Prvním krokem bude zjištění, zda člověk, který nás trápí nebo sabotuje naší práci, není manipulátor.

          Truchlení nad ideální komunikací s manipulátorem

Truchlení nad ideální nebo normální komunikací spočívá v přijetí skutečnosti, že se s manipulátorem „normálně“ komunikovat nedá! Avšak přesto dále chováme naději, že přimějeme dotyčnou osobu, aby se změnila. Naděje nám dodá trpělivosti, dále se pokoušíme vztah někam směrovat, ale naše snažení nám přinese jen další trápení a vztah se stává nezvladatelným stresorem. Je proto třeba, že změnu přestaneme očekávat, protože přeměny manipulativních osobností jsou nesmírně vzácným jevem. Pokud se stále držíme přesvědčení typu „nakonec snad pochopí, že takovým způsobem nás k lepší práci nemotivuje“, „je důležité dobře vycházet s kolegy“ apod., znamená to, že stále ještě doufáme v ideální vztahy a hodláme ctít své zásady za každou cenu.          Řídíme se svými zásadami a ideály, nikoliv skutečností, že naše vztahy jsou naplněny utrpením.

Pokud připustíme, že se manipulátor řadí mezi patologické osobnosti, přestaneme snad očekávat, že se změní. Proces truchlení pak proběhne rychleji, ale trvá minimálně několik měsíců. Když truchlení skončí, přestaneme být citliví na jeho slova a činy a nakonec se jeho manévrům začneme smát, což je výborné znamení, už neočekáváme, že se manipulátor uzdraví. Je to smutné, je to škoda, ale je to jediný způsob, jak v takovém vztahu netrpět.

          Cvičte se v kontramanipulaci

Pokud hovoříme o kontramanipulaci, máme nejčastěji na mysli tzv. zamlžování. Jedná se o neurčitý způsob komunikace, který umožňuje nezaujímat jasná stanoviska a k ničemu se nezavazovat. Používá ho velmi často manipulátor sám a také lidé, kteří jsou k manipulaci lhostejní. Své reakce tak přizpůsobujeme manipulátorovu chování: někdy se uplatní neurčitá, mlhavá odpověď, jindy je vhodnější humorná nebo ironická poznámka, v jiné situaci zase rázné odmítnutí. Kontramanipulace se tedy nejčastěji odehrává ve slovní rovině. Je třeba pozorovat lidi, kteří si s manipulátory poradí nejlépe, tzn. lidí, kterým je manipulace lhostejná – nejsou v emoční rovině citliví na útoky, kritiky, výhružky a další nebezpečné prostředky vedoucí k destabilizaci. To se naučili spontánně v dětství nebo letitou zkušeností.

Zjistilo se, že se manipulativní osobnost rychle odpoutává od lidí, kteří nereagují na její nátlak nebo přinejmenším na snahu vyvolat destabilizující emoce. Vybavte si obraz tonoucího, který se nedostane nad hladinu, pokud se nezachytí jiného člověka, jehož však stahuje pod vodu. Manipulátorovi však „ujedou ruce“, chce-li se zachytit „lhostejného“ člověka. Jestliže se „lhostejný“ člověk dokáže vyhnout slovními i neslovními projevy působení manipulátora, lze z toho usoudit, že je jeho postup účinný – kontramanipulace. Kontramanipulace vyžaduje koncentraci a důslednost. Musíte taky zpracovat pocit viny, který pravděpodobně pocítíte, když se budete náhle projevovat jako lidé lhostejní, bez srdce, nelidští, zlí apod. Všechna tato označení jsou mylná, i když ve skrytu duše zapochybujeme. Manipulátor bude nás obviňovat, abychom zaujali defenzivní postoj (máš srdce z kamene, jsi sobec, nikdy jsi mě neměl rád,..). Můžeme dát jasnou odpověď – „Když si chceš něco takového myslet, tak si to klidně mysli“. Slova, která volíme, jsou důležitá, protože odrážejí náš duševní stav. Je to technika, která vyžaduje čas, ale časem začneme odpovídat trefněji, s větší jistotou a s menším emočním zabarvením. Je rozumné odpovídat pohotově, bez známky podráždění a nevraživosti.

