Odpuštění není jen jednorázový skutek, ale způsob života, který nás má dovést do všech požehnání v Kristu: „Já vám však říkám: Milujte své nepřátele! Žehnejte těm, kdo vás proklínají, konejte dobro těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají a pronásledují, abyste byli synové svého Otce, který je v nebesích“ (Matouš 5:44–45).

Podle Ježíše není odpuštění o tom, že si vybereme nebo zvolíme, komu bychom měli odpustit. Nemůžeme říci: „Tys mě příliš zranil, tak ti neodpustím.“ Kristus nám říká: „Nebo milujete-li ty, kdož vás milují, jakou odplatu máte? Zdaliž i publikáni téhož nečiní?“ (5:46).

Nezáleží na tom, kdo k nám může chovat zášť, kdo nás nenávidí. Jestliže se budeme snažit si to udržet, povede to k hořkosti, která otráví každou stránku našeho života. Neodpuštění způsobí duchovní nouzi, slabost a ztrátu víry, což ovlivní nejen nás, ale každého v našem okruhu.

Během padesáti let své služby jsem viděl strašnou devastaci v životech těch, kdo odmítli odpuštění. Jednou jsem viděl muže, který padl mrtev v záchvatu hořkosti, způsobené jeho odmítnutím odpustit. Někdo ho urazil a on své zranění nikdy nepustil. Tak asi minutu kvůli tomu zuřil, svíral pěsti a jak byl tím vším zdrcený, jeho mrtvé tělo se zhroutilo přes stůl.

Ale také jsem viděl úžasnou moc ducha odpuštění. Odpuštění mění životy, způsobí, že se otvírají nebeská okna. Naplňuje naše poháry duchovního požehnání až po okraj překypujícím pokojem, radostí a odpočinkem v Duchu svatém. Ježíšovo vyučování o tomto předmětu je velice specifické, a jestliže chcete přejít do této nádherné oblasti požehnání, potom věnujte pozornost Jeho slovům a chopte se jich.

Pokračuj v čítaní