Ježíš ma priviedol k plností viery – z okultizmu a ezoteriky

Martina Schmilewski zo severonemeckého Hamburgu nám podala svoje osobné dojímavé svedectvo o tom, ako sa ona ako mladá katolícka matka rodiny dostala k ezoterike a bez toho, aby si toho bola vedomá, sa dôverčivo vydala démonickým silám. Dnes plná vďačnosti dosvedčuje, ako ju moc Ježišovej milosrdnej lásky vyslobodila zo zovretia okultných sietí, a tým prehĺbila jej vieru natoľko, že sa dokonca obrátili aj jej dvaja synovia. Syn Jan dnes študuje v Ríme, pretože sa chce stať kňazom a misionárom v Rodine Panny Márie.


Všetko začalo v roku 1991. So svojím manželom a s našimi dvoma synmi som viedla úplne formálny a nenápadný rodinný život. Každodenné povinnosti matky si vyžadovali všetok môj čas. Keďže manžel je evanjelik, stále viac som začala zanedbávať svoju katolícku vieru a jej praktizovanie. Už som nechodila na svätú omšu a modlila som sa stále menej. No práve vtedy som si dala vážne predsavzatie, že neskôr, keď na to budem mať viac času, sa opäť začnem viac starať o svoj život viery.
V tejto situácii sme – ja a náš dvojročný syn Tim ochoreli na neurodermatitídu. Kedže sme sa nechceli podrobiť zdĺhavej liečbe kortikoidmi s mnohými vedľajšími účinkami, na odporúčanie istej známej som išla k liečiteľke. Tá údajne božskou silou, pretekajúcou jej rukami, dosahovala v liečbe veľké úspechy. Úspechy sa nakoniec dostavili aj u nás dvoch. Táto veľmi sympatická žena viedla so mnou dlhé rozhovory o príčinách chorôb a utrpenia a o svetonázore z pohľadu ezoteriky. Ja som sa s ňou ochotne pustila do debaty, pretože tieto témy ma už od mladosti veľmi zaujímali. Bola som fascinovaná zázračným vyliečením našej neurodermatitídy, a pretože som dostatočne nepoznala Sväté písmo, teória o karme, ktorú mi liečitelka objasňovala, sa mi zdala byť úplne jasná a pochopiteľná. Prišla som do kontaktu s liečiteľstvom Ďalekého východu, s jeho učením o energiách, vlnení a blokovaniach energie, ktoré sú príčinami chorôb. Od liečiteľky som po prvýkrát počula, že chronické choroby a rany osudu môžu byť následkom nesprávneho počínania v predchádzajúcich životoch, ako to vysvetľuje učenie o reinkarnácii.
I keď som tieto nové názory najskôr odmietala, časom sa stále viac a viac uvoľňovali moje vnútorné zábrany. Bez problémov som kombinovala učenie Katolíckej cirkvi myšlienkovým bohatstvom Ďalekého východu. Ezoterickým liečením som sa nepozorovane stávala slepou v rozoznávaní pravdy. Zrazu mi bolo nápadné, že veľmi veľa našich dobrých priateľov, ktorých som si vážila, medzi nimi aj katolícki a evanjelickí kresťania sa zaoberali rôznymi ezoterickými praktikami a takzvanou alternatívnou medicínou. To ma, samozrejme, povzbudilo, aby som tomu všetkému naozaj uverila.
Posilnená viditeľnými úspechmi liečenia som chcela lepšie spoznať ezoterické učenie a účinky ich metód liečenia. Preto som čítala veľa kníh s touto tematikou a zúčastňovala som sa na podujatiach osôb obdarených schopnosťami média. Všetko ma fascinovalo. Verila som ezoterickým snahám vysvetľovať choroby narušenou rovnováhou energie, blokádami, karmou a učením o prevteľovaní. A tak som si myslela, že v teórii o karme z Ďalekého východu som konečne našla uspokojujúcu odpoveď na otázku príčiny a zmyslu utrpenia. Keďže ezoterická literatúra používa veľmi veľa pojmov z kresťanstva, nespoznala som, že je to bludné učenie. No v skutočnosti som sa myšlienkovo stále viac vzďaľovala od viery v Ježiša Krista. Ezoterika učí, že človek to božské nosí absolútne v sebe, to znamená, že človek je sám bohom a že na základe vlastnej snahy dospeje k dokonalosti. To však neznamená nič iné ako sebavykúpenie. Stvorenie je nezávislé od Stvoriteľa. Človek už nepotrebuje Vykupiteľa ani odpustenie, žiadnu milosť a ani osobnú modlitbu. Na miesto nášho Trojjediného Boha, ku ktorému môže mať každé Božie dieťa osobný a láskyplný vzťah, kladie ezoterika neosobný, kozmický obraz boha, ktorý je nazývaný aj ako „kozmická“ alebo „univerzálna“ sila života. Tvrdí, že z nekonečnosti vesmíru prúdi univerzálna energia života, ktorá všetko preniká, všetko udržuje pri živote a s ktorou musí byť človek v zhode, aby bol zdravý a šťastný. To môžeme dosiahnuť pomocou ezoterických liečiteľských metód a techník, pomocou jogy a meditácie podľa filozofií ďalekého východu. Toto „zjednotenie sa“ s vesmírom sa považuje v ezoterike za najvyšší životný cieľ. Na dosiahnutie tohto cieľa potrebuje človek spravidla veľa životov.
 

