Slovo „sekta“ je nadávkou, za níž si každý čtenář představí něco jiného. Dá se z něho ale vyrozumět, že tazateli jde o rozpoznání špatných, nebo dokonce nebezpečných rysů ve společenství. Rozpoznat tyto rysy bezpečně a nezpochybnitelně není možné. Už jenom proto, že i ve zdravém společenství se mohou klidně vyskytnout špatné způsoby jednání, a naopak: jednotlivci se svatou hroší kůží dokáží čerpat i z velmi pochybně fungujících společenství.
Křesťanské společenství a jeho příslušníci zacházejí s věcmi, které se týkají Hospodina. Řečeno biblickým obrazem, zacházejí s „Božím jménem“. A takového společenství se samozřejmě týká III. přikázání: „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.“ Zneužitím je na prvním místě patrně myšleno používání Božího jména v magii a při čarovaní, ale využívat a zneužívat síly toho, co patří k Bohu, můžeme i v daleko obyčejnějších činnos¬tech: pro nás evangelikály je – myslím – důležitých hlavně následující pět oblastí.
(1.) Může to být zneužití naší společné víry v živého, jednajícího Boha. Soukromé zkušenosti, že Pán mi něco řekl, že jsem v modlitbě něco přijal nebo že jsem něco poznal jako Boží vůli, patří do společenství jen jako osobní svědectví. Pokud se něco takového vydává za obecně platný fakt a stane se to argumentem, může to být zneužitím záležitostí Boha pro vlastní účely. Podobné je to samozřejmě s proroctvími, výklady modlitby v jazycích a dalšími svatými záležitostmi, použitými k nesvatému účelu posílení vlastních stanovisek.