Zásady kontramanipulace

• mluvit v krátkých větách
• vyjadřovat se neurčitě
• používat ustálené fráze, přísloví, obecné zásady
• používat také neurčité „se“, „člověk“, „lidé“ (obecná rovina)
• žertovat, jakmile to situace dovolí
• usmívat se, hlavně na konci věty, jakmile to situace dovolí
• zesměšňovat sebe sama (žertovat na vlastní účet)
• hovořit stále zdvořile
• nezaplétat se do diskuse, pokud k ničemu nevede nebo spěje jen ke znevažování
• vyhnout se agresivitě
• k ironii se uchylovat jen tehdy, když chceme m. odbýt a jsme si přitom sami sebou jisti
• krátce se omluvit, ale neospravedlňovat se

Několik nástrojů kontramanipulace

1. To je váš názor. (To je také názor.)
2. Můžete si myslet své. (každý si může myslet své.)
3. Můžete se to domnívat. (Někdo se to může domnívat.)
4. Tak si to vykládáte vy. (To je jeden možný výklad.)
5. Můžete to tak vidět. (Někdo to tak může vidět).
6. Vidíte to (berete to) tak, jak chcete vy.
7. Máte právo si to myslet.
8. Můžu vám říct „ano“, jestli to chcete slyšet.
9. Když to říkáte…
10. Když myslíte…
11. To je jeden pohled na věc.
12. Často lidé mluví o věcech, o kterých nic nevědí.
13. Vidíte jen jednu stránku věci, to je normální.
14. Když člověk neví, vždycky si to nějak domyslí.
15. Je na vás, abyste si to domyslel.
16. Já mám jiný názor.
17. To je možné.
18. To je možné…podle Vás!
19. To je pravda.
20. Přesně tak.
21. Viďte?!
22. To se mi může stát.
23. To se stává.
24. Nejsem jasnovidec.
25. Někdy člověk musí takový být.
26. A to ještě nevíte všechno!
27. Asi jsem si z něho vzal příklad…
28. A mně se práv líbí být jako ostatní.
29. To ví každý.
30. Přijde na to.
31. Já o tom přece nemluvím.
32. To je až příliš snadné!
33. To říkáte mně?
34. To vždycky neplatí.
35. Každý podle svého gusta.
36. Každý máme svůj vkus.
37. Mně se to líbí, a to je snad hlavní, nemyslíš?
38. Zdání klame.
39. Já se takhle cítím dobře.
40. Záleží na tom, kdo to má na sobě.
41. To je pravda, že Vám by to neslušelo.
42. Mám ráda originalitu.
43. Ale já se nikdy podle ostatních neřídím.
44. To dodává právě určité kouzlo!
45. Přátelům (partnerovi) se takhle líbím.
46. Nikdo není dokonalý, viďte!
47. Každý máme svůj styl.
48. To je milé, že mi to říkáte!
49. Nedělejte si se mnou starosti.
50. Každá rada dobrá.
51. Vždyť uvidíme.
52. Časem uvidíme.
53. Někdy se to může hodit.
54. Každý máme své zkušenosti.
55. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.
56. Ano, na to jsem nepomyslel!
57. Nezapomenu.
58. Já mám čisté svědomí.
59. Děkuji pěkně!
60. Děkuji Vám, že mi to říkáte.
61. Děkuji vám, že mi dovolíte, abych se rozhodl sám.
62. Mám snad na vybranou?
63. Jako obvykle.
64. To je milé, že s o mě tak staráte.
65. Jste hodný, že mi to dovolíte.
66. Zřejmě.
67. To není důležité.
68. Nic není tragické, i když mnohé věci jsou důležité.
69. Já mám jiné mravní zásady.
70. To záleží na morálce!
71. O tom nepochybuji.
72. Zajisté.
73. Chápu.
74. Aha!
75. Hm, hm…
76. Přesně tak.
77. Opravdu často.
78. Určitě.
79. To doufám.
80. Dobře jsme si porozuměli.
81. Vždyť to dobře víte.
82. To je škoda.
83. Tak ať!
84. Je mi líto.
85. Pro tentokrát ano.
86. Taky člověk může někdy mít pravdu.
87. Nedomnívala jsem se, že jste si toho všiml.
88. Jsem rád, že to říkáte.
89. Určitě proto jsou důvody.
90. „Člověk“, to jako vy?
91. Asi neznáme stejné „lidi“.
92. Myslíte?
93. „Člověk“ – to mi nic neříká.
94. Mám dojem, že přiléváte oleje do ohně.
95. Nejsme tu proto, abychom přilévali oleje do ohně.
96. Proč něco takového říkáte?
97. Každý se ubírá svou cestou.
98. Ano, ale v zaměstnání se vyvíjíme.
99. NA všechno rozum nestačí.
100. A co vám říká láska (přátelství)?
101. Když má někdo někoho rád, tak moc nepočítá.
102. Dělá vám to starost? (místo „To se vás netýká“).
103. Vadí vám to tolik?
104. Proč?
105. Proč ne?
106. A vy?
107. A co si o tom myslíte vy?
108. Proč se mě na to ptáte?
109. Víte, já vím, co dělám.
110. Těší mě to.
111. Kdo to řekl?
112. Odkud to máte?
113. Vy se zabýváte klepy?
114. Jaký vy na to máte názor?
115. Co tím chcete říct?
116. Co jsem měl dělat jiného…?
117. Proč to říkáte?
118. Mohl byste to upřesnit?
119. ….

