Oheň Eliáša, zástupná modlitba a pokánie, Mária – nová Archa zmluvy

Pokračovanie prednášok o. Dominika Chmielewského, tentokrát na tému Oheň Eliáša, zástupná modlitba a pokánie, Mária ako nová Archa zmluvy

Oheň Eliáša, zástupná modlitba a pokánie, Mária – nová Archa zmluvy

o. Dominik Chmielewski SDB – Oheň Eliáša, zástupná modlitba a pokánie, Mária-nová Archa zmluvy

Kto sú Hnutie Viery? (sekty a náboženské smery)

Dokument sa miestami snaží zhodiť a zosmiešniť všetky smerovania kresťanstva, no bez tak sa domnievame, že má divákovi čo ponúknuť.

Kto sú Hnutie Viery? (sekty a náboženské smery)

Modlime sa za to, aby spoznali pravdu a tá, aby ich vyslobodila. Tento diel pozostáva z dokumentu, ktorého pôvodný názov je „Ježiš je normálny: Take it easy“.

Popis dokumentu: Dokumentárny film, ktorý klade otázky súvisiaci s témou viery, manipulácie a výchovy detí v kontroverzných kresťanských skupinách.

Režisérka filmu, Tereza Nvotová ako malé dieťa chodila do bilingválnej „Školy budúcnosti“.Bola tam vychovávaná americkými misionármi, ktorí patrili do charizmatického kresťanského Hnutia viery. Keď Tereza po desiatich rokoch prechádzala priestranstvom pražského metra Anděl, niekto na ňu začal kričať, že ju Ježíš miluje. Boli to členovia cirkvi „Triumfální centrum víry“ uprostred svojej pouličnej evanjelizácie. Po dvoch rokoch sledovania tejto skupiny vznikol film. Zároveň budeme mať šancu vzhliadnuť unikátne zábery z vnútra kontroverzného kresťanského spoločenstva. Dokument si nekladie za cieľ odpovedať na zložité otázky viery. Chce otvoriť dvere diskusie, kde končí hranica slobody a začína manipulácia.

Manipulace nezbavuje člověka odpovědnosti

Žijeme v nábožensky svobodné zemi, v konzumní společnosti.

I na tomto „trhu“ se celá řada skupin pokouší o „misii“, chce nás oslovit. O úskalích na této cestě hovoříme se ZDEŇKEM VOJTÍŠKEM, zakladatelem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů.

Tvrdí se, že jsme národ převážně ateistický. Není to protimluv k přítomnému množství různých náboženských skupin?

Nezdá se, že by česká společnost byla více ateistická než kterákoli jiná na Západě. Přihlášení se k ateismu u nás většinou neznamená vyjádření odporu k duchovním záležitostem, ale vyjádření odporu vůči institucím, církvím. Vyplněním kolonky „bez vyznání“ při sčítání lidu Češi často dávají najevo svůj názor, že církve jsou dogmatické, represivní a chtivé majetku a moci, a že je tedy nejlepší s nimi nemít nic společného. Tento názor má své kořeny v české historii, ale v poslední době spolupůsobí se západní tendencí směrem k oslabení autority všech institucí. Zmenšení významu církví ale vůbec neznamená, že duchovního života je u nás méně. Je jen více rozptýlený, a tím méně viditelný.

Je něco, co spojuje obrovskou rozmanitost jednotlivých hnutí? Mají společného jmenovatele?

Nemůžeme vždy mluvit jenom o hnutí, k nimž lidé více či méně těsně přináležejí. Značná část duchovního života se naopak odehrává mimo jakékoli společenství, zcela privátně, na základě individuální návštěvy nějakých kurzů či seminářů, prostřednictvím různých placených duchovních učitelů a poskytovatelů duchovních služeb, na základě nákupu knih, karet, amuletů, formou duchovní práce na sobě apod. Společný všem novým aktivitám, ať už více či méně organizovaným, je jejich protest proti většinové společnosti a proti církvím, které jsou zavedené a s touto společností v podstatě zadobře. Hlavní výtky proti společnosti míří na materialismus a konzumní životní styl, na nízkou etickou úroveň (např. na podporu soutěživosti a agresivity), na „odlidštěnou“ medicínu, na stravovací návyky (především na jedení masa). A k výtkám vůči církvím, o nichž jsem už hovořil, můžeme přidat ještě třeba neschopnost zprostředkovat živý, aktuální náboženský zážitek.

