Poruchy osobnosti

KLASIFIKACE PORUCH OSOBNOSTI
Klasifikace poruch osobnosti patří k nejobtížnějším a nejkontroverznějším kapitolám psychiatrické klasifikace. Někteří psychiatři (především psychodynamicky orientovaní) neradi používají třídění osobností do skupin podle „kategoriální klasifikace“, při níž jednotlivé definované poruchy reprezentují kvalitativně odlišné klinické syndromy. Naproti tomu stojí „klasifikace dimenzionální“ vycházející z předpokladu, že porucha osobnosti je soubor vzájemně se doplňujících a ovlivňujících problémů v chování, emocích a psychických funkcích, které nabývají extrémní rozměry ve smyslu frekvence, doby trvání, intenzity.
Klasifikace MKN-10 je klasifikací fenomenologickou, kategoriální, vycházející především z popisu dlouhotrvajících rysů osobnosti (Smolík, 1996, str. 353-4).

Obecná kritéria MKN-10 pro F60 Specifická porucha osobnosti

Pro diagnostiku specifické poruchy osobnosti se užívá hodnocení podle následujících kritérií:
G1. Je průkazné, že charakteristická a trvalá vnitřní struktura a projevy chování jedince jsou jako celek zřetelně odchylné od očekávaného přijatelného průměru chování dané společnosti. Tato odchylka se musí projevovat ve více než jedné z následujících oblastí:
(1) poznávání
(2) emotivita
(3) ovládání svých impulzů a uspokojování potřeb
(4) způsob chování k ostatním a zvládání interpersonálních situací.
G2. Odchylka se musí projevovat jako výrazně nepřizpůsobivé, maladaptivní nebo jiným způsobem dysfunkční chování (v rámci širšího okruhu osobních a sociálních situací)
G3. Způsob chování podle G2 je příčinou obtíží nebo má nepříznivý dopad na sociální okolí.
G4. Odchylka je stálá a dlouhotrvající, začala ve věku pozdního dětství nebo adolescence.
G5. Odchylku nelze vysvětlit jako projev nebo důsledek jiné duševní poruchy dospělého věku (současně se mohou vyskytovat epizodické nebo chronické stavy z oddílů F00-F59 nebo F70-F79).
G6. Odchylka není důsledkem organického onemocnění, úrazu ani dysfunkcí mozku (Smolík, 1996, str. 356).

Comments are closed.