Poruchy osobnosti

F60.4 Histriónská porucha osobnosti
Definice
Mělká a labilní emotivita, dramatizace, teatrálnost, nadměrné vyjadřování emocí, sugestibilita, koketérie, egocentričnost, neustálá touha po ocenění, vzrušení a pozornosti (Smolík, 1996, str. 368)
Diagnostika
A. Musí být splněna obecná kritéria pro poruchu osobnosti F60 (viz výše).
B. Musí být splněny nejméně 4 z následujících příznaků:
sebedramatizace, teatrálnost, přehnané emoční projevy
sugestibilita snadno ovlivnitelná jinými lidmi nebo okolnostmi
mělká a labilní emotivita
neustálé vyhledávání vzrušení a činností, při kterých je jedinec středem pozornosti
nepřiměřené koketérie ve vzhledu a chování
nadměrná pozornost věnovaná vlastní fyzické přitažlivosti (Smolík, 1996, str. 368-9).
Epidemiologie
Porucha je častější u žen než u mužů. U mužů bývá diagnostika podhodnocována. Byl prokázán familiární výskyt. Odhady prevalence se nachází v širokém pásmu od 6% po 45% (Smolík, 1996, str. 369), mnohé z těchto pásem však nelze již považovat za validní (Vágnerová, 2008, str. 514).
Etiologie a patogeneze
Nejčastěji se zvažují psychologické příčiny poruchy, u přizpůsobivých pacientů se nacházejí oidipovské problémy. Nezralejší, hůře fungující orální (závislí) pacienti mívají často v anamnéze odmítání a separaci v raném dětství (Smolík, 1996, str. 369).
Průběh a prognóza
Průběh i prognóza jsou různé. Často může dojít ke komplikacím typu somatizačních poruch, konverzních poruch, disociačních, sexuálních poruch nebo poruch nálad. Pacienti často trpí reaktivní dysforií způsobenou ztrátami nebo odmítáním, trpí ale i obtížemi s přímočarým, analytickým myšlením. Mohou být však tvořiví, s velkou představivostí. Často jednají spíše instinktivně než na základě logického rozhodnutí (Smolík, 1996, str. 369).
Diferenciální diagnostika
Hraniční porucha osobnosti
Zřetelnější jsou pocity zoufalství, častější suicidální a sebepoškozující tendence. Může se vyskytovat souběžně.
Somatizační porucha
Dominují tělesné obtíže.
Disociační (konverzní) porucha osobnosti
Jsou zřetelné tělesné deficitní projevy.
Závislá porucha osobnosti
Chybí bouřlivá emotivita (Smolík, 1996, str. 369).
Léčba
Obvykle individuální psychoterapie, orientovaná na získání vhledu, nebo psychoterapie podpůrná. Někdy je vhodná psychoanalýza. Někdy působí dobře farmaka, zejména antidepresiva nebo anxiolytika. Je dobré myslet na možnou souběžnost histriónské poruchy osobnosti a deprese, při depresi se histriónské příznaky zvýrazní (Smolík, 1996, str. 369- 70).