Psychopati v politike

V posledných rokoch sa čoraz viac v politickej psychológii hovorí, že mnoho psychopatických jedincov nemusí byť umiestnených len v inštitucionalizovaných zariadeniach. Môžu sa stať úspešnými lídrami, ktorí môžu viesť či už firmu, alebo celú krajinu. Predstava strašného zločinca alebo vraha je preto (obyčajne) mimoriadne vzdialená od reality.

Čo znamená psychopatia?

Termín psychopatia označuje skupinu porúch, ktorú psychológovia a psychiatri označujú termínom – porucha osobnosti. Napriek tomu, že rozlišujeme niekoľko typov porúch osobnosti, jestvuje viacero spoločných znakov. Typická je slabá schopnosť nadväzovať úprimné vzťahy s druhými ľuďmi, egocentrizmus, absentujúce pocity viny alebo nízka emočná inteligencia. Zaujímavosťou je, že na povrchu sa ich správanie môže javiť ako priateľské a dokonca až sympatické. Najmä pri prvom kontakte dokáže psychopatický jedinec neraz pôsobiť ako príjemná, až šarmantná osoba. Psychopati vedia byť očarujúci, charizmatickí a v kombinácii s chabým svedomím a empatiou sú schopní aj účinne manipulovať a ovplyvňovať ľudí.

Podľa Americkej psychiatrickej asociácie (1) môžeme rozlíšiť týchto 10 typov porúch osobnosti:

paranoidná porucha osobnosti – správanie a prežívanie sa vyznačuje nedôverou a podozrievavosťou, v rámci ktorej sú motívy druhých ľudí interpretované ako nepriateľské.

antisociálna porucha osobnosti – neschopnosť prispôsobiť sa sociálnym normám s ohľadom na zákony, zákernosť, impulzivita, podráždenosť a agresivita, bezohľadný nezáujem o ostatných.

schizoidná porucha osobnosti – blízke vzťahy prinášajú malú alebo žiadnu radosť. Osoba volí takmer vždy osamelú činnosť. Prejavuje emočný chlad a malý alebo žiadny záujem o sexuálne zážitky.

schizotypná porucha osobnosti – prejavuje sa akútnou nepohodou v blízkych vzťahoch, bizarnými presvedčeniami (paranoidné myšlienky, telepatia) a excentrickým správaním.

hraničná porucha osobnosti – nestabilné medziľudské vzťahy a pocity k nim. Typická je výrazná impulzivita, neprimeraný hnev či nestabilný sebaobraz.

histriónska porucha osobnosti – vyznačuje sa silnou tendenciou byť stredobodom pozornosti, sebadramatizáciou, teatrálnosťou a prehnaným vyjadrovaním emócií.

narcistická porucha osobnosti – pocity vlastnej grandiozity/dôležitosti a vyžadovanie nadmerného obdivu od ostatných. Typické je intenzívne zaoberanie sa predstavami bezhraničného úspechu a moci, využívanie ostatných a nedostatok empatie.

vyhýbavá porucha osobnosti – sociálne stiahnutie sa, pocity nedostatočnosti a precitlivenosti k negatívnemu hodnoteniu.

závislá porucha osobnosti – submisívne a silno závislé správanie vyplývajúce z nadmernej potreby byť objektom starostlivosti. Obťažne dáva najavo nesúhlas, pretože sa obáva straty podpory.

obsedantno-kompulzívna porucha osobnosti – prejavuje sa posadnutosťou poriadkom, perfekcionizmom a potrebou kontrolovať.