Ježiš Kristus – Prameň živej vody (kresťanská úvaha o new age)

PREDSLOV

Táto štúdia sa zaoberá komplexným javom new age, ktorý ovplyvňuje mnohé stránky súčasnej kultúry.
Štúdia je zatiaľ len predbežnou správou o tejto problematike. Vznikla ako výsledok spoločnej reflexie pracovnej skupiny zaoberajúcej sa štúdiom nových náboženských hnutí, zloženej z členov rôznych dikastérií Svätej stolice: Pápežských rád pre kultúru a medzináboženský dialóg (odkiaľ sú aj hlavní koordinátori tohto projektu), Kongregácie pre evanjelizáciu národov a Pápežskej rady na podporu jednoty kresťanov.
Predkladané texty sú adresované predovšetkým tým, ktorí pôsobia v pastorácii, aby vedeli vysvetliť, ako sa hnutie new age líši od kresťanskej viery. Štúdia nabáda čitateľov, aby si všimli spôsob, akým sa religiozita new age zameriava na duchovný hlad dnešných ľudí. Treba si priznať, že príťažlivosť religiozity new age pre niektorých kresťanov je sčasti spôsobená tým, že sa v ich vlastných spoločenstvách nevenuje dostatočná pozornosť určitým témam – ako napríklad dôležitosť duchovného rozmeru človeka a jeho spätosť s celým životom, hľadanie zmyslu života, vzťah medzi ľudskými bytosťami a ostatným stvorenstvom, túžba po osobnej a spoločenskej zmene a odmietanie racionalistickej a materialistickej predstavy o ľudstve – hoci sú vlastne súčasťou katolíckeho učenia.

Pokračuj v čítaní

Účel nesvětí prostředky – rozhovor o léčitelství

Rozhovor s P. Vojtěchem Kodetem O.Carm. pro Katolický týdeník 12/2015.

Jak odlišit léčitelství od daru uzdravování? Mnoho svědků víry mělo přece léčitelské schopnosti.

Častokrát se léčitelem nazýval člověk, který rozuměl bylinám a věděl, co na co používat a co nepoužívat – například. sv. Hildegarda, jejíž osobou se dnes rádi zaštiťují esoterici. Mnozí léčitelé však nejsou jen bylinkáři, ale šarlatáni, kteří současně s doporučením bylin diagnostikují postižení pacienta pomocí kyvadélka, pružiny nebo jasnovideckých schopností, působí na pacienty předáváním energie a následně tyto tzv. kladné energie vkládají do bylin a vlastně je tím očarovávají. To jsou ovšem metody okultní, jimiž může být spoután i ten, kdo od takového léčitele přijímá pomoc v dobré víře, že jde o dar Boží. Pomoc těchto léčitelů je pak draze zaplacena. Často dojde jejich působením pouze k odstranění symptomů nemoci, nikoliv k vyléčení, ale hlavně se lidé skrze tyto metody otevřou světu démonů, kteří si časem vyberou svou daň. Účel nesvětí prostředky a křesťan by měl dobře rozlišovat, z jakého zdroje léčivá síla pochází a kdo na něho vkládá ruce. Něco jiného je dar uzdravování, který je jedním z charismat Ducha svatého. Tím působí Bůh uzdravení skrze modlitbu.

Jak tyto „správné“ léčitele odlišit od těch, kteří využívají jiné síly?

Kdo má dar uzdravování od Boha, tak se nad nemocným modlí ve jménu Ježíše Krista za uzdravení, jak čteme v Písmu, a nečaruje nad ním, neposílá mu nějaké energie, ani se nedoptává nějakým kyvadélkem nebo jiným prostředkem na to, co pacientovi je a co má dělat. Takovému člověku ale neříkáme léčitel, nýbrž je to ten, kdo se modlí za uzdravení. A kdo je „jen“ bylinkář, také neléčí, ale doporučuje přírodní léčebné prostředky.

Pokračuj v čítaní

Byliny, čaje, aromaterapie

Dobrý den,
zajímalo by mě, jaký má církev názor na používání vonných olejů, aromalamp, vonných tyčinek a používání sušených bylin – ať už v podobě bylinných čajů a směsí s někdy podivnými názvy jako např. čaj „pro štěstí“, „depresi“, „spokojený život“ nebo používání sušených bylin v polštáři jako pomoc při nespavosti. Nevím co si o tom všem myslet….

Kam směřujeme své naděje?

