Prekliate predmety v našich domoch

Svedectvo kňaza

Nebudeš mať iných bohov okrem mňa,
aby si sa im klaňal

… ALEBO PREKLIATE PREDMETY V NAŠICH DOMOCH
 
Len nedávno som svätil dom. Toto svätenie predchádzalo stretnutie s domácimi, ktorí prišli s prosbou o pomoc, radu, keďže sa v ich živote začali kopiť problémy, ktoré do toho času nepoznali – rôzne zdravotné problémy, depresívne stavy, čo všetko nakoniec vplývalo na celý ich ďalší život, prácu, podnikanie atď. Dohovorili sme sa na stretnutí, a keď som prišiel k nim, prvé čo som zbadal hneď nad vchodovými dverami boli tabličky s mantrami (zaklínania, texty pohanských „modlitieb“, hoc pekne dekoratívne upravené na koži, či na drevených zdobených tabličkách). „Vraj na zaháňanie duchov a negatívnej energie“. Pre neznalého ozdoba nad dverami, či balkóne…

Už po pár minútach v byte sme museli konštatovať, že bude potrebné urobiť „poriadnejšie upratovanie“, inak by bolo svätenie domu priam výsmechom Hospodu Bohu. Samozrejme, po vysvetlení domácim, čo všetko v byte majú, sami sa rozhodli tieto ohavnosti vyhodiť zo svojho bytu; … a nebolo toho málo – množstvo suvenírov, isto aj veľkej hodnoty, privezených z celého sveta. Žiaľ, všetky tieto predmety zobrazovali pohanské démonické božstvá, ktoré, či si to chceme priznať alebo nie, stále prinášajú prekliatie do života človeka a jeho blízkeho okolia. Až po tomto rozhodujúcom akte sme mohli pokračovať v posvätení bytu… Musím pripomenúť, že táto rodina bola prv praktizujúcou kresťanskou rodinou – chodili do chrámu, pristupovali k sviatostiam. Keď už spätne prehodnocovali svoj život, zistili, že ich prvé problémy, ktoré boli na počiatku ich ďalšej tŕnistej cesty, sa začali objavovať práve s „novými členmi ich domácnosti“ !!! Paradoxné bolo, že človek väčšinou v biede sa viac obracia na Boha, ale tu sa dial opak – oni sa postupne vzdaľovali od Cirkvi, modlitby, Eucharistie, a hoc celý čas tvrdili, že sú veriaci, svoje problémy už neriešili s Bohom, ale po rôznych zaklínačoch, babkách, všemožných terapeutoch, … a ich problémy sa len znásobili a ešte viac skomplikovali.
Po uvedomení si koreňa problému a následne ich radikálnom zrieknutí sa diabla a okultizmu, cez návrat do Kristovej náruče sa problémy začali riešiť, niektoré sa doslova v momente stratili. Spolu sme sa pomodlili, posvätili byt, obnovili si krstné sľuby… A problémy? Tak ako prišli, sprvu objavením sa zdravotných telesných i psychických problémov, cez problémy pracovné, rodinné, v takom istom poradí sa aj začali riešiť – stratili sa depresie, prišla radosť do života, začal sa zlepšovať celkový zdravotný stav, vrátila sa pohoda do rodiny, ktorá sa vrátila späť k svojej práci. Sláva Hospodu Bohu!

Búchanie s rakvou o zem – povera?

Ste šokovaní ? Zase niečo nové… nič nové, iba nepoznané.

Po našich dedinách sa pri pohreboch praktizujú rôzne druhy pohanských zvykov – chytanie mŕtveho za palec na nohe (vraj, aby sa dotyčný nebál mŕtvych), zakrývanie zrkadiel (zo strachu pred prízrakom ), trojnásobné búchanie s rakvou o veraje dverí ( aby mŕtvy už nikdy neprešiel prah- aby sa už nevrátil ), hádzanie peňazí do hrobu ( aby mal nebohý čím zaplatiť na poslednej ceste) a mnohé iné.
   
