Rozpoznání prvků totalitních režimů na příkladu Adolfa Hitlera

8. Nacionalismus – Vyvyšování vlastního národa nad ostatní
Vypjatý nacionalismus neboli šovinismus je vyzdvihování domnělé udatné a dokonalé historie jednoho národa a kultury nad ostatními, často sousedícími národy. V Hitlerově případě šlo o nenávist vůči, dle jeho slov: „podřadnému národu“ Židů, který údajně nikdy neměl svoji kulturu, ale bere si vše od ostatních. Což je vzhledem k židovskému dědictví Starého zákona pro evropskou kulturu naprostý nonsens. Dále byl známa jeho neskrývaná nenávist k zbabělým Slovanům a prohnaným Francouzům. Jde tedy opět o antropologickou konstantu My a Oni, související s vytvořením úhlavního společného nepřátele národa, který by měl být obětován (v případě Židů vyhlazen) pro zlepšení vývoje státu.
Díky masové migraci a pocitu ohrožení se opět vypjatý nacionalismus a agresivní „národovectví“ hlásí ke slovu napříč celou Evropu. Nejsilnější tendence jsou v Polsku, Maďarsku, ale i Německu, Francii či Itálii. U nás stanovisko antisemitismu sdílí například Adam Bartoš.

9. Ovládnutí mediálního prostoru a cenzura
Převzetí a ovládnutí mediálního prostoru jednou stranou je také vždy důležité pro totalitní režimy. Hitler od začátku své kariéry dobře pochopil význam masově zacílené propagandy, kterou vedl Goebbels. Od hromadného výlepu plakátů, přes využití rozhlasu až po filmové týdeníky. Tím si nacisté udržovali vliv a dohled nad šířením informací mezi německým obyvatelstvem, i v dobách, kdy už Hitler válku prohrával. Mohli tak šířit klamné informace o svých úspěších mezi lidi a zároveň dehonestovat své oponenty a vést proti nim štvavé kampaně. Zároveň jim šlo o potlačení jakýchkoliv zpravodajských alternativ pomocí cenzury. S tím, pak souvisí touha po ovládnutí mysli každého jedince ve státě, kdy dochází automaticky k autocenzuře. K děsivé dokonalosti pak tyto praktiky dohnal totalitní režim v bývalém Sovětském svazu, kde informace proudily jen skrze noviny, rozhlas či televizi vládnoucí komunistické strany, aby měl režim vše pod kontrolou.
V dnešní době plurality médií a internetu už je ovládnutí mediálního prostoru o dost složitější, přesto tyto snahy jsou stále přítomné. Například v dezinformačních kampaních či omezování přístupu k určitým informacím na internetu nebo tendence k zestátnění veřejnoprávních médií.