Exorcizovaná voda, sůl a olej

    Rituál posvěcení vody na Wikipedii uvádí tradiční latinskou formuli pro posvěcení, kde chybí modlitba nad solí, smísení soli s vodou a modlitba po smísení exorcizované soli s vodou. Stejné první dvě latinské modlitby jako Wikipedie uvádí i Magie – časopis o všem tajemném, kde jsou návody na způsob užívání, který neodpovídá modlitbám svěcení a toho je třeba se varovat. Pravá tradice svěcení a užívání vody vyžaduje jako běžně každá věc nikoli polovičatost, ale důslednost. 
    Svěcení je celá řada a je přidáno i svěcení oleje. Posvěcení koná  kněz anebo biskup mající vyšší svěcení. Důležitý je úmysl, aby nastalo to, co modlitby vyjadřují. Osobně užívám při stravování pouze exorcizovanou sůl a olej. Jde o svátostiny a o nich je na blogu článek „Užívání svátostin“ Nové svěcení vody v misálu Pavla VI. má jiné slova modliteb a exorcisté(pokud vím) místo těchto nových modliteb užívají tradiční obřad posvěcení vody. Nad vodou je tato kratší varianta: „Bože, z tebe vyvěrá všechen život: Otevři nám živý pramen své milosti a požehnej + tuto vodu, ať jí užíváme na znamení touhy po odpuštění hříchů. Smiluj se nad námi a očisť naše srdce, chraň nás a buď naším útočištěm v každém soužení, abychom vždycky věřili, že jsi s námi. Skrze Krista, našeho Pána. I modlitba nad solí je jiná a s poznámkou: „Uzná-li kněz za vhodné přidávat do vody sůl, požehná ji touto modlitbou: „Prosíme tě, všemohoucí Bože, požehnej + sůl, kterou sypeme do vody jako tvůj prorok Elizeus, ab voda byla zdravá. A dej, ať se touto vodou kropíme na znamení víry, že na nás sesíláš rosu svého Ducha, že jsi vždycky s námi a od zlého nás chráníš. Skrze Krista, našeho Pána. Amen. 

Pokračuj v čítaní

Boží uzdravovatelé nebo okultní svůdci

Ježíš vyslal svých dvanáct apoštolů (vyslanců, poslů) s jasným úkolem. Čteme o tom u Lukáše 9,1-2: Svolal si Dvanáct apoštolů a dal jim sílu a pravomoc nad všemi démony i k léčení nemocí. Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat nemocné. Apoštolové Ježíše poslechli a vše dělali tak, jak jim přikázal: Vydali se na cestu a procházeli jednotlivé vesnice, hlásali evangelium a všude uzdravovali. (L 9,6)

 Pak Ježíš vyslal jiných sedmdesát učedníků do měst se stejným posláním: Uzdravujte nemocné v nich a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám království Boží.’ (L 10,9)

Nakonec Ježíš po svém zmrtvýchvstání posílá všechny věřící stále se stejným úkolem: Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a ti se budou mít dobře.“ (Mk 16,15-18)

Učedníci v prvotní církvi tomuto úkolu dobře rozuměli, poslání bylo stále stejné. Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi a potvrzoval slovo znameními, která je doprovázela. (Mk 16,20) Evangelium – dobrá zpráva o záchraně v Ježíši Kristu vždy souvisela s uzdravováním duše i těla. Nemocné uzdravovali nejen apoštolové (Sk 2,43), ale i prostí učedníci – například Štěpán (Sk 6,8), Filip (Sk 8,5-7) nebo Ananiáš (Sk 9,17-18).