             Trebníky – zbierka liturgických predpisov – nepojednávajú o žiadnych takýchto zvykoch a predpisoch. Ako sa vlastne do nášho obradu dostali ? Je to pozostatok  pohanských zvykov, ktoré sa ústnym podávaním  z pokolenia na pokolenie bez vysvetlenia a násilím ( …„ak toto neurobíš, tak ťa bude mŕtvy chodiť strašiť …“) dostali do súčasnosti. Snahou  zlého ducha je narušiť poslušnosť a dôveru voči Bohu od počiatku a tým porušiť 1. Božie prikázanie. Čo na to katolícka cirkev? V katechizme katolíckej cirkvi v článku 2110 a 2111  je napísané:  1. Božie prikázanie zakazuje poveru a neúctu voči Bohu. Povera je vybočenie náboženského cítenia a úkonov, ktorým sa pripisuje magická dôležitosť, potrebným aj nepotrebným praktikám.

V Starom zákone v knihe Deutoronómium 18, 9 – 12 sa píše: 
„Boh hovorí: 9 Keď prídeš do krajiny, ktorú ti dá Pán, tvoj Boh, varuj sa napodobňovať ohavnosti tamojších národov! 10 Nech niet medzi vami nikoho, kto by kázal svojmu synovi alebo dcére prejsť ohňom, aby sa očistili, alebo kto by sa vypytoval hádačov, dával pozor na sny a na znamenia; nech niet čarodejníkov, 11 zaklínačov, nikoho, kto by sa radil duchov alebo veštcov, alebo by sa pýtal mŕtvych na pravdu. 12 Všetky tieto veci sa ošklivia Pánovi a pre tieto nešľachetnosti ich vyhubí.“ 

Čo je to zlorečenie, urieknutie a predmetové prekliatie?

Urieknutie, bosoráctvo, porobenie… Všetky tieto temné praktiky môžeme súhrnne vyjadriť jedným slovom: prekliatie.

Mons. ThDr. František Tondra píše, že zlorobenie (z lat. maleficium, ľudovo nazývané porobenie) „…je pokus spôsobiť blížnemu telesné a hmotné zlo pomocou zlého ducha… Je to hriech nielen proti náboženstvu, ale aj proti láske k blížnemu, prípadne aj proti spravodlivosti.“ 1Podobne ho aj sv. Tomáš Aquinský zaraďuje medzi smrteľné hriechy (Suma Theologiae, II, IIae, q. 76, a . 3).
Vzývanie zlého ducha v takomto prípade môže byť výslovné alebo zahrnuté. Výslovné znamená, že niekto obradmi alebo slovami priamo vzýva diabla o pomoc. O zahrnutom vzývaní morálny teológ Albert Beneš OP píše: „ Zahrnuto vzýva démona ten, kto používa rôzne tajuplné praktiky, ktoré sú prirodzene svojou povahou nespôsobilé, aby sa nimi dosiahol zamýšľaný cieľ. Pretože tieto praktiky nemôžu dosiahnuť cieľ samy osebe, dáva sa tu Satanovi možnosť zasiahnuť; pomoc sa očakáva nie od prirodzených prostriedkov, ani od Boha a jeho anjelov, teda dáva sa priestor démonom. Aj keď človek nemá výslovný úmysel paktovať so Satanom, žiada vyriešenie problémov od tajomných okultných síl.; pre prirodzenú nespôsobilosť určitých prostriedkov je nutné hovoriť o zahrnutom veštení. Sv. Tomáš zdôvodňuje, že použitie prostriedkov, ktoré sú samy osebe nespôsobilé predpokladá tichú nevyjadrenú zmluvu so zlými duchmi“. 2
Známy exorcista rímskej diecézy páter Gabriele Amorth uvádza, že toto diabolské úsilie sa deje viacerými spôsobmi: pomocou čiernej mágie, zlorečením, urieknutím a predmetovým prekliatím.

