzdělaný. Vede nejčastěji monolog, čímž si zvyšuje sebedůvěru. Pokud se zeptáme, zaručeně se podiví nad neznalostí.

2.Nepřímá žádost

             Manipulátor neformuluje své žádosti jasně, přesně a zřetelně. Dokáže žádat tak, aby nám bylo zatěžko odmítnout nebo jeho naléhání uniknout. Manipulátor nežádá, ale vynucuje si. Postupuje chytře, protože začíná otázkou (co budeš dělat v sobotu večer?) a oslovený tuší, že přijde žádost,a to nejasná (chybí údaje kdy, jak,…). Pak manipulátor použije svou logiku, aby druhého zaskočil.

3.Použití lži ke zjištění pravdy

Umění, jak druhého doběhnout. Hlásání lži s cílem dovědět se pravdu patří k nejznámějším metodám manipulátorů. Nejběžnější postup spočívá v položení otázky, z níž část je mylná, což mu umožňuje vyhnout se mu jasně formulovaného dotazu a dodá mu pocit mít nad druhým moc – doví se údaje, aniž by to druhý postřehl.

4.Vyhýbavé odpovědi

Jedná se o obrácení otázky bez poskytnutí jakékoliv informace, což nás uvede do rozpaků.

5.Odbíhání od tématu

Manipulátor odbíhá od tématu v těchto případech:

  • téma hovoru dostatečně nezná a nechce, aby to vyšlo najevo
  • o tématu zasvěceně hovoří někdo jiný než on
  • námět ho přivádí do rozpaků a ohrožuje jeho „image“
  • nemůže svá tvrzení dokázat, jeho argumenty nejsou dostatečně pádné
  • chce napadat, provokovat, kritizovat nebo urážet člověka, s nímž mluví

Když položíme jasnou otázku týkající se tématu, m. na to:

  • teď na to není vhodná chvíle
  • už nemáme čas o tom hovořit
  • domnívám se, že přítomným neleží na srdci tak nízce materiální otázky
  • nedomnívám se, že by právě to bylo prvořadé
  • to se tématu netýká, jistě chápete, že vám nehodlám otázku odpovídat
  • podíváme se na ten spis jindy, není tak důležitý
  • nechápu, jak to souvisí s naším tématem!
  • o tom teď nehovoříme

Manipulátor dokáže převést hovor na jiné téma i jiným způsobem – překroucením vašich výroků a záměrů. V komunikaci se to projeví interpretací.

 6.Zasívání sváru

             Manipulátor s oblibou vzbuzuje ve druhých pochybnosti a podezření, rozeštvává lidi kolem sebe, protože takové postupy mu umožňují  zahrávat si s lidmi jako s loutkami a tahat za nitky, jak se mu zlíbí, aniž by to zpozorovali. V podniku je to hodně časté, obzvlášť, když manipulátor zaujímá vyšší místo – za několik měsíců dokáže způsobit rozvrat mezi členy týmu.

7.Umění vyvolat podezření

Nejjistější způsob, jak způsobit rozvrat, je vyvolat podezření (Tvůj muž má milenku, je to pro Tebe lepší, když se dovíš od někoho z rodiny…). Tato věta jednak morálně zraňuje a současně dává najevo, že chce jeho dobro. Šok ze špatné zprávy odvede její pozornost a my si nepomyslíme, že by manipulátor mohl mít špatné úmysly.

Pochybování a metoda kladení otázek jsou dobrou cestou, jak se zbavit iracionálních myšlenek a nesprávných schémat vnímání.

Pokud členové skupiny nejsou osobnosti s dostatečnou schopností prosadit se, manipulátor se postaví do čela skupiny. Řídí skupinu, jak se mu zlíbí, aniž by se setkával s odporem. Vyvolává klamný dojem, že skupina je jednotná, že vzniká jakási nová rodina (tady jsme jedna velká rodina…vzájemná důvěra je na prvním místě…). Projevuje se to i neverbálně (ráno na stole máme teplé rohlíky,…). Staneme-li se obětí, neznamená to, že nejsme dostatečně inteligentní, neumíme rozlišovat, nevyznáme se v sobě a nejsme dost obezřetní. Chceme-li znovu nastolit důvěru a jednotu ve skupině, snažme se překonat obranné mechanismy a pocity viny jejích členů, a to můžeme dvěma způsoby:

  1. šoková metoda
  2. postupná metoda

             Použití šokové metody vyžaduje, abyste věnovali svému kolegovi 2-3h někde mimo pracoviště. Dát mu přečíst charakteristiku manipulátora a zeptat se ho, jestli mu to někoho nepřipomíná. Když dospějem ke stejné osobě, prozradíme mu, že s jedná o manipulátora. Pak mu vylíčíme důsledky manipulace a nakonec vypracujeme spolu strategii, abychom se nenechali manipulátorem nachytat. Není vhodné mu hned říct termín manipulátor, je vhodnější využít kolegovo rozpoznávací a analytické schopnosti, takto tento závěr snáze akceptuje, i když to bývá bolestné..je třeba kolegovi poskytnout čas, aby se s tím vyrovnal.

