Chtít si vystačit jen sám

Člověk zaměřený jen na sebe

Opravdový vnitřní pokoj, vyrovnanost a harmonii nikdy nezakusí člověk zaměřený jen na sebe. Myslí si, že je lepší než ostatní, je plný posuzování a pohrdání. Chce si vystačit sám a žije v iluzi, že všechno umí lépe než druzí. Člověk zaměřený jen na sebe chce mít svůj život zcela pod kontrolou a chce si ho řídit sám podle toho, co považuje za nejlepší. Tím si ale zadělává na velký problém a  starosti.

Úporná snaha vypadat perfektně a bezchybně

Člověk zaměřený jen na sebe velmi dramaticky prožívá každé osobní selhání, každou situaci, která navenek ukáže jeho omezení, jeho chyby či křehkost. Proto se pořád cítí ohrožen a neustále žije v přesvědčení, že musí bránit svůj značkový sebeobraz. Má snahu ukazovat druhým perfektní a bezchybnou tvář, což je ovšem těžké břemeno.

Člověk zaměřený jen na sebe si v neustálém stresu klade otázku: „Co si o mně druzí myslí?“ Ostatní lidi totiž mnohdy považuje za rivaly nebo přinejmenším za ohrožení. Takovému člověku hrozí, že se utvrdí ve svém perfekcionismu, v nároku dělat všechno dokonale a být ve všem lepší než druzí. A to je pro něj zdrojem neustálého stresu. Perfekcionismus je jedním z úhlavních nepřátel vnitřního pokoje.

Neustálé zápolení se sebou i s druhými

Člověk zaměřený jen na sebe ale neustále s někým zápolí: Zápasí s Bohem, protože se odmítá nechat vést jako dítě a spoléhat se na Boží moudrost. Válčí i s druhými, protože na ně žárlí, vidí je jako své soupeře, případně jimi pohrdá. Pořád s ostatními soutěží a to ho velmi unavuje.

Bojuje i se sebou samým, protože nedokáže přijmout svou křehčí stránku, svou bídu, kterou si ale v sobě nese každá lidská bytost! Bude proto zápolit i se životem, protože vyžaduje, aby se mu vždycky jen dařilo; odmítá přijmout životní okolnosti, které odhalují jeho nedostatky, bezmocnost a křehkost.

Zcela jinak žije zemitý člověk

Zemitý člověk svůj život prožívá zcela jinak a má úplně jiné postoje. Je-li konfrontován se svými omezeními, se svou křehkostí či chybami, v klidu je přijímá. Když se mu stane, že se střetne se svou nedokonalostí anebo udělá chybu, nehroutí se a neztrácí odvahu, ale zůstává klidný. Zvedne se a s důvěrou se vrhne do Boží náruče. Celou svou důvěru vkládá do Božího milosrdenství, nikoli jen v sebe sama.

Zemitý člověk pokorně přijímá skutečnost, že k němu patří chyby i pády a že často potřebuje odpuštění. Přijímá fakt, že svůj život definitivně nenaplní a nespasí sám, ale že spása se nabízí jako dar od Boha. Raduje se z toho, že je závislý na Boží dobrotě.

Žít v pokoji a harmonii

Ve vyrovnanosti, pokoji a harmonii může žít jen zemitý člověk. Bude žít v pokoji s Bohem a nechá se jím vychovávat. Bude žít i v pokoji s druhými lidmi, protože je přijímá takové, jací jsou, a je vůči nim otevřený. S nikým nesoutěží; nepotřebuje nad nikým zvítězit.

Zemitý člověk bude ve vnitřním pokoji i se sebou samým, protože přijímá svou křehkost a své nedokonalosti, neznepokojuje se kvůli svým chybám nebo pádům. Bude v pokoji i s vlastním životem, protože si nenárokuje, že musí všechno ovládat či mít pod kontrolou. Dokáže přijímat skutečnost takovou, jaká je, a odevzdávat se do rukou Božích.

Pojmy:

  • Zaměřenost jen na sebe, soběstačnost a sebestřednost se dá vyjádřit i prastarým slovem: pýcha
  • Zemitost, pravdivost vůči sobě i druhým a jistá odevzdanost se dá vyjádřit prastarým slovem: pokora

Prevzaté z: https://www.vira.cz/texty/clanky/chtit-si-vystacit-jen-sam

 

Comments are closed.