Žijeme v laboratoři manipulace.
Zdroj YouTube
Manipulácia (z latinských výrazov ruka a uchopiť) je v sociálnej psychológii a sociológii termín označujúci snahu ovládať myslenie druhej osoby či viacerých osôb.
Manipulátor sa snaží vnútiť cieľovej osobe myšlienky, názory, či konania, ktoré nie sú obeti vlastné a ktoré by dobrovoľne neprijala a získava výhodu voči nej bez toho, aby mala voľbu, či mu vyhovie, alebo nie. Obeť si často ani neuvedomuje, že je manipulovaná. V bežnom živote sa stretávame vo veľkej väčšine s nevedomými manipuláciami. Tvoria obranné automatizmy, ku ktorým sa manipulátor uchyľuje, keď bráni pre neho dôležité hodnoty (najčastejšie vo vzťahu, v ktorom sa cíti ohrozený). oznáte manipulátora? Je to človek z mäsa a kostí, ktorého stretávame každý deň. Milý, ustarostený, veselý, slušný, dominantný, submisívny. V každom prípade má svoje ciele a ambície.
Žijeme v laboratoři manipulace.
Zdroj YouTube
S manipulací se můžeme setkat v práci i osobním a veřejném životě. Ti, kdo umí manipulovat s ostatními, jsou mnohdy mistry svého oboru. Své cíle nedávají jasně najevo, ale umí dosáhnout svého nepřímo, často pomocí komunikačních a rétorických triků. Jak manipulaci prohlédnout, radí psycholog Jan Urban.
Manipulace je výrazem slabosti a osoba snažící se s námi manipulovat ve skutečnosti tomu, co říká, nabízí nebo prodává, sama příliš nevěří. Podle toho je třeba k ní přistupovat: dát najevo, že tato snaha je průhledná.
Prohlédnout, že máte před sebou manipulátora, můžete tehdy, když rozpoznáte, zda na vás použije některý z osvědčených triků.
1. trik Působení na emoce
Manipulátor se často opírá o neúplné informace nebo složitě formulovaná sdělení, kterým druhá strana zcela nerozumí. K nejzávažnějším formám manipulace patří však ty, které se snaží ovlivnit naše emoce. Manipulující se totiž touto cestou snaží oslabit naši schopnost samostatně či kriticky uvažovat. Stejný cíl má i snaha vystavit nás v důležité situaci stresu nebo nás prostě vyvést z rovnováhy.
Emoce, které se manipulátor snaží vzbudit, mohou přitahovat i odpuzovat. V prvém případě jde nejčastěji o jeho snahu vyvolat (neoprávněnou) důvěru či (falešný) pocit bezpečí, jistoty nebo naděje opírající se o zdánlivou serióznost sdělení a určité nekonkrétní či nereálné sliby. Ve druhém případě jde nejčastěji o strach vyvolaný falešnými hrozbami.
Oba typy emocí se přitom mohou kombinovat. Příkladem je snaha druhou stranu nejprve určitým sdělením vystrašit a poté jí nabídnout řešení, které ji před údajným nebezpečím ochrání. Jde o manipulaci obvyklou v komerčním i politickém marketingu.
Manipulace spoléhající na vyvolání stresu, nejčastěji časového, je častá především v prodeji. Příkladem je sdělení, že zboží, o které máme zájem, je již téměř vyprodáno, a o jeho koupi je proto třeba se rozhodnout co nejrychleji. Podobné je sdělení, že nerozhodneme-li se rychle, ztratíme možnost slevy. Nejlepší reakcí na tuto manipulaci je požádat prodávajícího o slevu ještě větší.
O snížení naší kritičnosti se manipulující často pokoušejí i tím, že se nás snaží vyvést z míry, například vyvoláním nejistoty nebo pocitu viny, které mohou zvýšit naši ochotu vyjít manipulujícímu vstříc. Může jít i o kritiku, jež vede k tomu, že kritizovaný ztrácí sebedůvěru, a stává se tak snadněji ovladatelným.
Prevzaté z YouTube
Žijeme v nábožensky svobodné zemi, v konzumní společnosti.
I na tomto „trhu“ se celá řada skupin pokouší o „misii“, chce nás oslovit. O úskalích na této cestě hovoříme se ZDEŇKEM VOJTÍŠKEM, zakladatelem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů.
Tvrdí se, že jsme národ převážně ateistický. Není to protimluv k přítomnému množství různých náboženských skupin?
Nezdá se, že by česká společnost byla více ateistická než kterákoli jiná na Západě. Přihlášení se k ateismu u nás většinou neznamená vyjádření odporu k duchovním záležitostem, ale vyjádření odporu vůči institucím, církvím. Vyplněním kolonky „bez vyznání“ při sčítání lidu Češi často dávají najevo svůj názor, že církve jsou dogmatické, represivní a chtivé majetku a moci, a že je tedy nejlepší s nimi nemít nic společného. Tento názor má své kořeny v české historii, ale v poslední době spolupůsobí se západní tendencí směrem k oslabení autority všech institucí. Zmenšení významu církví ale vůbec neznamená, že duchovního života je u nás méně. Je jen více rozptýlený, a tím méně viditelný.
Je něco, co spojuje obrovskou rozmanitost jednotlivých hnutí? Mají společného jmenovatele?