Byliny, čaje, aromaterapie

Dobrý den,
zajímalo by mě, jaký má církev názor na používání vonných olejů, aromalamp, vonných tyčinek a používání sušených bylin – ať už v podobě bylinných čajů a směsí s někdy podivnými názvy jako např. čaj „pro štěstí“, „depresi“, „spokojený život“ nebo používání sušených bylin v polštáři jako pomoc při nespavosti. Nevím co si o tom všem myslet….

Kam směřujeme své naděje?
Je třeba řídit se podle křesťanských principů. Nejprve k aromaterapii. Je normální, že máme rádi různé vůně, vždyť snad každý občas více či méně použije nějakou voňavku atd. Takže vůně není problém – je to obyčejná chemie a tu popřít nemůžeme.
Problém je ale v tom, že některé tyto praktiky jsou spojené s jinými náboženstvími a ti, kdo je distribuují, jsou často vázání na léčitelství či praxi východních náboženství. Produkty pak mohou být zaříkané. Často je jim přisuzována léčivá moc a nikdo neví proč. Vonné tyčinky bych nikdy nepoužil pro jejich aplikaci jako projev úcty božstvům ve východních náboženstvích. Podivné aromatické léčebné prostředky (bez empirického podkladu proč to funguje – zkušenost mi nestačí) též ne. Takže musíte sledovat, aby to, co užíváte, nemělo jiný náboženský podtext. Pokud ho má, tak se tomu vyhněte.

Bylinky a jejich vůně je osvědčený prostředek našich dědů a babiček, totéž různé čaje, každý si je sbíral. Problém je, když v to vkládáme nepatřičné naděje anebo když jsou tyto věci podrobeny nějakému zaříkávání či spojené s okultní diagnostikou jako je kyvadlo či něco dalšího.

A pak je tu druhý moment a to je reklama a snaha „šikovného člověka“ prodat vše i placebo efekt. To je další rozměr. I když však něco koupíte v čajovně, vůbec to neznamená, že je to duchovně „košer“, vždyť jde o kšeft a jestli mi přinese větší zisk to, že podniknu nějaké zaříkání nad čajem, tak to bohužel leckterý obchodník udělá, protože nechápe, že dělá něco špatného – nemá duchovní rozlišení. S velkou pravděpodobností se dá předpokládat, že čaje s takovými názvy jsou jen marketingový tah a pokud fungují, tak na bázi placeba či opravdu chemií těch bylin. To, co je ale vážným nebezpečím, že se do těchto věcí vkládají nepatřičné naděje, které pak člověka činí na těch věcech závislým.

V takovém případě by se to celé stávalo pověrou a podvodem, v němž člověk žije. Člověk nedává pak prostor pro Ducha Svatého tím, že je obsazen tou pověrou. Takže hledejte základ potíží (a to i se spánkem) a to nejdřív na rovině fyzické, pak na rovině psychické a pak na rovině duchovní.
Zdroj:
https://www.vira.cz/texty/otazky-a-odpovedi/byliny-caje-aromaterapie

Účel nesvětí prostředky – rozhovor o léčitelství

Jak odlišit léčitelství od daru uzdravování? Mnoho svědků víry mělo přece léčitelské schopnosti.

Rozhovor s P. Vojtěchem Kodetem O.Carm. pro Katolický týdeník 12/2015.

Častokrát se léčitelem nazýval člověk, který rozuměl bylinám a věděl, co na co používat a co nepoužívat – například. sv. Hildegarda, jejíž osobou se dnes rádi zaštiťují esoterici. Mnozí léčitelé však nejsou jen bylinkáři, ale šarlatáni, kteří současně s doporučením bylin diagnostikují postižení pacienta pomocí kyvadélka, pružiny nebo jasnovideckých schopností, působí na pacienty předáváním energie a následně tyto tzv. kladné energie vkládají do bylin a vlastně je tím očarovávají. To jsou ovšem metody okultní, jimiž může být spoután i ten, kdo od takového léčitele přijímá pomoc v dobré víře, že jde o dar Boží. Pomoc těchto léčitelů je pak draze zaplacena. Často dojde jejich působením pouze k odstranění symptomů nemoci, nikoliv k vyléčení, ale hlavně se lidé skrze tyto metody otevřou světu démonů, kteří si časem vyberou svou daň. Účel nesvětí prostředky a křesťan by měl dobře rozlišovat, z jakého zdroje léčivá síla pochází a kdo na něho vkládá ruce. Něco jiného je dar uzdravování, který je jedním z charismat Ducha svatého. Tím působí Bůh uzdravení skrze modlitbu.