          Umět se prosadit

Nejčastějšími oběťmi manipulátorů se stávají lidé, kteří se v každodenním běžném životě nedovedou nebo nechtějí dostatečně prosadit. Jsou to lidé postrádající sebedůvěru a snažící se přednostně uspokojovat potřeby druhých. Chovají se „šlechetně“, aby je někdo neoznačil za „egoisty“, aby „nenaléhali“, drží se až příliš v ústraní, aby „neobtěžovali“, neodvažují se odmítnout, aby nevypadali jako „necitelní“, „nelidští“ nebo „málo vstřícní“. Hovoří se o pasivních jedincích. Mezi nimi se najdou i nesmělí jedinci. Jsou to milí lidé, kteří jsou ochotni vždy pomoci. Opomíjejí tak sami sebe a nemohou se dlouhodobě rozvíjet. Pasivního jedince dokáže manipulátor rychle poznat a řádně toho využívá.

Ubrat emoce, chovat se racionálněji

Rozdíl mezi asertivním a pasivním jedincem je ten, že asertivní je schopen jasně, otevřeně vyjádřit své potřeby, přání, odmítnutí, city, aby s vědomím rizik, která podstupují, dosáhli svého. Pasivní člověk však vidí rizika i tam, kde žádná nejsou, iracionálně je předjímá, a tak blokuje adaptované chování.

             Iracionální myšlenky

Emoce nepůsobí nějaká událost, ale způsob její interpretace. Naše vnitřní promluvy (vědomé i nevědomé věty) u nás vyvolávají většinu emočních stavů, nikoliv vnější okolnosti. Psychologové používající kognitivní přístupy k pacientovi je označují jako automatické myšlenky, autoverbalizace nebo také kognice (určitě se mu něco stalo, to se mi nikdy nepodaří, taková katastrofa se může stát jenom mně, je to moje vina, neměl jsem se takhle rozhodnout…). Tyto myšlenky mohou ovlivnit až charakter a jedinec se může stát úzkostným, nesmělým, pasivním, provinilým projevuje se jako pesimista nebo perfekcionista. Dalším důsledkem těchto kognicí (katastrofismus, všechno nebo nic, černobílé vidění, devalorizace, přehnaný pocit zodpovědnosti) je emoce, negativní pocit, která vyvolává fyziologické reakce, což může vyvolat závažnější příznaky.

