Isabelle Nazare-Aga: Nenechte sebou manipulovat

Jsme obklopeni manipulátory? Proč se někdo stane manipulátorem? A jaké jsou charakteristické znaky vztahového manipulátora? Lze určit třicet charakteristických znaků; čtyři z nich vyplývají z ostatních šestadvaceti.


Možná znáte knihu francouzské psycholožky Isabelle Nazare-Agaové „Nenechte sebou manipulovat“, v níž autorka popisuje na základě své terapeutické praxe osobnost manipulátora a návod, jak se mu bránit, jak sebou nenechat manipulovat. Přinášíme vám krátký úryvek z jejího díla, který je zaměřený na to, jaké jsou charakteristické znaky vztahového manipulátora. Autorka jich uvádí celkem třicet.

V jednání jedince, jehož označujeme jako manipulátora, poznáme přinejmenším deset charakteristických znaků z tohoto seznamu:
Navozuje u ostatních pocit viny a dovolává se přitom rodinných vztahů, přátelství, lásky, profesionální zodpovědnosti atd.
Přenáší zodpovědnost na druhé nebo se ze své zodpovědnosti snaží vykroutit.
Nesděluje svoje své žádosti, potřeby, city a názory.
Obvykle odpovídá neurčitě.
Mění své názory, chování a city podle situace nebo osoby, s níž je ve styku.
Své žádosti zakrývá logickými důvody.
Dává druhým najevo, že nesmějí nikdy měnit názor, musí být dokonalí, všechno vědět a reagovat okamžitě na žádosti i otázky.
Zpochybňuje kvality, schopnosti a osobnost druhých, nenápadně druhé kritizuje a soudí, hovoří o nich s despektem.
Nechává své vzkazy vyřizovat jinými lidmi nebo se uchyluje k nepřímému sdělení (místo osobního rozhovoru telefonuje, nechává vzkazy písemně).
Zašívá nešvár, podněcuje podezíravost, rozděluje, aby mohl lépe panovat, a je schopen rozvrátit manželství.
Dokáže ze sebe dělat oběť, aby ho ostatní litovali (přehání závažnost nemoci, stěžuje si na nesnesitelné lidi ve svém okolí, na pracovní přetížení apod.).
Nedbá na žádosti druhých (i když tvrdí pravý opak).
Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb (k jeho oblíbeným pojmům patří lidskost, milosrdenství, rasismus, hodnocení „dobrá“ nebo „špatná“ matka apod.).
Skrytě vyhrožuje nebo zcela otevřeně vydírá.
Neomaleně mění téma uprostřed hovoru.
Vyhýbá se pracovním schůzkám a poradám, utíká z nich.
Zaměřuje se na neznalosti druhých a snaží se vyvolat dojem, že „má navrch“.
Lže.
Hlásá lež, aby se dověděl pravdu, překrucuje a interpretuje výroky druhých.
Je egocentrický.
Závidí třeba i partnerovi nebo vlastním dětem.
Nesnáší kritiku a dokáže popírat zcela zřejmá fakta.
Nedbá na práva, potřeby a přání druhých.
Velmi často žádá, vydává pokyny a nutí druhé jednat na poslední chvíli.
Jeho slovní projev zní logicky a koherentně, avšak jeho postoje, činy nebo způsob života svědčí o pravém opaku.
Užívá lichotek, aby se zalíbil, dává dárečky nebo nečekaně prokazuje drobné úsluhy.
V jeho přítomnosti se lidé cítí nepříjemně a nesvobodně.
Jde za svými cíli velmi důsledně, ale na úkor druhých.
Přiměje nás dělat věci, které bychom pravděpodobně o vlastní vůli nedělali.
Lidé, kteří ho znají, o něm stále hovoří, i když není přítomen.

Príbeh – Katarína Kolčárová – Cesta z ezoteriky

Natrafila som na vašu stránku v čase, keď som sa cítila veľmi zle, hlavne po psychickej stránke.

