ČERVENÁ ŠNÚRKA: ozdoba, či magický predmet?

Povera spojená s rituálom. Červená šnúrka, stužka, nitka či náramok. Jej existenciu vnímame v posledných rokoch až priveľmi. Avšak skutočne vieme, čo (alebo kto) je za tým?

Dnešná doba je charakteristická nielen rýchlosťou (a v spojení s ňou často počutým „nemám čas, nestíham“) a technickými vymoženosťami od výmyslu sveta, ale aj veľkým strachom. Ľudia sa boja o svoj život, zdravie, majetok, bezpečnosť, zamestnanie a podobne. Strach z krízy, neslobody, vojny – na druhej strane (nie vždy naplnená) túžba po plnosti, slobode, mieri, po skutočnom živote. Ako to však dosiahnuť?

Každý z nás v sebe vníma rozmer duchovna, ktorý potrebuje nejakým spôsobom nasýtiť. „Nespokojné je moje srdce, kým nespočinie v Tebe, Bože,“ povedal veľmi výstižne svätý Augustín. Ak nenaplníme svoje srdce Bohom, ak naše srdce nespočinie v Ňom, hľadáme iné možnosti, ktoré nás však privádzajú len k väčšej nespokojnosti, nešťastiu a napokon nás úplne zničia. Hoci spočiatku tieto možnosti, ktoré nachádzame v radoch okultizmu, ezoteriky, New age či rôznych alternatívnych smerov, vyzerajú veľmi lákavo a jednoducho – a najmä ponúkajú (ne)riešenie tu a teraz, rýchlo a bez čakania –, následky a dôsledky, a to najmä v oblasti duchovnej, na seba nenechajú dlho čakať.

Pokračuj v čítaní

Asertivita: způsob zdravého sebeprosazování

Asertivita

Asertivita by se dala do češtiny přeložit jako sebeprosazení. Autor této metody Američan A. Salter ji definoval ve významu umět něco jasně tvrdit, stát na svém slovu. Své žáky učil spontánním reakcím, přiměřenému projevu emocí, umění dát najevo svá přání a požadavky. Věděl, že kompromis je často největším vítězstvím.

Manipulace

Mnoho lidí neumí jasně sdělit co mají na srdci. Jsou však mistry v manipulování s náznaky. Manipulativní chování je protipólem asertivity. Jedním ze základních úloh asertivity je manipulativní chování rozpoznat a zastavit, což ovšem není vůbec jednoduché. Styl manipulace souvisí s typem osobnosti. Někdo pak volí manipulaci předstírající bezmocnost, jiný zvolí agresivní styl. Zřejmě nejdůkladnější dělení typů manipulace je Shostormovo dělení, které nachází prvky manipulace v 9 charakteristických stylech osobnosti:

Pokračuj v čítaní

Pasivně agresivní manipulátor – může jím být každý, dokonce i vy

Manipulujete se svým okolím? Jste schopni chladnokrevně lhát a přetvařovat se? Pak možná vykazujete znaky pasivní agresivity.

Občasnou pasivní agresivitou tu a tam prochází každý. Občas si prostě každý mírně přikrášlí realitu nebo záměrně neodhalí všechny detaily. Někteří lidé ale berou pasivní agresivitu jako součást svého životního stylu. Manipulace a každodenní lhaní a přetvařování se je pro ně naprosto běžné a samozřejmé. Nejhorší na tom ale je, že na takových lidech to jen tak snadno nepoznáte.

Minimálně to nerozpoznáte hned. Pasivně agresivní lidé se totiž neprojevují jako agresoři. Mnohdy jsou v pracovním či přátelském kolektivu nadmíru oblíbeni. A to je dáno právě jejich uměním mistrné přetvářky a snahy říkat to, co jejich okolí prostě chce slyšet. Jaké jsou ale primární znaky pasivně agresivních manipulátorů? Máte nějakého ve svém okolí? Nebo jím přímo jste?

Roztržitost a zapomnětlivost

Ono je totiž mnohem jednodušší se vymluvit na svou neschopnost a špatnou paměť, nežli přiznat pravou barvu. A tak se třeba můžete v práci od kolegy dočkat toho, že zapomněl dodělat něco, oč jste jej požádali. Nebo se vám třeba může stát, že zapomenete zavolat do restaurace pro rezervaci, protože se vám tam prostě nechce jít. Svému okolí to ale podáte úplně jinak.

Pokračuj v čítaní

Jak na pasivní agresi

Pasivně agresivní člověk se snaží, aby ostatní trpěli stejně jako on. Nedělejte mu tu radost.

Ignoruje váš dospívající potomek všechno, co říkáte, a když už reaguje, tak odmlouváním? Dělá vám váš soused naschvály? Odvádí kolega na společném úkolu špatnou práci, zdržuje a za zády vás pomlouvá? Nebo sami na sobě pozorujete, že velice často trousíte sarkastické poznámky a sabotujete dohody, které jste uzavřeli? Pravděpodobně máte co dělat s pasivně agresivním chováním.

U dospívajících je podobné chování běžné. Připadají si nepochopení, mohou mít tendence být surově upřímní, nedělat věci, protože se od nich očekávají. Chtějí se chovat „nezávisle“, ale nejsou schopni se prosadit vůči dominantnímu rodiči či jiným dospělým, které zatím musejí poslouchat. Toto chování vytváří frustraci na všech stranách.

Pasivní agrese je dále typická u lidí, kteří jsou v blízkém vztahu nebo dokonce ve vztahu závislém, kdy jeden prosazuje své potřeby pomocí síly či převahy a druhý se cítí být nedoceněný, zbytečný či nepochopený, ale nedokáže ze vztahu odejít nebo energii ve vztahu vyrovnat.

Pasivně agresivně se k sobě mohou chovat partneři, sousedi nebo třeba kolegové v práci. Tomuto chování jsme se podrobněji věnovali v samostatném článku. Dnes se zaměříme na to, jakým způsobem pasivní agresi řešit, ať již u sebe, nebo u druhých.

Pokračuj v čítaní

Pasivita, agresivita, manipulace a asertivita

Komunikací rozumíme všechny cesty, kterými dáváme druhému najevo svoje pocity, přání, požadavky nebo prosby. Komunikace má být otevřená, jasná, přehledná a vstřícná. Můžeme rozlišit chování pasivní, agresivní a asertivní. Uveďme si příklady:

Pasivní chování se vyznačuje bezbranností vůči požadavkům druhých. Pasivnímu člověku chybí sebejistota. Ustupuje ostatním. Je nejistý. Stále se omlouvá. Vyhýbá se výměně názorů. Někdy je nadmíru a nepřirozeně snaživý, aby ho druzí nekritizovali. Jindy se vyhýbá sociálním kontaktům. Obviňuje okolí z agresivity. Má pocit, že ho druzí využívají. Často také využíván je. Někdy si pak vybije vztek na někom ještě slabším.

Agresivní chování vede k prosazování sebe na úkor druhých. Zraňuje druhé. Nedbá na jejich práva. Ponižuje je. Agresivní člověk si myslí, že pravdu má jen on. Rád druhým káže, vyčítá nebo moralizuje. Neumí si přiznat vlastní chybu. Často zaměňuje upřímnost s útočností. Přehnané sebevědomí a útočnost mohou být zástěrkou komplexů, které jsou agresivitou kompenzovány. K agresivnímu chování patří nejen hrubá slova, křik či moralizování, ale také sarkasmus, ironie, značkování a významné mlčení.

Pokračuj v čítaní