Neblahé kognice jsou iracionální myšlenky. Nejsou odpovídajícím způsobem spojeny s realitou. Tomu se dá čelit tzv. racionálně-emoční strategií. Tato strategie obsahuje několik etap:

1. třeba pozorovat vlastní chování, snažit se rozpoznat své neadaptované chování nebo zábrany
2. zjistit, jaké pocity, jaké emoce takovou chvíli provázejí, pojmenovat je, a to bez falešného studu (jsem uražený, žárlivý, rozezlený, vzteklý, ponížený, smutný,…)
3. musíme si uvědomit přesně, co nás napadá – necenzurovat své myšlenky, které v sobě objevíme, žádné slovo nesmíme vynechat – jakmile odhalíme své kognice, můžeme začít s racionálně-emoční strategií (RES)

RES spočívá v konfrontaci našich myšlenek a přesvědčení se skutečností. Je to racionální proces, ale jedná se o metodu vedoucí ke změně v emoční rovině. K tomu nám poslouží systém objektivních otázek, např.:

• nakolik jsem o tom přesvědčen, 0 až 100%

Potom:

• tudíž je ppst x ku 10, že je to pravda?

(Odpovím-li 80% na první otázku, ve druhé otázce x = 8)

• co mi to dokazuje?
• existují ještě další důvody, které skutečnost objasňují

(Vyjmenujte další důvody.) Je to možné?

• kdo to řekl?
• měl vždy pravdu?
• (pokračování) Proč měl tentokrát pravdu?
• kdo se rozumí pod označením „oni, lidé, se“?
• myslím místo „oni, lidé, se“ na nějakou konkrétní osobu?
• co vlastně riskuji?
• je to opravdu riziko?
• co se stane v nejhorším případě?
• a co potom?
• vždycky?
• nikdy?
• všichni?
• v každém případě? Ať dělá, co dělám?
• mohlo by to znamenat i něco jiného?
• je to snad zákonité?
• je to absolutně nutné, nebo by to bylo lepší?
• jsem opravdu (přídavné jméno)?
• jestliže dělám…., jsem nutně….?
• je to pravda?
• stává se mi to velmi často?
• je to opravdu katastrofální nebo hrozné?
• jestliže případně dojde k nejhoršímu, mohu nějak zamezit škodám?
• vím jistě, že si někdo něco vymyslí?
• co mě dovedlo k takové nejistotě?
• zpochybňuje to nějak mou hodnotu?
• proč vytvářím pevnou vazbu mezi faktem a významem, který mu přikládám?
• byly to přesně tytéž okolnosti?
• stalo-li se to v minulosti, musí se to nutně opakovat?
• jakým přírodním zákonem se to řídí? jak si mohu být tak jistý budoucností?
• …..

Každá otázka se vztahuje k předcházející odpovědi.

Jak manipulativní osoby využívají vžitých přesvědčení?

Nejúčinnější zbraně, které manipulativní osoby využívají, jsou všeobecně přijatá přesvědčení a ta přesvědčení, jež u vás velmi snadno odhalí.

Manipulátoři se většinou nejsou vědomi svého počínání, protože sami mají úctyhodné množství iracionálních kognicí a uznávají všeobecně platné zásady. Sami se jimi vždycky neřídí, ale uplatňují je na druhé. Např. se opírají o kognice:

• je třeba vědět všechno
• člověk se nesmí mýlit
• je nutné nikdy nedávat najevo, že něco nevím
• je třeba ukazovat před ostatními svou vzdělanost, inteligenci a zajímavost
• za všech okolností je důležité prokazovat své schopnosti, jinak nelze obstát
• je třeba být dokonalý, jinak člověk nestojí za nic
• nelze měnit názory, jinak je člověk nestálý
• jen hlupáci nemění názory (opak předcházejícího)
• je třeba za každou cenu dodržet, co bylo slíbeno
• člověk nesmí být nikdy nevděčný
• dáme-li někomu, musí nám to oplatit
• pokud lidé neprokážou své schopnosti bez cizí pomoci, nestojí za nic
• pokud člověk není štědrý v jakékoliv situaci, je nutně sobec
• pokud člověk není hodný a milý v jakékoliv situaci, je nutně zlý, bezcitný nebo agresivní
• nesmí se lidem (mně) ubližovat, to je zcela nepřijatelné
• lidé musí být potrestáni, když jsou zlí (na mě)
• každý omyl jen dokazuje, že se na druhé nedá spoléhat
• mám vždycky pravdu a lidé by to měli vědět
• když si lidé stěžují, mohou si za to sami
• mám právo vyjádřit svůj názor v jakékoliv situaci
• je snazší se životním problémům vyhnout než se s nimi vypořádat
• jestliže jsou lidé inteligentní (což by měli být), měli by mi rozumět bez dlouhého vysvětlování
• musíme se vždycky rozhodnout dobře, jinak jsme hlupáci
• je nutné vždycky uspokojit potřeby celé rodiny, ať jsou jakékoliv
• ….

Jedním z vašich slabých míst je strach, co si ostatní (zejména manipulátor) pomyslí. Manipulátor tu hraje hru – všechno nebo nic. Pokud se považujete za ubohé, když nejste dokonalí, nebo za sobce, když nevěnujete 100% svého volného času ostatním, chytili jste se do pasti. Když se snažíte to přejít a nereagovat na jeho naléhavou žádost, možná, že se ve vás zmocní pocit viny. Tehdy je třeba nastartovat RES – jsem opravdu člověk, který se nechová hezky? Stává se, že se chovám hezky k ostatním? Často? Jak kolegyně celkově respektuje můj program, mé potřeby?

Dále, neexistují dobrá nebo špatná rozhodnutí. Když je to nutné, musíme volit ze 2 i 3 řešení. K rozhodnutí se dospěje s přihlédnutím k časovým možnostem a k účinnosti. Nemůžeme si však být s konečným účinkem stoprocentně jisti, nikdo z nás není zcela pánem vlastní budoucnosti a nemůže ovlivnit vnější události, které do předpokládaného vývoje situace případně zasáhnou.

První otázka, kterou si musíte položit, než budete dál sami sebe plísnit: Jak jsem mohl vědět, které řešení je dobré?

Druhá otázka: Z jako skutečnosti nebo události vyvozuji, že jsem volil špatně?

Třetí otázka: Došlo k této události nebo skutečnost před mým rozhodnutím, nebo po něm?

Čtvrtá otázka: Jaká je ppst, že jsem to mohl předvídat?

Pátá otázka: Kdo říká, že jsem to měl předvídat? Jsem snad jasnovidec nebo mám takovou schopnost ovlivňovat druhé nebo vnější skutečnosti.

Otázky, které si položíte, a hlavně objektivní odpovědi na ně, vám umožní účinně analyzovat situaci a zbavit se pocitu viny za prohřešek, kterého jste se ve skutečnosti nedopustili.

Analýzu situace je tedy možné provést díky informacím, které máme v dané chvíli k dispozici.

Je třeba analyzovat spíš své „dobré“ nebo „špatné“ rozhodování, zamýšlet se nad ním v každodenním životě a zbavit se pocitu viny za nepředvídatelné negativní výsledky. Někteří lidé se nikdy neodvažují rozhodnout, protože se obávají, že nedospějí k dokonalým výsledkům, a tak přicházejí o nové zajímavé zkušenosti. Důležité je snažit se nevyhýbat se rozhodnutím. I sebelépe promyšlená volba obnáší rizika, protože vnější okolnosti můžeme ovlivnit jen v minimální míře (např. počasí).

Manipulátor tuto skutečnost zcela přehlíží a vytýká nám, že jsme nemysleli na vše. Můžeme se ho klidným tónem zeptat, zda on sám takovou překážku předvídal. Odpoví-li kladně, položíme mu otázku, proč nás na to neupozornil, nebo jak on sám to mohl tak určitě vědět. Má-li odpověď na všechno, představuje vskutku vyjímečný příklad dokonalosti na naší planetě!