Nemůžeme vždy mluvit jenom o hnutí, k nimž lidé více či méně těsně přináležejí. Značná část duchovního života se naopak odehrává mimo jakékoli společenství, zcela privátně, na základě individuální návštěvy nějakých kurzů či seminářů, prostřednictvím různých placených duchovních učitelů a poskytovatelů duchovních služeb, na základě nákupu knih, karet, amuletů, formou duchovní práce na sobě apod. Společný všem novým aktivitám, ať už více či méně organizovaným, je jejich protest proti většinové společnosti a proti církvím, které jsou zavedené a s touto společností v podstatě zadobře. Hlavní výtky proti společnosti míří na materialismus a konzumní životní styl, na nízkou etickou úroveň (např. na podporu soutěživosti a agresivity), na „odlidštěnou“ medicínu, na stravovací návyky (především na jedení masa). A k výtkám vůči církvím, o nichž jsem už hovořil, můžeme přidat ještě třeba neschopnost zprostředkovat živý, aktuální náboženský zážitek.
My ľudia máme prirodzenú túžbu ovplyvňovať to, čo sa deje okolo nás. A niekedy nás láka ovládať aj iných ľudí. Dôvodov je viacero, ale veľmi často to robíme preto, že cítime strach alebo diskomfort – a prostredníctvom manipulácie sa ho snažíme zbaviť.
V novej epizóde podcastu Ľudskosť sa Barbora Mareková rozpráva so psychologičkou a psychoterapeutkou Lenkou Uherovou o tom, aké techniky manipulácie existujú a prečo sú účinné.
Hovorí aj, ako sa môžeme brániť, ak sme terčom manipulácie. Rozoberú manipuláciu vo vzťahoch s blízkymi, a rozprávajú sa aj o nebezpečnej manipulácii, ktorej čelia ľudia v práci. “Treba si zmapovať, akú má ten druhý človek nado mnou moc,” vraví Lenka v podcaste. “Vie ma vyhodiť? Vie ma v niečom obmedziť? Niečo mi zabrániť alebo limitovať ma v nejakých mojich potrebách? Lebo náš strach môže niekedy zväčšiť ten pocit, že sme bezmocní – a ono to tak nemusí celkom byť.”
Lenka vysvetľuje, ako vieme pri odhaľovaní manipulácie využiť kontakt s vlastným telom. Vysvetlí, čo funguje a čomu sa radšej vyvarovať. A povie tiež, v akých situáciách je lepšie zapojiť do riešenia aj niekoho zvonka.
Spomenuté v podcaste – Gaslight – film r. 1944
Hostka odporučila knihy:
– Nenásilná komunikace (Marshall B. Rosenberg)
– Nenechte sebou manipulovat (Isabelle Nazare – A
Prevzaté z YouTube
Je ťažké si predstaviť manažéra, ktorý nepoužíva manipuláciu. Skúsme si však predstaviť riadenie organizácie, z ktorej sú manipulatívne taktiky úplne vylúčené. Svätožiara vodcu zmizne. Manažment je proces, ktorý nevyhnutne vedie k vlastnej vnútornej mytológii. Sila je tam, kde sú mýty. Tí druhí vždy sprevádzajú dobrých manažérov, ako aj dobrých učiteľov, ako aj všeobecne dobrí špecialisti: kolujú o nich povesti, bájky, dá sa z nich posmievať, môžu sa na nich hnevať – ale vždy budú počúvať. Táto svätožiara je symbolom moci, znakom sily a povinného bremena ich majiteľa.
Vodcova svätožiara je účinný spôsob, ako inšpirovať podriadených. Oveľa prirodzenejšie je ustúpiť a odovzdať sa na milosť silného, dôverovať jeho kvalifikácii.
Bez manipulácie klesá psychologická kvalita ovládania: s elimináciou manipulácie sa vytráca jemnosť ovládania, klesá paleta použitých prostriedkov. Vodca, ktorý nepoužíva alebo nevlastní manipuláciu, riskuje, že skĺzne k hrubším kontrolám. Manipulácia zjemňuje. Vzniká niečo podobné taktnosti: šéf má právo rozkazovať, ale ušetriac pýchu zamestnanca, vyjadruje len svoje znepokojenie nad určitým problémom, spoliehajúc sa na „inteligenciu“ podriadeného.
Množia sa prípady zneužívania manipulácie, kedy sa pre šéfa stáva prostriedkom sebapresadzovania na úkor podriadených, rozhodnutí jeho osobné problémy… Často sa stáva, že záujem o záujmy organizácie slúži ako zámienka na porušovanie práv podriadených.
Keď človek dostane prácu, ponúka na predaj svoju profesionalitu, zdravie, silu, čas a dokonca aj ľudské vlastnosti: schopnosti, charakterové vlastnosti, komunikatívnosť. Platy sa platia aj za charakter a za schopnosť vychádzať s ľuďmi. Vyjadruje sa to v tom, že ľudia sú vyberaní na určité pozície na základe osobnostných vlastností a po znížení počtu zamestnancov – pri zachovaní všetkých ostatných podmienok – sú prepúšťaní predovšetkým bitkári a nepohodlní. Tým, že pracovník ponúkne využitie svojej kvalifikácie a všetkého, čo je pre túto prácu potrebné, za normálnych podmienok nepredá svoje duševné vlastnosti.