Jak tyto „správné“ léčitele odlišit od těch, kteří využívají jiné síly?
Kdo má dar uzdravování od Boha, tak se nad nemocným modlí ve jménu Ježíše Krista za uzdravení, jak čteme v Písmu, a nečaruje nad ním, neposílá mu nějaké energie, ani se nedoptává nějakým kyvadélkem nebo jiným prostředkem na to, co pacientovi je a co má dělat. Takovému člověku ale neříkáme léčitel, nýbrž je to ten, kdo se modlí za uzdravení. A kdo je „jen“ bylinkář, také neléčí, ale doporučuje přírodní léčebné prostředky.

Okultismus a léčitelství

Všichni v sobě neseme podobu živého Boha, jsme stvořeni jako Jemu podobní, plní lásky a s Jeho pomocí jsme schopní velikého dobra – a právě tuto skutečnost v nás Boží nepřítel z hloubi duše nenávidí.

Skrze otevření se duchovním silám, které nejsou Boží, se člověk velmi snadno a mnohdy zcela dobrovolně může „namočit“ do něčeho, co je na hony vzdáleno Božímu světu a co mu může nesmírně zkomplikovat život.
Boží nepřítel vždy lidem nabízel a stále nabízí cestu rychlého štěstí, úspěchu a bohatství, to, že věci, které mají z hlediska Božího řádu dozrávat, on dá rychle a hned. Ale to není cesta k pravé svobodě, ke které nás Bůh stvořil..
Co tedy opravdu v životě nedělat? Co nestojí za to, abychom si tím život třeba i nadlouho zkomplikovali? Jaké jsou následky toho, když se člověk otevře věcem, které nemají s Bohem nic společného? A jak z toho ven, když už se něco špatného stalo?


Záznam přednášky z října 2015 je ke stažení zde.
http://karmel.d1net.cz/data/prednasky/Okultismus_lecitelstvi_Brno2015.mp3

Diabol pracuje ako úžernícka nebankovka, požičia rád, aby časom získal všetko

Rozhovor s generálnym vikárom Trnavskej arcidiecézy a riaditeľom ABÚ Petrom Šimkom o nástrahách a omyloch týkajúcich sa 1. prikázania Ja som Pán Boh tvoj, nebudeš mať iných bohov okrem mňa, aby si sa im klaňal 

V rozhovore sa dozviete:
– čo je modla a akým spôsobom človeka zotročuje,
– či sú veštci len zruční manipulátori alebo skutočne spolupracujú so zlými duchmi,
– čo si človek spôsobuje poverami, magickými, okultnými a ezoterickými činnosťami a predmetmi,
– ako sa magický rituál odrazí v živote človeka, ktorý si zaň zaplatí, aby tak zlikvidoval konkurenciu,
– aký je rozdiel medzi čiernou a bielou mágiou.

Prvé prikázanie Desatora zásadne ovplyvňuje ďalších deväť. Ako možno najlepšie pochopiť toto prepojenie?

Božie prikázania vytvárajú pyramídu zloženú z desiatich poschodí, pričom prvé prikázanie je podstava. Ak naruším podstavu, tak sa mi zosype alebo oslabí stavba ostatných deviatich poschodí. Takýmto spôsobom sú aj prikázania vzájomne prepojené.

Desať Božích prikázaní je vlastne jedno prikázanie rozdelené do desiatich kapitol: „Ja som Pán, Boh tvoj.“ To, že Pán je mojím Bohom, sa prejavuje dodržiavaním všetkých desiatich prikázaní. Prvé prikázanie sa teda začína až od slov „nebudeš mať iných bohov okrem mňa“.

Proti prvému prikázaniu sa prehrešujeme oveľa častejšie, než by sme si mohli myslieť. Ktoré hriechy sem spadajú?

Je pravdou, že proti prvému prikázaniu sa prehrešujeme najčastejšie. Už prví rodičia si chceli vytvoriť svoj svet a svoje pravidlá nezávislé od Boha podľa vzoru pokušiteľa. Neverili Bohu, že im chce dobre. Ak neveríme pravému Bohu, začneme si vytvárať svojho boha či bohov.

Hriechy proti prvému prikázaniu vyjadrujú tento stav človeka. Boh už nie je na prvom mieste. Človek zanedbáva modlitbu, je lenivý do vzťahu s Bohom alebo má odpor voči nemu. Modlitba sa stáva bezduchým recitovaním či monológom. Osobitnými hriechmi v týchto súvislostiach sú čierna a biela mágia, poverčivosť, nosenie amuletov, veštenie a podobne.

Čo všetko môže byť pre človeka bohom, teda modlou?

Všetko to, čo má vo svojom živote na prvom mieste. To, na čo najviac myslí, o čom sníva, čomu venujeme energiu. Tomu bohu slúži a sa klania.

Modlami či bohmi sú aj závislosti od alkoholu, drog, sexu, porna, hier, závislosť od kariéry, popularity, moci, slávy či peňazí, nakupovania, spôsobu obliekania, peňazí. Môže to byť aj závislosť od toho, kto si čo o mne myslí, alebo aj nenávisť alebo zranenie, okolo ktorého sa stále točíme.