Boží milosrdenství je nám nabízeno naprosto zdarma – ale může je přijmout jenom ten, kdo sám toto milosrdenství prokazuje.
A to je pro nás někdy velmi obtížné. Jsme denně zraňováni chováním lidí kolem nás, tím, čím nám druzí ubližují. Teoreticky víme, že máme odpouštět, ale v praxi je to pro nás velký problém. Ale na prvním místě je to vždycky Bůh, který nepočítá naše provinění, který beze zbytku odpouští – a právě jen zkušenost odpuštění z Jeho strany je pro nás zdrojem schopnosti odpouštět druhým. Když vy odpustíte, Bůh odpustí! My jsme správci těch dluhů, kteří mají v rukou lidé vůči nám a vůči Bohu. Pán domu nepoctivého správce pochválil za to, že smazal dluhy těch lidí, a k tomu jsme povoláni! My si často myslíme, že odpuštěním schvalujeme to, co ten člověk udělal. Ale je to přesně naopak. Právě odpuštěním dáváme najevo, že se stalo veliké zlo, které prostě jinak než odpuštěním nelze odstranit.