Naučit se odmítat

Pokud se chceme prosadit, musíme se naučit umět odmítnout – to neznamená, že odmítneme všechno všem. Když řekneme „ano“, měli bychom myslet „ano“. Pasivní člověk naproti tomu mnohdy řekne „ano“, a přitom myslí „ne“. V takovém případě se často dostaví frustrace.

Co nám brání odmítnout, i kdybychom to rádi udělali?

• strach, že nás ostatní budou považovat za egoistické, nelidské, neschopné, nesvědomité, zlé, lhostejné, nemorální, nevděčné,…
• strach, že druhému ublížíme, dotkneme nebo raníme
• strach ze ztráty přítele, ze ztráty zaměstnání
• strach, že nám potom druzí nevyjdou vstříc
• strach z konfliktu
• a hlavně strach, že nás druzí nebudou mít rádi a nebudou si nás vážit.

Strach je emoce. Rizika, že budete špatně viděni, ztratíte přítele, dostanete se do konfliktu. Jaká je ppst, že s předpovědi opravdu naplní? A jestliže k tomu dojde, jaké to bude mít důsledky. Stačí si položit otázku, proč nedokážeme odmítnout, i když bychom chtěli.. Strach je užitečný jako ochrana před reálným nebezpečím. Stává se však nepříjemnou a překážkovou emocí v případě, že nebezpečí neexistuje nebo důsledky jsou minimální a bezvýznamné.

             Budete-li brát ohled sami na sebe, budou na vás brát ohled i ostatní.

Naučit se diplomaticky odmítnout

Je nutné odmítnout ve 3 situacích:

1. Nemůžete druhému zcela vyhovět
2. Rádi byste změnili situaci, která vám nevyhovuje (nebo vám nikdy nevyhovovala)
3. Žádost vám vůbec nevyhovuje

Těmto třem bodům odpovídají 3 vyhovující formulace odpovědí, jimiž projevíme svůj názor, a přitom zůstaneme s dotyčnou osobou v dobrém vztahu.

1. Částečné odmítnutí
2. Konstruktivní kritika
3. Úplné odmítnutí

             Částečné odmítnutí

Částečné odmítnutí spočívá ve velmi přesném specifikování své žádosti, které můžeme uspokojit, a těch, jimž vyhovíme s určitým omezením. Např:

• „Rád….,pod podmínkou, že…“
• „Souhlasím s…, ale…“
• „Rád…, pokud…“

Taková odpověď se nejeví jako odmítnutí, ale naopak jako souhlas. Začínejte odpověď pozitivní částí (rád, ovšem). Souhlas je podmíněn detailem, na němž vám velmi záleží. Obě strany jsou spokojeny.

             Konstruktivní kritika

Konstruktivní kritikou lze upozornit osobu, s níž mluvíme, na problematickou situaci, kterou bychom rádi změnili.

Nejdřív je třeba pokusit se pochopit, proč dotyčný člověk jedná ta, jak jedná. Potom je důležité přesně popsat problém (den, hodina, chování, ale vyhnout se útoku na dotyčnou osobu) a nepoužívat přitom slova jako „vždy“, „nikdy“, „v každém případě“. Dále je třeba popsat, jaké to má pro vás důsledky, tedy materiální (ztráta času) nebo emocionální (stres, únava,…), mluvit v 1.os. jedn. čísla. Nakonec je vhodné uvést návrh řešení, které vyhovuje všem. Např.:

„Chápu, že…., ale když vy…(děláte to nebo ono), znamená to pro mě….., napadlo mě, že bychom mohli…“

             Úplné odmítnutí

Nelze-li odmítnout částečně, můžeme zformulovat úplné odmítnutí. V takové situaci se vyskytují 2 typické příklady:

• požadovanou službu vůbec nemůžeme prokázat (přítel chce, abychom ho dovezli na nádraží, ale my v té době máme schůzku nebo poradu)
• z osobních důvodů nechceme takovou službu prokázat (nechceme půjčovat své knihy a desky)

V takových případech je třeba dát najevo, že chápeme, jak je pro dotyčného důležité problém vyřešit, stručně vysvětlit, že nemůžeme nebo se držíme zásady, která nás nutí odmítnout. Dotyčnému člověku bychom okamžitě měli navrhnout řešení, které by umožnilo uspokojit jeho žádost (bez našeho přispění). Dostáváme se tak ke všeobecné formulaci:

„ Chápu, že potřebujete…, ale já… (nemohu nebo nechci), vy byste však třeba mohl…“

Navrhované řešení musíme předložit v téže větě, aniž bychom čekali na žadatelovu reakci.