Postupná metoda spočívá v poukazování na různé manévry, které manipulátor používá na pracovišti. Náhle se však stane tím, kdo stále kritizuje a spatřuje negativní věci tam, kde je druzí nevidí. Zpočátku to bude působit tak, že jsme si našli obětního beránka, kterého budou kolegové bránit. Tato metoda však vyžaduje dlouhý čas.

A.Riziko v přátelských vztazích

             Partner, manipulátor, leckdy vytváří prázdný prostor kolem manžela/ky. Omezuje styk s rodinou nebo přáteli. Manipulátor styk s přáteli obvykle přímo nezakazuje, někdy mu dokonce vytýká, že nemá dost přátel. Používá různé postoje:

  • útočí na naše přátele, aby museli obhajovat veškeré své názory
  • znevažuje je
  • nemluví a dává najevo, že ho žádné téma nezajímá
  • naznačuje, že by hosté měli odejít
  • někam odejde, když přijdou naše přátelé

             Postupem času se partner začne cítit nesvůj ve vztahu k rodině a přátelům, stýká se s nimi stále méně a zanedlouho se dostane do izolace.

B.Riziko v milostných vztazích

             Manipulátor obvykle nedokáže udržet dlouhodobě harmonický partnerský vztah. Neuspěje v něm, a to zpravidla ústí v hádky na veřejnosti, rozchod, rozvod, nebo vzniká tak tísnivý pocit, který však okolí nevnímá. Manipulátor dokáže rozvrátit partnerský svazek a vždycky si k tomu najde dobrý důvod. Dokáže druhého ignorovat, využívá žárlivosti, rodiče-manipulátoři mohou své dítě natolik ovlivnit, že si nenajde životního partnera (rodič stále nespokojený s výběrem a vždycky na něm něco uvidí).

          Manipulátor a devalorizace

             Manipulátorovo jednání spočívá ve snižování hodnoty ostatních, aby sám sobě dodal nadřazenosti a využívá k tomu přímou kritiku, ignorování, poukazování na nedostatečné vědomosti až po rafinovanou ironii. Zpochybňuje teda kvality, schopnosti a osobnost ostatních. Dochází až tak daleko, že dobrou vlastnost vydává za vadu. Kritizuje velmi často a neprávem, navozuje pocit viny a má poznámky – jsi sobec, nejsi k ničemu, žádný muž s tebou nevydrží, jsi jako tvoje matka, ty ale umíš být agresivní, hezká opravdu nejsi, nikdy nic nedokážeš…To má po delší dobu katastrofální důsledky.

Kritizování druhých manipulátor umožňuje, aby se cítil jiný než kritizovaná osoba. Jiný však ve skutečnosti není, protože většina kritik, které pronese, se nějakým způsobem týká právě jeho vlastního chování (projekce).

Není třeba se nad manipulátorovo kritikou zamýšlet, je třeba poslouchat kritiku lidí, kteří nás mají opravdu rádi a chtějí naše dobro.

1.Iluze dokonalosti

             Mohli byste být dokonalost sama, avšak manipulátor se bude stále snažit podlomit vám sebedůvěru poukazováním na váš sebemenší nedostatek nebo pochybení a urážlivě to komentuje.

Manipulátor také dává najevo, že byste neměli nikdy měnit názor. Ale jen, když se mu to hodí.

2.Názor založený na všeobecných pravdách

„Jen hlupáci nemění názory“, je typickým příkladem mínění vysloveného v podobě všeobecné pravdy, rčení nebo přísloví. Manipulátor s oblibou hlásá různé zásady, morální i jiné, a používá přísloví i rčení. Vydává je za svůj názor, a přitom jich využívá, aby ovlivňoval myšlení druhých. Mívá ve zvyku kritizovat, ale nedělá to přímo a uchyluje se k obecným prohlášením.

3.Použití ironie

Ironie je rafinovaná agresivita, která v sobě obsahuje zprávu pro druhého. Ironie a humor nemají stejný obsah ani nesledují stejný cíl. Humor nás má přivést k úsměvu, smíchu. Ironie zraňuje. Když se urazíte, manipulátor pak pronese na vaši adresu, že nemáte smysl pro humor, a pak jste z toho zmatení.