Uzdravování skrze Ježíše a jeho učedníky bylo skutečné, nebyly to pouze obrazy jakéhosi duchovního uzdravení. Nevěřící člověk nepotřebuje uzdravit ducha, je v něm totiž mrtvý duch pro jeho přestoupení a hříchy (Ef 2,1-3). Duch je tou nejvnitřnější složkou člověka, která komunikuje s Bohem a může být místem přebývání Ducha svatého. Mrtvolu nemůžeme uzdravit, můžeme ji jedině vzkřísit z mrtvých. Také mrtvý duch může být jedině vzkříšen – Ježíš to nazývá znovuzrozením (J 3,1-21). Skrze pokání a víru v Ježíše Krista se můžeme znovu narodit do Božího království. Učedníci po zmrtvýchvstání Ježíše vedli druhé k znovuzrození ducha a k uzdravení těla a duše.

Pokračuj v čítaní

Uver a nasleduj slobodného Ježiša

Uver a nasleduj slobodného Ježiša

Ján si zavolal dvoch zo svojich učeníkov a poslal ich k Pánovi s otázkou: „Ty si ten, ktorý má prísť, alebo máme čakať iného?“
Keď muži k nemu prišli, povedali: „Poslal nás k tebe Ján Krstiteľ a pýta sa: ‚Ty si ten, ktorý má prísť, alebo máme čakať iného?‘“
Práve v tú hodinu uzdravil mnohých z neduhov, chorôb a od zlých duchov a mnohým slepým daroval zrak. A tak im odpovedal: „Choďte a oznámte Jánovi, čo ste videli a počuli: Slepí vidia, chromí chodia, malomocní sú čistí, hluchí počujú, mŕtvi vstávajú a chudobným sa hlása evanjelium. A blahoslavený je, kto sa na mne nepohorší.“
(Lk 7, 19-23)

Ján Krstiteľ sa pred sklonkom svojho života potreboval uistiť, že Ježiš, jeho príbuzný, o ktorom na začiatku  povedal „Hľa, Baránok Boží„, je naozaj tým prisľúbeným Mesiášom. Mohli by sme sa opýtať, prečo Ján potreboval toto uistenie? Možno mal inú predstavu o Mesiášovi a Ježišovo konanie nezodpovedalo úplne jeho idylke o Vyvolenom. Ježiš bol radikálny a rúcal akékoľvek konvencie: mal dôverný vzťah s verejnými hriešnikmi, kritizoval vtedajších duchovných predstavených, ale na druhej strane učil s mocou a robil zázraky, ktoré boli dovtedy nevídané. Ján mal pochybnosti, potreboval sa uistiť a znovu uveriť. Ježiš mu ako odpoveď posiela zoznam zázrakov, parafrázovanie mesiášskeho konania z Izaiáša a dodáva, aby sa nepohoršoval.

Mali by sme zamyslieť, či sa aj my nesnažíme Pána Boha škatuľkovať.

Keď koná iným spôsobom, ako očakávame, sme trochu vyvedení z miery a pochybujeme. Ježiš je dokonalým vzorom mužnosti, jeho sloboda voči ostatným a zároveň poslušnosť Otcovi je fascinujúca. My to žiaľ často robíme opačne: bojíme sa ľudí, robíme kvôli nim kompromisy a Bohu sme neposlušní.

Ježiš je kreatívny a je stále ten istý včera, dnes a naveky. Nemali by sme byť prekvapení, ak koná v našich životoch ináč, ako si predstavujeme. Spomeňme si na to, že keď uzdravoval slepých, stále to bolo iným spôsobom. Potrebujeme Ježišovi nanovo uveriť, nanovo mu odovzdať život a povedať „dôverujem ti Ježiš„.

My muži stále túžime po slobode, mnohí z nás milujú pocit narážajúceho vetra na tvár pri jazde na motorke či koni. Máme radi prechádzky po lese bez chodníčkov, milujeme divočinu a nespútanosť. Marketéri vedia, že keď spravia reklamu šitú na pocit slobody, budú mať u mužov úspech. Pravá sloboda je však sloboda od  hriechu, mienky ľudí a sloboda mysle.

Buďme pripravení na zmenu, naplnime plachty a poprosme Ducha Svätého, aby vanul. Nechajme sa unášať Ježišovou slobodou.

Pokračuj v čítaní