•  Pomocou čiernej mágie, čarodejníctva alebo satanských obradov. Prekliatie sa uskutočňuje prostredníctvom magických formúl a obradov, pri ktorých sa vzýva diabol. O takýchto praktikách hovorí Sv. Písmo jednoznačne: „ Všetky tieto veci sa ošklivia Pánovi…“ (Dt 18, 12).

•  Zlorečením. Pôvod zla je v diablovi, a preto, ak niekto praje druhému zlo, zahrnuto vzýva zlého ducha, aby dotyčnému človekovi uškodil. Ak ten, kto zlorečí, je v príbuzenskom vzťahu s tým, komu zlorečenie adresuje, účinok kliatby je omnoho horší. Napríklad, keď zlorečia rodičia svojim deťom alebo starí rodičia vnúčatám.

Křesťanství a okultismus

Kněz Jacques Verlinde (nar. 1947), zakladatel společenství „Rodina sv. Josefa“, prožil hlubokou zkušenost se světem okultismu a jeho praktikami.

Zažil však také ještě mnohem hlubší uzdravující a osvobozující zkušenost s Ježíšem Kristem, o čemž vydává svědectví v následujícím textu, který jsme doplnili o malý slovník pojmů a krátký dodatek.

Nebezpečí okultismu

P. Jacques Verlinde jako velmi nadaný maturoval již v 15 letech, promoval ve 24, pracoval jako nukleární chemik. Když mu v roce 1968 překřížila cestu Maharishi Mahesh jóga, jeho život se od základu změnil.

Šel za svým guru nejdříve do Španělska, pak do Indie. V letech 1971-1974 dychtivě nasával jako houba učení velkých hinduistických mistrů, praktikoval jógu a jiné techniky, které slibují vstup do božství až k dokonalosti, trávil celé měsíce v me­ditaci téměř bez jídla a bez spánku. Prožil samadhi – úplné sjednocení sám se sebou – jako fascinaci, nikoliv však jako obšťastnění. Za tím vším cítil „nesmírnou prázdnotu. Nic. Zmizí v tom i vlastní já“, jak dnes dosvědčuje. V této osamocenosti se ozval hlas: „Jak dlouho mě ještě necháš čekat, mé dítě?“ Po­znal Kristův hlas a vrátil se do Bruselu. Od té doby se pokouší o nový život. Denní mše svatá, modlitby, ale stále ještě kyvadélko a jiné paranormální praktiky. Cítí se jako míč v rukou okultních sil, a to navzdory křesťanské náboženské praxi.

Ještě jednou se obrátí k Bohu, tentokrát radikálně. Ode­vzdává Bohu všechny paranormální schopnosti, a konečně je svobodný. Jeho postupné uzdravování však trvá léta. R. 1983 přijímá kněžské svěcení. Následuje život v tichu a v modlitbě, ale také s četnými svědectvími. V roce 1990 se k němu připo­juje skupina studentů. Zakládají společenství Rodina sv. Jo­sefa. Protože tak prožil, co znamená okultismus, nešetří ná­mahou, aby varoval před koketováním s různými nabídkami New Age. P. Jacques Verlinde píše:

„Není pochyb: z takových zkušeností vyjde člověk jako psychická troska. Nemyslete si, že se můj dnešní stav ustálil měsíc po skončení s esoterickými zkušenostmi. Denně potkávám bezpočet hluboce zra­něných mladých lidí. Musí pod­stoupit dlouhou cestu uzdravo­vání a osvobozování. Jen tak je možno je postupně vytrhnout z jejich závislostí. Kdo se vydá malými kroky na tuto cestu, začne tak trochu s jógou, tro­chu se spiritismem a pohrává si s okultismem, nechá se tro­chu zasvětit do esoteriky, kon­zumuje do sebe po kapkách jed.