4.Nevědomost – manipulátorův oblíbený prostředek

Manipulátor se zaměřuje na nevědomost nebo na nezkušenost druhých, aby jim dal najevo svou nadřazenost. Umlčí nás výroky, jako např.:

  • víte, já tu pracuji už 15 let
  • uvidíš, až se vdáš
  • promluvíme si o tom, až budeš mít jednou děti
  • uvidíte, až vám bude tolik, co mně
  • uvidíme, jestli budeš tak šťastná i potom

             Z toho plyne, že nám není souzeno uniknout neradostnému osudu. Je ale snad jasné, že náš život se může odvíjet jinak. Na cestě, kterou nám vytyčuje manipulátor, na nás vždy číhají nástrahy a neštěstí. Místo, aby nás stimuloval k vytváření šťastné a konstruktivné budoucnosti a k překonávání běžných životních překážek, předkládá nám jen její negativní stránky. Chová se tak, aby si ostatní mysleli, že ví, o čem mluví.

             Někdy manipulátor naše znalosti podceňuje, zatímco jindy jim přikládá přehnanou důležitost a dává nám najevo, že bychom měli všechno vědět. Manipulátor znevažuje přítele prostřednictvím opakovaného podivování a přehnaného zdůrazňování neznalosti tématu, které lze ve skutečnosti považovat za velmi specializované. V hovoru uvádí neznámá jména, příliš odborné termíny nebo slova v angličtině, němčině,…. Pronáší je samozřejmým tónem, aniž by alespoň nastínil jejich význam. Nic nevysvětluje, protože byste tomu měli rozumět, pokud jste dost vzdělaní.

             Kromě přímé kritiky, zpochybňování schopností ostatních a jejich osobních vlastností, ironie, i rafinovaných narážek na mezery ve vědomostech, za něž by se měli stydět, se manipulátor uchyluje ještě k dalším prostředkům:

  • vyprávění smyšlených historek, které mu přidávají na hodnotě
  • naslouchání s patrnou nechutí
  • ignorování vaší přítomnosti, nebo dokonce existence (nepozdraví, nezeptá se, jak se máte, nebo se na vá nedívá)
  • soustavně skáče druhým do řeči
  • klade otázky, na něž máte okamžitě odpovědět
          Chudák manipulátor

             Někteří manipulátoři mají určité charisma a dokážou v nás vzbudit lítost tím, že se stavějí do pozice oběti. Jeho nářky (neustále se opakující) se týkají několika hlavních okruhů:

  • stěžuje si na lidi ve svém okolí, s nimiž nelze vyjít
  • prohlašuje o sobě, že je toho na něj moc (schází mu čas i peníze)
  • přehání své zdravotní potíže
          Změna názorů a chování podle situace

             Manipulátor obvykle něco rázně prohlašuje, a potom to popře. Když však na to nemáme svědky, začneme pochybovat a ptát se sami sebe, zda jsme opravdu dobře rozuměli. Aby manipulátor své výroky ospravedlnil, bude nám bez váhání namítat – špatně jsi mi rozuměl, neposlouchal jste, co jsem říkal, nevím, odkud to máte, špatně jsi si to vyložil. Dává najevo jistotu, která mate. Snad manipulátor nelže úmyslně. Když poukážeme na rozpory v jeho výrocích, bude dále tvrdošíjně zapírat a začne reagovat agresivně, nesnáší totiž žádné zpochybňování.

             Nedodržování slibů:

             Ve skutečnosti m. jen zřídkakdy něco slíbí. Slova jako slib, slíbit nepadnou. To mu umožňuje namítat, že přece nikdy nic neslíbil. Sice přímo neslibuje, nicméně říká, co hodlá udělat. Aby si manipulující osoba zachovala neomezenou moc, pomíjí kompetence druhých a snaží se to zastřít zcela průhlednými záminkami.

Manipulátor se neomlouvá, když svým slibům a závazkům nedostojí. Když ho upozorníme na jeho jednání (nedrží slovo, odmítá brát na sebe zodpovědnost, nechává nás čekat, nebere ohled na časové možnosti druhých), hned má pohotově vhodné záminky, aby všechno zdůvodnil. Odsekne, že je zavalen prací, nemá čas, že musí něco pro někoho udělat a že za to může něco nebo, uchyluje se ke lži a k pověstnému „přece si musíme věřit“.

