Jak se chránit před manipulací

Umět se prosadit

Nejčastějšími oběťmi manipulátorů se stávají lidé, kteří se v každodenním běžném životě nedovedou nebo nechtějí dostatečně prosadit. Jsou to lidé postrádající sebedůvěru a snažící se přednostně uspokojovat potřeby druhých. Chovají se „šlechetně“, aby je někdo neoznačil za „egoisty“, aby „nenaléhali“, drží se až příliš v ústraní, aby „neobtěžovali“, neodvažují se odmítnout, aby nevypadali jako „necitelní“, „nelidští“ nebo „málo vstřícní“. Hovoří se o pasivních jedincích. Mezi nimi se najdou i nesmělí jedinci. Jsou to milí lidé, kteří jsou ochotni vždy pomoci. Opomíjejí tak sami sebe a nemohou se dlouhodobě rozvíjet. Pasivního jedince dokáže manipulátor rychle poznat a řádně toho využívá.
Ubrat emoce, chovat se racionálněji
Rozdíl mezi asertivním a pasivním jedincem je ten, že asertivní je schopen jasně, otevřeně vyjádřit své potřeby, přání, odmítnutí, city, aby s vědomím rizik, která podstupují, dosáhli svého. Pasivní člověk však vidí rizika i tam, kde žádná nejsou, iracionálně je předjímá, a tak blokuje adaptované chování.

             Iracionální myšlenky

Emoce nepůsobí nějaká událost, ale způsob její interpretace. Naše vnitřní promluvy (vědomé i nevědomé věty) u nás vyvolávají většinu emočních stavů, nikoliv vnější okolnosti. Psychologové používající kognitivní přístupy k pacientovi je označují jako automatické myšlenky, autoverbalizace nebo také kognice (určitě se mu něco stalo, to se mi nikdy nepodaří, taková katastrofa se může stát jenom mně, je to moje vina, neměl jsem se takhle rozhodnout…). Tyto myšlenky mohou ovlivnit až charakter a jedinec se může stát úzkostným, nesmělým, pasivním, provinilým projevuje se jako pesimista nebo perfekcionista. Dalším důsledkem těchto kognicí (katastrofismus, všechno nebo nic, černobílé vidění, devalorizace, přehnaný pocit zodpovědnosti) je emoce, negativní pocit, která vyvolává fyziologické reakce, což může vyvolat závažnější příznaky.
Neblahé kognice jsou iracionální myšlenky. Nejsou odpovídajícím způsobem spojeny s realitou. Tomu se dá čelit tzv. racionálně-emoční strategií. Tato strategie obsahuje několik etap:
třeba pozorovat vlastní chování, snažit se rozpoznat své neadaptované chování nebo zábrany
zjistit, jaké pocity, jaké emoce takovou chvíli provázejí, pojmenovat je, a to bez falešného studu (jsem uražený, žárlivý, rozezlený, vzteklý, ponížený, smutný,…)
musíme si uvědomit přesně, co nás napadá – necenzurovat své myšlenky, které v sobě objevíme, žádné slovo nesmíme vynechat – jakmile odhalíme své kognice, můžeme začít s racionálně-emoční strategií (RES).

RES spočívá v konfrontaci našich myšlenek a přesvědčení se skutečností. Je to racionální proces, ale jedná se o metodu vedoucí ke změně v emoční rovině. K tomu nám poslouží systém objektivních otázek, např.:
nakolik jsem o tom přesvědčen, 0 až 100%
Potom:
tudíž je ppst x ku 10, že je to pravda?
(Odpovím-li 80% na první otázku, ve druhé otázce x = 8)
co mi to dokazuje?
existují ještě další důvody, které skutečnost objasňují

(Vyjmenujte další důvody.) Je to možné?
kdo to řekl?
měl vždy pravdu?
(pokračování) Proč měl tentokrát pravdu?
kdo se rozumí pod označením „oni, lidé, se“?
myslím místo „oni, lidé, se“ na nějakou konkrétní osobu?
co vlastně riskuji?
je to opravdu riziko?
co se stane v nejhorším případě?
a co potom?

vždycky?
nikdy?
všichni?
v každém případě? Ať dělá, co dělám?
mohlo by to znamenat i něco jiného?
je to snad zákonité?
je to absolutně nutné, nebo by to bylo lepší?
jsem opravdu (přídavné jméno)?
jestliže dělám…., jsem nutně….?
je to pravda?
stává se mi to velmi často?
je to opravdu katastrofální nebo hrozné?
jestliže případně dojde k nejhoršímu, mohu nějak zamezit škodám?
vím jistě, že si někdo něco vymyslí?
co mě dovedlo k takové nejistotě?
zpochybňuje to nějak mou hodnotu?
proč vytvářím pevnou vazbu mezi faktem a významem, který mu přikládám?
byly to přesně tytéž okolnosti?
stalo-li se to v minulosti, musí se to nutně opakovat?
jakým přírodním zákonem se to řídí? jak si mohu být tak jistý budoucností?
…..
Každá otázka se vztahuje k předcházející odpovědi.

Comments are closed.