Jak odlišit léčitelství od daru uzdravování? Mnoho svědků víry mělo přece léčitelské schopnosti.
Rozhovor s P. Vojtěchem Kodetem O.Carm. pro Katolický týdeník 12/2015.
Častokrát se léčitelem nazýval člověk, který rozuměl bylinám a věděl, co na co používat a co nepoužívat – například. sv. Hildegarda, jejíž osobou se dnes rádi zaštiťují esoterici. Mnozí léčitelé však nejsou jen bylinkáři, ale šarlatáni, kteří současně s doporučením bylin diagnostikují postižení pacienta pomocí kyvadélka, pružiny nebo jasnovideckých schopností, působí na pacienty předáváním energie a následně tyto tzv. kladné energie vkládají do bylin a vlastně je tím očarovávají. To jsou ovšem metody okultní, jimiž může být spoután i ten, kdo od takového léčitele přijímá pomoc v dobré víře, že jde o dar Boží. Pomoc těchto léčitelů je pak draze zaplacena. Často dojde jejich působením pouze k odstranění symptomů nemoci, nikoliv k vyléčení, ale hlavně se lidé skrze tyto metody otevřou světu démonů, kteří si časem vyberou svou daň. Účel nesvětí prostředky a křesťan by měl dobře rozlišovat, z jakého zdroje léčivá síla pochází a kdo na něho vkládá ruce. Něco jiného je dar uzdravování, který je jedním z charismat Ducha svatého. Tím působí Bůh uzdravení skrze modlitbu.
Jak tyto „správné“ léčitele odlišit od těch, kteří využívají jiné síly?
Kdo má dar uzdravování od Boha, tak se nad nemocným modlí ve jménu Ježíše Krista za uzdravení, jak čteme v Písmu, a nečaruje nad ním, neposílá mu nějaké energie, ani se nedoptává nějakým kyvadélkem nebo jiným prostředkem na to, co pacientovi je a co má dělat. Takovému člověku ale neříkáme léčitel, nýbrž je to ten, kdo se modlí za uzdravení. A kdo je „jen“ bylinkář, také neléčí, ale doporučuje přírodní léčebné prostředky.