          Přehlížení potřeb druhých

             Manipulátor nebere ohled na práva, potřeby a přání druhých. Rafinovaně je nutí, aby se chovali, jak chce on. Opovažte se mu to vyčítat: bude se zapřísahat, že tomu tak není, a své tvrzení podpoří smyšlenými důkazy. Manipulátora s altruistickou maskou vaše poznámka tvrdě zasáhne – prohlásí za oběť vašeho nevděku. V takové chvíli velmi lítostivě vyjádří, že jste vůbec nepochopili, jak vás má rád. Je zaslepen vlastním egocentrismem a hluboce přesvědčen o svých dobrých úmyslech.

A.    „Já, já, já…“

             Manipulátor zajímá jen jeho vlastní osoba. Účastní se konverzace, pokud se mu daří vytvářet nějakou spojitost, i vzdálenou, s vlastní osobou. Když se někdo dotkne tématu, kde se nechytá, přestane poslouchat (ale může i neposlouchání i předstírat). Po několika minutách odvede hovor jinam. Manipulátor pociťuje určité ochuzení, úzkost, bezmoc, když se netočí všechno kolem něj, a proto i nezdvořile se snaží stáhnout pozornost na sebe. Chce být nepostradatelný, a proto je schopný informace zadržovat, aby ho ostatní potřebovali.

B.    Selektivní hluchota

Manipulátor si nevšímá žádostí druhých, i když o sobě tvrdí, že je velmi pozorný. Existuje rozpor mezi tím, co manipulátor říká, a tím, co ve skutečnosti dělá. On sám prohlašuje, ž ho lze požádat o cokoliv. Má-li však naši žádost splnit, odloží ji na neurčito.

Je schopen si v okamžiku přisvojit nápad někoho jiného a upřít mu to. Tváří se, jako by dotyčný nic neřekl. Dává najevo, že ho to už napadlo dávno a že druhý nepřišel s ničím novým.

Prosazuje se i fyzicky tím, že se lidem ve svém okolí vměšuje do soukromí.

C.    Za pět minut dvanáct

             Společným rysem – žádat o něco druhého, dávat mu příkazy nebo ho pobízet k akce až na poslední chvíli. Takové chování by se dalo vysvětlit třemi důvody:

  • manipulátor něco zapomene, ale nepřizná to
  • příliš se starají o uspokojení vlastních potřeb a potřeby ostatních odsouvají do pozadí nebo je ignorují, egocentrismus se zde uplatňuje v plné míře
  • jednáním na poslední chvíli se jim daří zabránit jakémukoliv odporu a vyhnou se disku

             Manipulátor většinou přichází pozdě, nechá na sebe čekat a mnohdy se ani neomluví. Když mu to ostatní vytknou, předstírá, že vyřizoval neodkladnou záležitost a dá najevo, že ho vaše poznámka podráždila. Přece musíme pochopit, že je zavalen povinnostma a naráží na nepřekonatelné překážky. Situace vrcholí často tím, že náhle oznámí změnu programu, na kterou není nikdo připraven. Zřejmě manipulátor nemyslí příliš dopředu, prožívá tok událostí dost impulzívně a přizpůsobuje se jim podle vlastních zájmů. Vlastní potřeby pociťuje tak silně, že se rozezlí, když je nepřijmete jako přesvědčivé argumenty.

             Stává se mu, že zapomene, co jste si domluvili. Navíc nerad přiznává, že cokoliv zapomněl. Raději zalže nebo svalí vinu na druhé nebo nějakou nepředvídatelnou událost. Chce se jevit jako dokonalý (když se mu to hodí) a neakceptuje, že by mohl v jakékoliv situaci selhat.

             Manipulátor dává požadavky druhým co nejpozději, aby jim neponechal prostor k odmítnutí nebo ke komentování. V takovém případě vlastně nežádá, ale přikazuje.

             Manipulátor neříká, co dělá, a nedělá, co říká. Znamená to, že jeho projev se zdá logický a koherentní, avšak postoje a jednání nebo způsob života odpovídají zcela jinému schématu. Klidně před cizími lidmi říká něco zcela jiného, než od něj rodina obvykle slýchává. Cizí lidé poslouchají s obdivem tak poctivého a ctnostného člověka, aniž by je napadlo o něm pochybovat.

             Manipulátor nesnáší kritiku a chce mít nad vším kontrolu a dospěje k tomu jakýmikoliv prostředky, podle nálady. Lže, aby si udržel vlastní iluze a zabránil nám prohlédnout. Pokud ho přestaneme zajímat, odhodí nás jako vysloužilou nepotřebnou věc.

             Má prvky paranoidní osobnosti, nejblíže má však k narcistické osobnosti.

Zdroj: http://www.ebonit.cz/exton/vtipy/data/Nenechte%20sebou%20manipulovat.doc

Comments are closed.