• Tematické bloky

Poruchy osobnosti

F63 Návykové a impulsivní poruchy
F63.0 Patologické hráčství
Definice Časté a opakované epizody hráčství, které dominují v životě jedince a vedou k poškození sociálních, pracovních, materiálních a rodinných hodnot a k zadlužení (Smolík, 1996, str. 388).
Diagnostika dle MKN A. V období nejméně 1 roku se vyskytnou 2 nebo více epizod hráčství. B. Tyto epizody neznamenají pro jedince žádný zisk, ale pokračují navzdory osobní nepohodě a narušování fungování v denním životě. C. Jedinec popisuje obtížně kontrolovatelné impulzivní puzení k hraní a sděluje, že není schopen zastavit hráčství svojí vůlí. D. Zaujetí myšlenkami na hru nebo představami o okolnostech spojených s touto činností (Smolík, 1996, str. 388).
Epidemiologie Větší riziko výskytu u mužů a žen, jejichž rodiče trpí touto poruchou. Porucha je častější u mužů, celkově cca 2-3% populace (Smolík, 1996, str. 389).
Etiologie a patogeneze Jako u jiných impulzivních poruch se předpokládá nevyřešený nevědomý vnitřní konflikt (Smolík, 1996, str. 389-90).
Průběh a prognóza Porucha se začne objevovat obvykle ve věku adolescence nebo rané dospělosti, často v souvislosti se stresem. Se zvětšujícími se finančními ztrátami a postupnou degradací osobnosti má progresivní ráz (Smolík, 1996, str. 390).
Diferenciální diagnostika Sociální hráčství Hrají obvykle s přáteli při návštěvách nebo ve společenských hernách, přestanou hrát v okamžiku, kdy utratí své peníze. Patologický hráč odchází od rodiny a přátel, hraje „tajně“ a hrají bez ohledu na to, jestli vyhrávají nebo prohrávají. Ke kriminálním činům se uchylují především proto, aby poplatili dluhy nebo peníze použili na další hru. Jsou popisovány taktéž i různé tělesné příznaky (třes, návaly horka, neklid), které odezní v průběhu hry. Manická epizoda; Schizofrenie; Disociální porucha osobnosti; Temporální epilepsie; Organická duševní porucha; Např. stav po úrazu hlavy, nádor mozku, degenerativní onemocnění, endokrinní poruchy. Duševní poruchy vyvolané psychoaktivní látkou; (Smolík, 1996, str. 390).
Léčba Léčba bývá většinou zahajována až v okamžiku, kdy postižený sám definuje svoje chování jako problémové. Cílem je úplná abstinence od hráčství. Indikována je individuální psychoterapie orientovaná na získání vhledu do podstaty poruchy, využívají se i terapie skupinové. Je třeba léčit případné doprovodné poruchy (deprese, mánie, abúzus psychoaktivních látek, sexuální dysfunkce apod.); (Smolík, 1996, str. 391).

F63.1 Patologické zakládání požárů (pyromanie)

Definice Opakované zakládání nebo pokusy o zakládání požárů soukromých nebo jiných objektů bez zřetelného motivu a trvalé zaujetí předměty, které se vztahují k požáru a hoření. Chování je často spojeno s pocity vzrůstajícího napětí před činem a intenzivního vzrušení bezprostředně po něm (Smolík, 1996, str. 391).
Diagnostika 2 nebo více založených požárů bez zřetelného motivu. Jedinec popisuje naléhavé puzení k založení požáru s pocitem napětím před činem a uvolnění po něm. Zájem jedince je zcela upoután myšlenkami nebo představami, které se soustřeďují na založení požáru (Smolík, 1996, str. 391).
Epidemiologie Vzácná porucha, častější u mužů, někdy související s anamnézou enurézy, hyperkineze nebo poruch učení (Smolík, 1996, str. 389).
Etiologie a patogeneze Také u pyromanie se předpokládá hlubší psychologický konflikt. Porucha bývá některými autory spojována s tzv. uretrálním erotismem. (Smolík, 1996, str. 392).
Průběh a prognóza Většina dospělých pyromanů má v anamnéze zakládání požárů již v dětství, případně pak falešná hlášení požáru a sledování hasičů. Bývá u nich snížení inteligence a špatná kontrola impulzů. Jsou si vědomi toho, že jejich chování je destruktivní a potencionálně život ohrožující, ale nedokážou odolat impulzu. (Smolík, 1996, str. 392).
Diferenciální diagnostika Žhářství ze zištných důvodů, msty nebo jiných podobných důvodů; Jiná duševní porucha; Porucha osobnosti (zejména Disociální porucha osobnosti); Poruchy jednání u mladistvých; Organická duševní porucha; Založení požáru pod vlivem psychoaktivní látky;(Smolík, 1996, str. 392-3). Léčba U dospělých bývá indikována individuální psychoterapie (Smolík, 1996, str. 393).

