Asertivita ako cesta k menšiemu stresu

Asertívni ľudia zažívajú viac pozitívnych emócií a menej stresu. Konštruktívne vyjadrujú svoj názor a pocity, čím sa dostávajú bližšie k svojim cieľom. Takejto komunikácii sa dá naučiť.

Poznáte ľudí, ktorí dokážu suverénne vyjadriť svoj postoj? A robia to bez toho, aby boli nevľúdni alebo vulgárni? Títo ľudia pôsobia sebavedomo a napokon zvyčajne dospejú k produktívnejšej spolupráci a lepším výsledkom. Za ich úspechom je asertivita. Pod asertivitou chápeme sebaistý spôsob komunikácie a sebapresadenia. Niektorí ľudia to majú “v krvi”, no vedzte, že asertivita sa dá naučiť.

Čo (ne)znamená asertivita ?

Človek, ktorý sa správa asertívne, je schopný sa za seba postaviť. Vyjadruje jasne svoj názor, svoje priania a aj to, čo si neželá. Vhodne a úprimne prezentuje svoje potreby a pocity. Robí tak nielen slovami, no aj sebavedomým postojom, výrazom tváre a jasným hlasom. Je sám sebou a stojí si za svojím názorom bez strachu z toho, čo si o ňom kto pomyslí. Nebojí sa prípadnej kritiky a nemá pocit, že musí okoliu neustále čosi dokazovať a všetko mu prispôsobovať. Týmto sa tiež posilňuje jeho sebavedomie. Takýto človek sa nenechá využívať.

Asertivitu si však netreba mýliť s arogantnosťou a bezohľadnosťou. Asertívny človek stále berie do úvahy potreby iných ľudí a snaží sa efektívnou komunikáciou dosiahnuť čo najvýhodnejšie riešenie pre obe strany a podporiť spoluprácu. V ideálnom prípade ešte povzbudí iných k otvorenosti vo svojich požiadavkách.

Pokračuj v čítaní

Techniky asertivity

Ak chce človek podať dobrý výkon, musí byť dobre technicky vyzbrojený, poznať techniku svojho výkonu. To isté platí aj o asertivite. Existuje niekoľko techník, ktoré slúžia ako pomôcka.Najznámejšia technika je pokazená gramofónová platňa. Niekoľkokrát kľudne, slušne, jasne a zreteľne požiadame o to, čo chceme, prípadne odmietneme to, čo nechceme raz, dvakrát i viackrát. Metóda je postavená na tom, že keď niečo požadujeme, tak náš oponent nemá obyčajne v zásobe viacej než dve nie. Keď o to požiadame tretíkrát, tak obyčajne vyhovie. Je to preto, lebo ten druhý vie a cíti, na čo máme nárok a právo.

Príklad:

Chápem vás, ale ja to nemôžem urobiť.

Chápem vás, ale ja to naozaj nemôžem urobiť.

Chápem vás, ale ja to skutočne nemôžem pre vás urobiť. 

Pokračuj v čítaní

Asertivní výcvik

Základy „asertivního tréninku“ popsal v roce 1949 Andrew Salter. Jeho cílem bylo naučit své žáky (klienty) přiměřenému projevování emocí, umění dát najevo svá přání, oprávněné požadavky.

Člověk se nemá bát oponovat, říci ne – a to jak za použití argumentů, tak i pouhým setrváváním na svém. Má být schopen „druhým ukázat sám sebe“ – takový jaký je, bez příkras. Ovšem tak, aby nebyla dotčena práva ostatních.
Člověk se má dále naučit umění vyrovnávat se s (oprávněnou i neoprávněnou) kritikou i s vlastními chybami. Má se naučit požádat druhého o laskavost bez pocitů trapnosti, má ovládnout umění přistoupit na kompromis, má se naučit bránit se, když s ním chtějí druzí manipulovat.
V naší kultuře se od děstství setkáváme s tvrzením typu:
„Snaž se, když to takhle s tebou půjde dál, nic z tebe nebude“.
„Co by tomu řekli lidé“. Působí tak na nás rodiče i učitelé (většinou mají dobrý úmysl). Působení této výchovy může dokonat ještě životní partner, který je podstatně náročnější na druhé než na sebe. Výsledkem těchto „výchovných“ snah je, že v podvědomí máme pocit, že jsme zklamali rodiče, že jsme v mnoha ohledech neschopní (budižkničemu).
Po výcviku asertivity bychom si měli uvědomit, že:
a)Nejsme ideální lidé (Ale kdo je bez chyby! Hodnocení vždy záleží na tom, kdo nás srovnává a s kým.)
b)Nejsme budižkničemu (Množí jsou na tom hůř. Navíc nás asertivní výcvik zbaví úzkostí a strachu a vše nám půjde lépe.)Asertivitu nesmíme chápat jako nácvik pouhých taktických manévrů k dosažení cíle. Není to cesta k vítězství, ale ke kooperaci, k nácviku optimální sociální komunikace, k řešení problémových a konfliktních situací.
Asertivita musí respektovat morální zásady. Co je nemorální, nemůže být asertivní. Asertivní výcvik by měl pomoci zejména méně průbojným osobám ke zdravému sebeprosazování.

Pages: 1 2

Uvedení do křesťanské modlitby

Uvedení do křesťanské modlitby

Co je vlastně křesťanská modlitba? Co je pro mě, pro tebe? Modlíme se vůbec rádi? Možná se musíme i my sami se zahanbením přiznat, že nás některé modlitby unavují, ale jiné nás těší. Křesťanská modlitba předpokládá osobní vztah TY a JÁ, jedinečnou zkušenost s láskou Boží ke mně osobně, důvěru, že Bůh si mě vyvolil, ke mně mluví a naslouchá mi. Co je cílem naší modlitby a proč je ale tolik druhů modlitby? Jaké postavení v mém životě má Otče náš a proč je pro nás věřící tak důležitý? Přednáška na toto téma zazněla v Praze – Liboci 22.2.2015 v rámci cyklu Škola křesťanské modlitby.