Vaše články tiež prispeli k tomu, aby som z odbočenej cesty vrátila späť tam kam patrím k Ježišovi.
Pochádzam z priemernej rómskej rodiny Síce som vyrastala bez otca. Dostala som však veľa lásky od svojej rodiny. Boha som spoznala už ako malá. Pamätám si od svojich dvoch, troch rokov takmer všetko. Ako malé dieťa som bola veľmi vnímavá a hlavne veľmi citlivá. V našej rodine sa vždy niečo riešilo. Či už problémy s mamou a medzi starkou, so strýkom, ktorý bol často kriminálne trestaný, alebo problémy s peniazmi.
Moja starká si v živote veľa vytrpela a taktiež aj moja mama. Ja som bola toho svedkom odmalička a som dodnes. Je to veľmi ťažké vidieť trpieť svojich blízkych hoci si za veľkú časť svojich chýb môžu aj sami. No ja som ich nikdy za to neodsudzovala, práve naopak o to viac ich milovala.
Starká vo mne od malička videla nádhernú princeznú, obliekala má do krásnych šiat a ja som v tej ilúzií vlastne celé detstvo prežila. Verila som, že som nádherná, videla som sa taká a tým som si vytvorila vlastne aj svoje vlastné ružové okuliare. Keďže som bola veľmi citlivá, vďaka ružovým okuliarom sa mi žilo oveľa ľahšie a krajšie.

Mé zkušenosti se Silvovou metódou

Osobní svědectví o působení a následcích této metody

(ÚVOD)
Před několika lety jsem následkem dlouhodobého přepínání sil duševních i tělesných, stresu a neúměrné zátěže jak v zaměstnání, tak i v osobním životě, postupně začala trpět poruchami usínání a spánku, což jsem bohužel neřešila snížením zátěže a odpočinkem, nebo nějakou radikální životní změnou, ale ve snaze si podržet stávající rozsah činností, zaměstnání i výkon a ve snaze se vyhnout práškům na spaní, neboť jsem byla před nimi lékařem varována, že vytvářejí návyk a poškozují žaludek, jsem se snažila najít nějakou jinou, alternativní a dle mého mínění přirozenou cestu. BOHUŽEL a souhrou velmi nepříznivých okolností se mi v té době dostala do rukou tehdy již celosvětově rozšířená publikace autorů Josého Silvy a Philipa Mieleho „Silvova metoda ovládání vlastní mysli“ (´´Silva Mind Control´´), jež je stále i v současnosti na knižním trhu nabízena se stejným popisem, stejnou nabídkou, přesněji řečeno – se stejnou manipulativní reklamou, jíž jsem, opakuji BOHUŽEL, jako tehdy ateistka, svým způsobem uvěřila, nekriticky ji přijala a začala doporučené techniky používat a praktikovat. Pro vysvětlení své odsuzující kritiky a naprosté zamítnutí této pseudovědecké metody, jak bude následovat níže v textu v bodech 4 a 5, uvádím nyní zkrácený a nekomentovaný popis metody, jenž je pro čtenáře a případné zájemce velmi dobře a lákavě marketingově formulovaný, a anotaci této knihy, jak byla a je prezentována čtenářům (zdroj z internetu ze 17.1.2018 se vztahuje ke 2. vydání publikace z r. 2003 – PRAGMA, přejímá však informace z 1.vydání u nás r. 1993.)

Ničivá sila okultizmu

Ako rozpoznávať taktiku zlého ducha

Jeho prvoradou úlohou je oklamať nás a ukradnúť nám dar spásy, ktorý nám Kristus vydobyl na kríži. O kom hovoríme?

Jeho prvoradou úlohou je oklamať nás a ukradnúť nám dar spásy, ktorý nám Kristus vydobyl na kríži. O kom hovoríme? O diablovi, kniežati temnôt. Na rafinovanosti a presvedčivosti svojich lží nešetrí. Skutkami napodobňuje Boha a Jeho anjelov s jediným cieľom – odvrátiť náš pohľad od Ježiša Krista.