Např:

„Dovezl bych tě na nádraží, kdybych neměl důležitou schůzku. Možná by sis mohl objednat taxi den předem nebo požádat někoho jiného.“

Mezi výrazy schůzku a možná by sis mohl nesmí být přestávka. Je třeba žadatele okamžitě nasměrovat k nové možnosti.

Odvážit se a umět formulovat odmítnutí, je-li to potřeba, patří k základním prvkům asertivního chování. První hlavní překážkou, která brání lidem, aby se chovali asertivně, jsou iracionální myšlenky a přesvědčení, druhou manipulátoři (ti jsou schopni destabilizovat i asertivní jedince – ti však lépe a rychleji se vymaní z nastražené pasti díky své sebedůvěře a své schopnosti odmítnout všechno, co by ohrožovalo jejich rozvoj).

Použití metody poškrábané desky

Manipulátor nemá rád, když odmítnete jeho žádost nebo návrh. K tomu přistupuje skutečnost, že nepovažuje vaše odmítnutí za konečné, protože není zvyklý setkávat se s odporem. Bezprostředně zareaguje tak, že odmítnutí ignoruje a zopakuje svou žádost. Vy jste však již poprvé velmi dobře rozuměli a dáte mu stejnou odpověď. V této chvíli si situace zkomplikuje – m. začne manipulovat

• navozováním pocitu viny („Po tom všem, co jsem pro tebe udělal…“)
• morálními principy („My kolegové musíme držet spolu, jinak to přece nejde!“)
• znehodnocováním („Věděl jsem, že jsi dost tvrdá…, ale tohle!“)
• vyhrožováním („Nezapomínejte, že ostatní by rádi měli takové místo jako vy..“)

Obvykle zasáhne dobře mířenou ranou vaše schémata a několika trefnými větami jimi otřese, protože se domnívá, že se jich důsledně nedržíte. Náhle vám ukáže, že nejste tak šlechetní, dobří, obětaví,…, jak jste se dosud chtěli jevit ostatním. Pokud si nedáte pozor, m. vás chytí do vaší vlastní pasti neporušitelných morálních zásad a vy opustíte od svého odmítnutí jako voják, který se vzdá před bitvou. M. použije hodnocení a argumentů, které o sobě velmi neradi slyšíte. Máte pak na vybranou – buď ustoupíte, protože pociťujete vinu a jeho výhružky vám naženou strach, nebo se nedáte a zvolíte postup zvaný poškrábaná deska.

Metoda poškrábané desky spočívá v tom, že opakujete stále stejným tónem odmítnutí (bez zvyšování hlasu), bez dalšího ospravedlňování, stále stejnými slovy, a tím dáte najevo neagresivním způsobem svou neústupnost.

Další opatření

Ze všeho plyne, že co je jediné možné udělat při jednání s manipulátorem, je vzdát se představy, že s ním lze navázat a udržovat ideální, opravdový vztah.

             Další postupy:

1. Okamžitě zrušit jakýkoliv systém tíživé závislosti, který mezi vámi vznikl
2. Nevyprávět manipulátorovi podrobně o svých záležitostech
3. Nereagovat na nejasně formulovanou žádost
4. Všechno si poznamenávat (na čem jsme se dohodli,..)
5. Odmítat být mu prostředníkem
6. Spojit se s ostatními
7. Na lichotky odpovídat opatrně

Zdroj : http://www.ebonit.cz/exton/vtipy/data/Nenechte%20sebou%20manipulovat.doc