• Tematické bloky

Poruchy osobnosti

F60.7 Závislá porucha osobnosti
Definice
Trvalé, pasivní spoléhání jedince na jiné osoby, které za něho mají činit rozhodnutí, velký strach z odmítnutí, pocity bezmoci a neschopnosti, pasivní souhlas s přáním jiných osob. Submisivnost a bázlivost (Smolík, 1996, str. 376).
Diagnostika
A. Musí být splněna obecná kritéria pro poruchu osobnosti F60 (viz výše).
B. Musí být splněny nejméně 4 z následujících příznaků:
vybízení jiných lidí nebo dovolování jim, aby za jedince přebírali odpovědnost za důležitá životní rozhodnutí
podřizování vlastních potřeb jiným osobám, na nichž je jedinec závislý a přílišné vyhovování jejich přáním
neochota vznášet i rozumné požadavky na osoby, na nichž je jedinec závislý
pocity, že není ve své kůži, neboť trpí obavami, že nebude schopen postarat se sám o sebe
stálé obavy, že bude opuštěn osobou, ke které má těsný vztah a že se bude muset starat sám o sebe
omezená schopnost dělat běžná rozhodnutí, aniž by se poradili nebo si je nechali schválit (Smolík, 1996, str. 376).
Epidemiologie
Závislá porucha osobnosti se vyskytuje běžněji u žen než u mužů a obvykleji u mladších dětí v rodinách s více dětmi. Je poměrně častá. Predispoziční faktory mohou být především chronické tělesné onemocnění nebo separační úzkostná porucha (Smolík, 1996, str. 377).
Etiologie a patogeneze
Pro poruchu může existovat určitá genetická predispozice. Z psychodynamických mechanismů jsou zvažovány poruchy orálního stádia psychosexuálního vývoje s odmítavým přístupem matky, případně nevědomá obrana proti agresivním přáním (Smolík, 1996, str. 377).
Průběh a prognóza
Jsou různé, často s depresivními komplikacemi. Při vhodné léčbě je prognóza dobrá. Častá je intenzivní obava, že budou opuštěni, pociťují také značné obavy, jsou-li nuceni být delší dobu sami. Mezi přidružené rysy patří taktéž vnímání sebe sama jako bezmocného, nekompetentního, bez životní síly.(Smolík, 1996, str. 377).
Diferenciální diagnostika
Porucha nálady; panická porucha; agorafobie; následek tělesného postižení
Závislá porucha osobnosti má časný začátek, chronický průběh a projevy chování, které nebývají u uvedených poruch. Může se vyskytovat souběžně.
Hraniční porucha osobnosti
Více sebedestrukce, manipulace s okolím, suicidální a sebepoškozující pokusy. Chybí submise a vyhledávání podpory.
Úzkostná (vyhýbavá) porucha osobnosti
Pocit nedostatečnosti a obava z kritiky je řešena vyhýbáním se kontaktům, nikoliv vyhledáváním silných vazeb a opory.
Změna osobnosti při tělesném postižení, které postihují centrální nervový systém, při tělesné vadě a ve spojitosti s chronickým užíváním psychoaktivních látek
Histriónská porucha osobnosti
Může předstírat slabost a podřízenost.
Agorafobie; strach z opuštění „bezpečného“ prostoru domova může imponovat na první pohled jako závislost (Smolík, 1996, str. 377).


Léčba
Psychoterapie bývá orientována na získání vhledu do podstaty poruchy. Účinná bývá psychoterapie, také KBT, rodinná terapie a skupinová psychoterapie. K relativnímu bezpečí vede i zapojení se do církevních, politických nebo jiných spolků, které podporují pocit skupinového bezpečí (Smolík, 1996, str. 377-8).

Comments are closed.

  • Preložiť – Translate