Naozaj sa diabol ukrýva v poverách a poverčivosti? Maskuje sa v slovách veštíc, v skutkoch odrábačov či ľudových liečiteľov? Ako je potom možné, že ich pomoc je neraz účinná, ba dokonca sprevádzaná zázrakmi?
Aj Božie slovo hovorí, že mágia funguje, no na druhej strane zdôrazňuje, že jej skutky sú skutkami pekla a temnoty, nie neba a svetla. Je správne bojovať peklom proti peklu?
Košický exorcista Imrich Degro v publikácii Ničivá sila okultizmu odpovedá na tieto a mnohé ďalšie otázky. Jasne a zreteľne odhaľuje skutky diabla a vynáša ich na povrch, aby v Kristovom svetle stratili moc. Učí nás, ako rozpoznávať taktiku diabla a ako sa pred ním brániť. Zároveň pripomína, že nie diabol má byť tým, na ktorého máme byť zameraní. Náš pohľad má neustále smerovať k jedinému víťazovi – Ježišovi Kristovi, v ktorom máme víťazstvo aj my.

Možno zakúpiť v: http://www.zachej.sk/produkt/24739/niciva-sila-okultizmu/

Křesťanství a okultismus

Kněz Jacques Verlinde (nar. 1947), zakladatel společenství „Rodina sv. Josefa“, prožil hlubokou zkušenost se světem okultismu a jeho praktikami.

Zažil však také ještě mnohem hlubší uzdravující a osvobozující zkušenost s Ježíšem Kristem, o čemž vydává svědectví v následujícím textu, který jsme doplnili o malý slovník pojmů a krátký dodatek.

Nebezpečí okultismu

P. Jacques Verlinde jako velmi nadaný maturoval již v 15 letech, promoval ve 24, pracoval jako nukleární chemik. Když mu v roce 1968 překřížila cestu Maharishi Mahesh jóga, jeho život se od základu změnil.

Šel za svým guru nejdříve do Španělska, pak do Indie. V letech 1971-1974 dychtivě nasával jako houba učení velkých hinduistických mistrů, praktikoval jógu a jiné techniky, které slibují vstup do božství až k dokonalosti, trávil celé měsíce v me­ditaci téměř bez jídla a bez spánku. Prožil samadhi – úplné sjednocení sám se sebou – jako fascinaci, nikoliv však jako obšťastnění. Za tím vším cítil „nesmírnou prázdnotu. Nic. Zmizí v tom i vlastní já“, jak dnes dosvědčuje. V této osamocenosti se ozval hlas: „Jak dlouho mě ještě necháš čekat, mé dítě?“ Po­znal Kristův hlas a vrátil se do Bruselu. Od té doby se pokouší o nový život. Denní mše svatá, modlitby, ale stále ještě kyvadélko a jiné paranormální praktiky. Cítí se jako míč v rukou okultních sil, a to navzdory křesťanské náboženské praxi.

Ještě jednou se obrátí k Bohu, tentokrát radikálně. Ode­vzdává Bohu všechny paranormální schopnosti, a konečně je svobodný. Jeho postupné uzdravování však trvá léta. R. 1983 přijímá kněžské svěcení. Následuje život v tichu a v modlitbě, ale také s četnými svědectvími. V roce 1990 se k němu připo­juje skupina studentů. Zakládají společenství Rodina sv. Jo­sefa. Protože tak prožil, co znamená okultismus, nešetří ná­mahou, aby varoval před koketováním s různými nabídkami New Age. P. Jacques Verlinde píše:

„Není pochyb: z takových zkušeností vyjde člověk jako psychická troska. Nemyslete si, že se můj dnešní stav ustálil měsíc po skončení s esoterickými zkušenostmi. Denně potkávám bezpočet hluboce zra­něných mladých lidí. Musí pod­stoupit dlouhou cestu uzdravo­vání a osvobozování. Jen tak je možno je postupně vytrhnout z jejich závislostí. Kdo se vydá malými kroky na tuto cestu, začne tak trochu s jógou, tro­chu se spiritismem a pohrává si s okultismem, nechá se tro­chu zasvětit do esoteriky, kon­zumuje do sebe po kapkách jed.