Je třeba řídit se podle křesťanských principů. Nejprve k aromaterapii. Je normální, že máme rádi různé vůně, vždyť snad každý občas více či méně použije nějakou voňavku atd. Takže vůně není problém – je to obyčejná chemie a tu popřít nemůžeme.

Problém je ale v tom, že některé tyto praktiky jsou spojené s jinými náboženstvími a ti, kdo je distribuují, jsou často vázání na léčitelství či praxi východních náboženství. Produkty pak mohou být zaříkané. Často je jim přisuzována léčivá moc a nikdo neví proč. Vonné tyčinky bych nikdy nepoužil pro jejich aplikaci jako projev úcty božstvům ve východních náboženstvích. Podivné aromatické léčebné prostředky (bez empirického podkladu proč to funguje – zkušenost mi nestačí) též ne. Takže musíte sledovat, aby to, co užíváte, nemělo jiný náboženský podtext. Pokud ho má, tak se tomu vyhněte.

Pokračuj v čítaní

Může křesťan chodit k léčitelům?

V minulých otázkách jsme si blíže nastínili, co se skrývá na pozadí populárních metod alternativní medicíny. Ukázali jsme si, že se velmi často nejedná o přírodní či vědecky uchopitelné metody, nýbrž o čistokrevné náboženství a praktické aplikace různých spirituálních filozofií. A právě takové metody používají mnozí léčitelé.

Pro ilustraci si uveďme, jak může taková návštěva léčitele probíhat. Po příchodu jste nejprve nějakým způsobem diagnostikováni (pomocí rukou, kyvadla, zhodnocením stavu vaší aury, rozhovorem apod.). Nezřídka kdy obdržíte o vás samotných nějaké pravdivé informace, které léčitel nemohl sám ze sebe znát, čímž si získá vaši důvěru. Poté dochází k samotnému léčení. Je-li potřeba, docházíte častěji, nebo vás léčitel uzdravuje na dálku. Léčitelé své schopnosti často dědí po svých předcích, což je ve své podstatě tzv. generační prokletí. Čím delší rodinná léčitelská historie, tím hlubší démonická svázanost a následkem toho také účinnější schopnosti.

Jak to funguje z křesťanského pohledu?

Aby satan mohl získat vliv na naši mysl, musí si nás něčím získat. Nemá právo vstupovat do našich životů jen tak, kdykoliv se mu zachce. Od narození je každý člověk pod relativní boží ochranou. To je problém, se kterým démoni nejvíce zápasí. Pod moc okultismu se zpravidla nedostaneme, pokud se boží ochrany z vlastní vůle nevzdáme (byť ve většině případů nevědomky). Celý tento proces může trvat i mnoho let. Abychom se jí zřekli dobrovolně, musíme z toho mít zpravidla nějaký zisk. Satan proto často prokazuje i zdánlivé dobro a nabízí reálné výsledky. Ostatně – jinak by k léčitelům nikdo nechodil. Ať se však jedná o uzdravení, vzrušení, neobvyklé schopnosti nebo prestiž, přicházíme pro uzdravení či moc k nečistému zdroji. Tím si odnášíme démonický duchovní vliv na naši psychiku, charakter i život. Když potom člověk od léčitele odchází, nebo třeba s léčitelskou praxí přestává, spustí tím velmi často sérii velmi zvláštních „náhod“ a negativních následků ve svém životě. Je to tím, jak se dostává do hlubšího duchovního svázání – ti, kteří svazují, jej nechtějí pustit ze své moci…

Pokračuj v čítaní

Léčitelé – ano, či ne?

Jednou za mnou přišli milí, mladí, vzdělaní vě­řící křesťané značně zneklidněni. Bydleli totiž v domě, který měl velmi pohnutou historii pokud šlo o obyvatele a různé počestné a nepočestné úče­ly, k nímž byl dům v posledním století využíván. Měli děti a ty měly nějaké vleklé zdravotní pro­blémy. Jejich známý lékař je navštívil, pochlubil se svými mimořádnými schopnostmi a začal nakazo­vat: „Do tohoto kouta si nesedejte, jinak brzy ze­mřete!“ „Nemocné dítě nesmí dostat k jídlu nic bílého – tedy ne mouku, cukr, …atd!“ A dál vydá­val příkazy a hrozil smrtelnými nemocemi, pokud neuposlechnou. Až když nad nějakým dalším problémem utrousil, že se musí zeptat hlavního čaroděje, začalo všechno být těm rodičům divné a tak začaly naše kontakty.

Pokračuj v čítaní