Kategória: Spôsoby komunikácie – Manipulácia, asertivita

Noam Chomsky – profesor lingvistiky, filozof, veřejná osobnost, autor knih. Říká se mu jeden z nejvlivnějších intelektuálů naší doby.

Chomsky, vášnivý a důsledný kritik politické tyranie, analyzuje roli státu od jeho vzniku po současnost a nastiňuje vektory jeho vývoje.
Když stát nebo politická moc získají své vlastní zájmy, je jeho primárním úkolem řídit ty, kteří jej volí, s cílem triviální sebezáchovy. Pokud lidé začnou projevovat nespokojenost, pak, aby se vyhnuli násilí, může tomu zabránit pouze propaganda a média fungují jako její nástroj. Noam Chomsky sestavil seznam „10 způsobů manipulace“, na které vás upozorňujeme.

Metoda číslo 1: rozptylování

Hlavním prvkem řízení společnosti je odvrátit pozornost lidí od důležitých problémů a rozhodnutí politických a ekonomických vládnoucích kruhů neustálým saturováním informačního prostoru nevýznamnými sděleními.
Přijetí rozptylování je velmi důležité, aby se zabránilo tomu, aby občané získali důležité znalosti v oblasti moderních filozofických trendů, pokročilé vědy, ekonomie, psychologie, neurobiologie a kybernetiky. Místo toho je informační prostor plný zpráv o sportu, zábavním průmyslu, mystice a dalších informačních složkách založených na reliktech lidských instinktů od erotiky po tvrdou pornografii a od každodenních příběhů mýdla až po pochybné způsoby rychlého a snadného zisku.
„… neustále rozptyluje pozornost občanů od skutečných sociálních problémů a mění je na témata, která nemají skutečný význam. Zajistit, aby občané byli něčím neustále zaměstnáni a nemají čas na přemýšlení; z pole do ohrady, jako všechna ostatní zvířata. “ (Citace N. Chomského z knihy „Tiché zbraně pro tiché války“).

Zde je nastíněno několik hlavních bodů, jak lze rozeznat projevy autoritativní či totalitní moci. Je to uvedeno na exemplárním příkladu Adolfa Hitlera a jeho nacionálního socialismu.

V jeho případě se objevily tyto prvky všechny. Je dobré mít tyto body na paměti a pokud začne politická strana nebo vládnoucí režim aplikovat, byť jen některý z těchto bodů, je dobré být občansky na pozoru, dřív, než může být pozdě a z demokracie vznikne totalita. Ledacos, co se v dnešní politice děje může tuto neblahou minulost připomínat.

1. Neomylnost autority vůdce
Totalitní a autokratické režimy staví především na osobnosti silného vůdce, který by měl vše vyřešit za ostatní a převzít zodpovědnost za stát. Hitler po vzoru Mussoliniho fašistické strany v Itálii, jasně deklaroval svoje vůdcovství již v knize Mein Kampf z roku 1925, kde zřetelně vyslovil všechny svoje myšlenky, včetně likvidace Židů a vytvořil si v něm svůj dokonalý vůdcovský mýtus. Jeho nacionální vůdcovství mělo být neomylné a nezpochybnitelné, i kdyby se sám prohřešil proti původní ideologii, což se stávalo poměrně často. Vedení NSDAP toto rozhodnutí muselo jednohlasně akceptovat a podporovat. Ti, co se vzpříčili režimu byli zpravidla zbaveni funkce či odstraněni, i když šlo původně o spojence (viz velitel SA Röhm). Vůle vůdce byla nad veškerou pochybnost. V případě Hitlera šlo až o jakýsi náboženský kult národního hrdiny a spasitele, který měl vyvést německý vyvolený národ z krize. Obdobně fanaticky fungoval v Sovětském svazu kult osobnosti Lenina a především pak diktátora Stalina, směřující k určité formě politického náboženství. Totéž platilo i pro „zbožštění“ předsedy Mao Ce-tunga v komunistické Číně nebo u severokorejských diktátorů.
Analogické autoritářské choutky dnes můžeme pozorovat například u prezidentů Putina, Kim Čong-una, Si Ťhin-phinga či Erdogana. Určité indicie jsou patrné i u Orbána, ale a dalších.