V tejto závažnej a veľmi dôležitej oblasti výchovy sme neustále celý život všetci žiakmi. A preto sa všetci musíme učiť odpúšťať. Odpúšťať by si mali manželia navzájom, deti rodičom i rodičia deťom. Keď proces odpustenia deti vidia a cítia vo vlastnej rodine, to je ten najlepší živý príklad. Deti majú zážitok, že sa im odpúšťajú ich nedostatky, takto sa učia aj ony odpúšťať, pretože niečo podobné zažili na vlastnej koži. Keď sa naučia odpúšťať v rodine od svojich rodičov či starých rodičov, neskôr vedia odpúšťať v škôlke, v škole i na pracovisku.
Podľa kanadskej terapeutky Victorie Prooday sú naše deti v úbohom emocionálnom stave. Posledných 15 rokov je svedkom tragédie, ktorá jej v tichosti prebieha pred očami. Môžu jej to dosvedčiť učitelia aj profesionáli pracujúci s deťmi.
Upozorňuje na alarmujúce štatistiky, podľa ktorých má 1 z 5 detí duševné problémy, hovorí o 43 % zvýšení ADHD, 37 % náraste depresie u dospievajúcich a 100 % náraste samovrážd medzi deťmi vo veku 10 – 14 rokov.
„Chceme-li být někým jiným, než po nás chce Bůh, to nám opravdu nepřinese štěstí. Skutečně šťastní budeme jen tehdy, když nám nic nebude bránit v přijetí Jeho lásky, když budeme na 100% přesvědčeni, ať se stane cokoli, že Bůh mě miluje a já na tu lásku mohu odpovídat.Proč je Jeho láska náročná? Protože chce skutečné dobro a ne jenom zdání dobra. Kdybychom po Bohu chtěli to, tak jak se někdy chovají rodiče, a spokojil se s tím, jací jsme, a nechtěl by, abychom rostli, tak bychom chtěli, aby nebyl Bohem. takoví jsou někdy rodiče-extrémně spokojení s tím, jaké jejich děti jsou, že na ně nikdy nevloží sebemenší nárok a nakonec vychovají zločince. To ale po Pánubohu nemůžeme přece chtít! On nás přijímá, jací jsme, ale chce, abychom rostli.“
Přednáška zazněla na JUMPU v roce 2014.
Táto téma výchovy k láske bola o. Marošom Lovičom v tejto kázni veľmi pekne opísaná. K láske a viere začíname vychovávať ešte pár rokov pred počatím. Ako sme my sami boli vychovávaní, tak aj my budeme vychovávať svoje deti. Dôležité je, čím napĺňame svoju myseľ. Čo sme my sami investovali do vzťahu s Bohom. to dokážeme odovzdávať. Ak ten náš vzťah je živý, vtedy môžeme vychovávať správne. Usporiadané zdravé túžby tvoria našu lásku. Človek aj keď naplní svoje potreby, stále to nestačí, lebo máme túžby a stále chceme niečo nové. Čnosť čistoty, o ktorej o. Lovič rozpráva, je schopnosť darovať sa, myslieť na druhých, vytvárať spoločenstvo. Sebadarovanie sa, je to šťastie, vrchol lásky. Túžbu k čistote môžeme vychovávať cez 3 oblasti, ako je citlivosť, obrazotvornosť a pamäť. Dnešné rozprávky žiaľ deformujú túžbu dieťaťa, neposilňujú túžbu po dávaní a vytváraní spoločenstva. Chvála, odprosenie, prosby o požehnanie by mali byť medzi nami navzájom, alebo nami a Bohom samozrejmosťou. Toto je to, čo vychováva k zdravému životu, vychováva zdravé túžby. Pozrite si viac, kde o. Lovič rozpráva aj na konkrétnych príkladoch, ako vychovávať k láske.
„Každý člověk potřebuje lásku, potřebuje, aby ho lidé přijímali takového, jaký je. My se vlastním hříchem stáváme neschopnými lásky a zraňujeme druhé, a obráceně-druzí zraňují nás. A tak se stane, že člověk pro svůj vlastní hřích, i pro hříchy druhých, je neschopný žít i s Bohem. Když uvažujeme nad překážkami života s Bohem, musíme mnohdy sestoupit hluboko do minulosti, protože nás ovlivnily už události, které jsme my sami změnit nemohli. Pro život člověka je moc důležité, jestli byl od samého začátku dítětem očekávaným a chtěným. Když se maminka netěší na své dítě, tak to dítě to negativně poznamená.. Každá chvíle, ve které se postavíme proti Bohu, nás vzdaluje od lidí i od Boha,způsobuje nám vnitřní zranění. Když uvažujeme o následcích hříchu, mluvíme o tom, že člověk sám se stává neschopným lásky, propadá se do duchovní hluchoty, přestává rozpoznávat, co je dobré a co zlé.“ www.vojtechkodet.cz