F63.2 Patologické kradení (kleptomanie)

Definice Opakovaná neschopnost odolat impulzům k ukradení věcí, které postižený nepotřebuje k osobnímu použití nebo k obohacení. Ukradené věci bývají naopak odkládány, odhazovány nebo ničeny. Chování je obvykle spojeno se vzrůstajícím napětím před činem a s pocitem uspokojení při činu a po něm (Smolík, 1996, str. 393).
Diagnostika 2 nebo více krádeží, při nichž jedinec krade bez jakéhokoliv zřetelného motivu osobního zisku nebo pro zisk jiné osoby. Jedinec popisuje intenzivní puzení ke krádeži s pocitem napětí před činem a s pocitem uspokojení po činu (Smolík, 1996, str. 393).
Epidemiologie Je velmi vzácná, častěji u žen (Smolík, 1996, str. 393).
Etiologie a patogeneze Dnešní autoři se přiklánějí k psychologickým příčinám, např. odmítnutí okolím, citová deprivace v dětství atd. Psychodynamické teorie spojují poruch s různými sexuálními ekvivalenty. Nověji je porucha spojována s mentální anorexií a bulimií (Smolík, 1996, str. 394).
Průběh a prognóza Chronická porucha s měnlivou intenzitou. Mezi jednotlivými epizodami může mít jedinec pocity viny. Jedinec krade sám (Smolík, 1996, str. 394).
Diferenciální diagnostika Běžné kradení; Organická duševní porucha; Depresivní porucha;(Smolík, 1996, str. 394).
Léčba U dospělých bývá indikována individuální psychoterapie, také behaviorální terapie s averzivním podmiňováním a uvolňováním patologického napětí (Smolík, 1996, str. 393).

F63.3 Trichotilománie

Definice Porucha charakterizována zřetelným úbytkem vlasů, způsobeným impulzivním vyškubáváním, které není zaviněno bludy nebo halucinacemi. Škubání vlasů obvykle předchází vzrůstající napětí a při činu a po něm se dostavují pocity uspokojení (Smolík, 1996, str. 394).
Diagnostika Zřetelný úbytek vlasů je způsoben trvalou a opakovanou neschopností odolat impulzům k vytrhávání vlasů. Jedinec popisuje intenzivní puzení k vyškubávání vlasů s pocitem napětí před činem a s pocitem uspokojení po činu. Nepředchází zánět pokožky a škubání vlasů není odpověď na blud nebo halucinaci (Smolík, 1996, str. 395).
Epidemiologie Je vzácná, častěji u žen, v poměru od 2,5:1 až po 5:1 (Smolík, 1996, str. 395).
Průběh a prognóza Porucha obvykle trvá celý život, se začátkem v dětství mezi 4-10 lety, někdy i v adolescenci (Smolík, 1996, str. 395). Diferenciální diagnostika Jiná duševní porucha; Kožní onemocnění; Stereotypní motorická porucha s vytrháváním vlasů;(Smolík, 1996, str. 395).
Léčba Nejúspěšnější behaviorální terapie doplněná rodinou terapií, popisovány jsou i úspěchy s hypnózou a některými farmaky, zejména antidepresiva (Smolík, 1996, str. 395).

F63.8 Jiné návykové a impulzivní poruchy Do této kategorie patří jiné poruchy, při nichž jedinec opakovaně selhává ve snaze odolat impulzům k určitému typu chování, kterému předchází prodromální období napětí a pocit uvolnění v době po činu (Smolík, 1996, str. 396). Dle diagnostických kritérií je sem řazena Intermitentní explosivní porucha, s podobným klinickým obrazem jako Impulzivní typ emočně nestabilní poruchy osobnosti (F60.30).

Comments are closed.

  • Preložiť – Translate